Přeskočit na obsah

Jakub Čech (hodinář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub Čech
Narození15. století
Úmrtí1540
Praha
Povoláníhodinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Stolní hodiny J. Czecha (1527, Drážďany, Matematicko-fyzikální salon)

Jakub Čech, též Jacob Zech, Czech a Zähen († 1540 Praha) byl český hodinář a orlojník Staroměstského orloje.

Řemeslu se naučil u Jana z Růže (mistra Hanuše, snad vlastního otce) a po něm od roku 1497 vykonával funkci orlojníka Staroměstského orloje. Rada města mu propůjčila dům U tří jezdců v Platnéřské ulici, kde žil do své smrti. Rada ho také žádala, aby vyučil Václava Zvůnka orlojníkem (učil ho od roku 1529), nicméně to se příliš nevyvedlo a orloj dlouho chátral. Hodinářskou živnost po Čechovi převzal zeť Hans Steinmeissel.

Jakub Čech bývá často označován za vynálezce závitkového kompenzátoru. Závitkový kompenzátor hnací síly pera (česky krátce „šnek”) je zařízení sloužící k vyrovnání (kompenzaci) nerovnoměrné hnací síly pera[1]. Nejstarší spolehlivě datované hodiny vyrobené Čechem jsou z roku 1525[2]. Byly vyrobeny pro manželku polského krále Zikmunda I. a dnes jsou ve sbírkách Britského muzea v Londýně. Princip tohoto zařízení byl však znám již dříve, jak je patrné například ze skic Leonarda da Vinci. Nicméně Jakub Čech byl bezpochyby jeden z prvních hodinářů, kteří zkonstruovali perové hodiny se šnekem.[3]

  1. Uložení mechanické energie | Watch It!. Watch It!. 2016-10-05. Dostupné online [cit. 2018-05-01]. 
  2. Found: The World's Oldest Clock With A Fusée, At The British Museum (And Other Cool Stuff). HODINKEE. Dostupné online [cit. 2018-05-01]. (anglicky) 
  3. Michal, Hodinářství a hodináři v českých zemích. Str. 89–94.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Michal, Stanislav, Hodinářství a hodináři v českých zemích. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-117-5.
  • Rosický, Václav, Staroměstský orloj v Praze: dějiny orloje, astronomický úvod, popis strany zevní i vnitřního ústrojí, jakož i výklad, co a jak orloj ukazuje. Praha : J. Otto, 1923. S. 14–16.