James Bruce, 8. hrabě z Elginu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
James Bruce, 8. hrabě z Elginu
Místokrál v Indii
Ve funkci:
21. března 1862 – 20. listopadu 1863
PředchůdceCharles Canning, 1. hrabě Canning
NástupceSir John Lawrence
Generální poštmistr Spojeného království
Ve funkci:
24. června 1859 – 11. května 1860
PředchůdceCharles Abbot, 2. baron z Colchesteru
NástupceGeorge Campbell, 8. vévoda z Argyllu
Generální guvernér Kanady
Ve funkci:
30. ledna 1847 – 19. prosince 1854
PředchůdceCharles Cathcart, 2. hrabě Cathcart
NástupceSir Edmund Walker Head
Narození20. července 1811
Londýn
Úmrtí20. listopadu 1863 (ve věku 52 let)
Dharamsala
ChoťElizabeth Mary Cumming-Bruce (od 1841)
Mary Louisa Bruce, Countess of Elgin (od 1846)
RodičeThomas Bruce, 7. hrabě z Elginu a Elizabeth Oswald
DětiVictor Bruce, 9. hrabě z Elginu
Robert Preston Bruce
Lady Elma Bruce
Frederick John Bruce
PříbuzníAugusta Stanley[1] a Lady Charlotte Bruce[1] (sourozenci)
Lady Elisabeth Mary Bruce[2][1], Lady Christian Augusta Bruce[2], Lady Constance Veronica Bruce[2], Edward Bruce, 10th Earl of Elgin[2], Robert Bruce[2], Alexander Bruce[2], Lady Marjorie Bruce[2], David Bruce[2], Lady Rachel Catherine Bruce[2], John Bruce[2], Victor Alexander Bruce[2] a Bernard Bruce[2][1] (vnoučata)
SídloBois-de-Coulonge Park (1850–1854)
Alma materChrist Church
Etonská kolej
Profesepolitik a diplomat
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
PodpisJames Bruce, 8. hrabě z Elginu, podpis
CommonsJames Bruce, 8th Earl of Elgin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Bruce, 8. hrabě z Elginu (James Bruce, 8th Earl of Elgin, 12th Earl of Kincardine, 8th Baron Bruce of Whorlton, 1st Baron Elgin) (20. července 1811, Londýn, Anglie – 20. listopadu 1863, Dharamsala, Indie) byl britský diplomat a státník ze staré skotské šlechty. Zastával funkce ve vládě, byl generálním guvernérem v Kanadě a místokrálem v Indii. V době opiových válek významně působil jako diplomat v Číně, zastával také řadu čestných funkcí ve Skotsku.

Pocházel ze starobylého skotského rodu, narodil se do početné rodiny diplomata a sběratele Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu (1766–1841). Studoval v Etonu a v Oxfordu, kde se spřátelil s pozdějším premiérem W. Gladstonem. V roce 1841 byl zvolen do Dolní sněmovny, ale téhož roku po otci zdědil šlechtické tituly se skotským peerstvím.

Diplomat a koloniální administrátor[editovat | editovat zdroj]

Socha lorda Elgina v budově parlamentu v Québecu

V letech 1842–1844 byl guvernérem na Jamajce. Zásluhy získal především jako generální guvernér v Kanadě (1847–1854), kde se mu podařilo konsolidovat politické poměry po předchozích povstáních, uzavřel obchodní smlouvu s USA a podporoval výstavbu železnic. V roce 1849 získal britský titul barona Elgina a vstoupil do Sněmovny lordů (všechny ostatní rodové tituly platily pouze pro Skotsko).

V roce 1857 byl jmenován členem Tajné rady a jako zplnomocněný komisař vyslán s vojenským kontingentem do Číny, kde měl hájit britské obchodní zájmy. Mezitím ale vypuklo Velké indické povstání a Elgin svěřený vojenský sbor uvolnil pro udržení nadvlády v Indii. Do Číny se dostal až v roce 1858 a uzavřel Tiencinskou smlouvu, téhož roku získal Řád lázně. Po návratu do Anglie se stal v Palmerstonově vládě generálním poštmistrem (1859–1860), poté byl znovu vyslán do Číny a vydal pokyn k vypálení Starého letního paláce. Po uzavření Pekingské smlouvy (1860) a dvou cestách do Japonska se vrátil do Anglie. Po předchozích zkušenostech se nakonec dostal k nejvyššímu postu v britské koloniální správě a v lednu 1862 byl jmenován místokrálem a generálním guvernérem v Indii (byl nástupcem lorda Canninga, formálně převzal funkci až v březnu). Zemřel v Indii na mrtvici a byl zde také pohřben.

Kromě působení v koloniích zastával též řadu dalších čestných funkcí v Anglii, byl kurátorem Britského muzea a prezidentem Společnosti starožitností ve Skotsku, v letech 1859–1861 byl rektorem univerzity v Glasgow. V letech 1854–1863 byl lordem-místodržitelem v hrabství Fife, kde vlastnil statky. Hlavní rodové sídlo Broomhall House obohatil o umělecké sbírky, které získal při vyrabování Letního paláce v Číně.

Jeho jméno nesou města Kincardine a Port Elgin v Kanadě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Broomhall House ve Skotsku, hlavní sídlo hrabat z Elginu

Poprvé se oženil v roce 1841 s Elizabeth Cumming-Bruce (1821–1843), která zemřela po porodu druhé dcery. V roce 1846 se jeho druhou manželkou stala Mary Louisa Lambton (1819–1898), dcera kanadského generálního guvernéra 1. hraběte z Durhamu. Z tohoto manželství pocházelo pět dětí, dědicem rodových titulů byl nejstarší syn Victor (1849–1917), který byl taktéž indickým místokrálem. Druhorozený syn Robert Bruce (1851–1893) sloužil v armádě a v letech 1880-1889 byl poslancem Dolní sněmovny za hrabství Fife.

Mladší bratr 8. hraběte Robert Bruce (1813–1862) byl generálmajorem, další bratr Sir Frederick Bruce (1814–1867) byl v letech 1859–1865 vyslancem v Pekingu a později zemřel jako vyslanec v USA.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 8., Praha, 1894 (reprint 1997), s. 520–521 ISBN 80-7185-105-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=James_Bruce,_8._hrabě_z_Elginu&oldid=22461143“