Jaderná elektrárna Akkuyu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaderná elektrárna Akkuyu
StátTureckoTurecko Turecko
UmístěníBüyükeceli, Mersin
StavVe výstavbě
Začátek výstavby1. dubna 2018
Zprovoznění2025
VlastníkAkkuyu Nükleer
ZhotovitelAtomstrojexport
Jaderná elektrárna
Reaktory ve výstavbě4 × 1200 MW
Typ reaktorůVVER-1200/509
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon4800 MW
Souřadnice36°8′40″ s. š., 33°32′28″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Akkuyu (turecky Akkuyu Nükleer Güç Santrali) je jaderná elektrárna, která se staví na pobřeží Středozemního moře v jižní části Turecka v regionu Gülnar provincie Mersin. Jedná se o první jadernou elektrárnu v zemi. Elektrárna má disponovat celkem čtyřmi reaktory VVER-1200/509 generace III+, každý o výkonu 1114 MW.

Po svém uvedení do provozu bude jaderná elektrárna ročně vyrábět zhruba 35 TWh elektřiny, což přibližně odpovídá 90 % spotřeby města o velikosti Istanbulu. Z celkové spotřeby elektřiny v Turecku Akkuyu pokryje zhruba 10 %.[1]

Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]

Recep Tayyip Erdoğan a Vladimir Putin při slavnostním zahájení stavby jaderné elektrárny Akkuyu dne 3. dubna 2018 v Ankaře
Recep Tayyip Erdoğan a Vladimir Putin při slavnostním zahájení stavby jaderné elektrárny Akkuyu dne 3. dubna 2018 v Ankaře

Počátky[editovat | editovat zdroj]

První plány na výstavbu jaderné elektrárny se v Turecku objevily už 60. letech 20. stol a první výzkumy spojené s výstavbou jaderných bloků začaly v roce 1965.[2] Lokalita Akkuyu byla vybrána pro výstavbu jaderných bloků v roce 1976, avšak tehdejší plány nebyly z různých důvodů (financování, státní garance) realizovány.[3]

O výstavbě elektrárny s reaktory VVER-1200/509 bylo rozhodnuto v květnu roku 2010, smlouvou mezi Tureckem a Ruskem. V prosinci 2010 byla kvůli výstavbě první jaderné elektrárny v Turecku založena společnost Akkuyu Nükleer. V roce 2014 vydalo turecké ministerstvo životního prostředí a územního plánování kladné stanovisko k hodnocení dopadu na životní prostředí.[4]

V roce 2017 byla s americkou společností GE Steam Power podepsána smlouva na dodávku čtyř turbín Arabelle.[5] Na začátku roku 2021 byl dodán první modul turbíny vyrobený v továrně GE ve francouzském Belfortu. Dodávka se uskutečnila 4 měsíce před plánovaným termínem.[6]

Počáteční stavební povolení pro 1. blok bylo vydáno v říjnu 2017 a bylo důležitým krokem na cestě k finálnímu stavebnímu povolení. Zatím mohly začít stavební práce na všech částech elektrárny kromě jaderného ostrova.[2][7][8] Výstavba byla oficiálně zahájena v dubnu 2018, kdy byl do základů reaktorové budovy odlit první beton.[9] V březnu 2019 byla základová deska hotová a v březnu 2021 byly na staveništi hotové práce jako montáž lapače taveniny a betonáž druhého prstence vnitřního kontejnmentu.[10]

První beton byl do 2. bloku odlit v červenci 2020.[11] Betonování bylo hotové v červnu 2020 a práce pokračovaly sestavováním jednotlivých prstenců vnitřní ochranné obálky.[10]

Stavební povolení pro 3. blok bylo vydáno v listopadu 2020[12] a výstavba začala v březnu 2021[13].

Žádost o stavební povolení pro 4. blok byla podána v květnu 2020 a na začátku roku 2021 v lokalitě probíhala příprava výkopů základové jámy.[10]

České dodávky[editovat | editovat zdroj]

O dodávky pro tento projekt panuje velký zájem mezi českými firmami.[14] Ucházejí se o řadu zakázek a některé z nich už uspěly.

Prvním přímým českým dodavatelem pro Akkuyu je ŽĎAS, který v roce 2019 získal zakázku na dodávku výkovků pro výrobu hlavních cirkulačních čerpadel. Objednávka je součástí souboru 400 výkovků o celkové hmotnosti přes 200 tun pro elektrárny Kurská, Leningradská a Akkuyu.[15]

Výměníky pro dochlazování vody, která jde z turbíny, bude do Akkuyu dodávat třebíčská firma MICo. Jde o kontrakt v hodnotě nižších stovek milionů korun pro nejadernou část bloku (strojovnu).[16]

Servopohony pro Akkuyu vyrábí středočeská ZPA Pečky, armatury opavská armaturka Arako[17] a strojírenská skupina Sigma Group se účastní výběrového řízení na dodávku čerpadel.[10]

Kromě dodávek pro generálního dodavatele jsou některé firmy do projektu zapojeny i z jiné strany. Například ÚJV Řež poskytuje tureckému jadernému dozoru TAEK technickou podporu při posuzování bezpečnostní zprávy a její divize Energoprojekt Praha poskytuje software pro hodnocení bezpečnostní dokumentace.[18][19]

Model realizace[editovat | editovat zdroj]

Výstavba elektrárny probíhá podle modelu BOO (z anglického build-own-operate). Společnost Akkuyu Nükleer tak jaderné bloky projektuje a staví a v budoucnu je bude provozovat, udržovat, a nakonec i vyřazovat z provozu.[4]

Klasickou praxí je to, že projektant a dodavatel je jiná společnost než vlastník a provozovatel. Akkuyu je první jadernou elektrárnou stavěnou podle modelu BOO.[20]

Společnost Akkuyu Nükleer je dceřinou firmou Rosatomu. Podle podmínek smlouvy má Rosatom možnost odprodat až 49 % akcií tureckým investorům, zbývající podíl musí zůstat v jeho vlastnictví.[21]

Z celkových 20 miliard dolarů, což je celková hodnota projektu Akkuyu, na začátku roku 2021 Rosatom držel 99,2 %.[22]

Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

stavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Akkuyu-1[23] VVER-1200/509 1114 MW 1200 MW 3. 4. 2018 2025
Akkuyu-2[24] VVER-1200/509 1114 MW 1200 MW 4. 4. 2020 2027
Akkuyu-3[25] VVER-1200/509 1114 MW 1200 MW 10. 3. 2021 2028
Akkuyu-4[26] VVER-1200/509 1114 MW 1200 MW 21. 7. 2022 2029

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rosatom odeslal parogenerátory pro tureckou jadernou elektrárnu Akkuyu. časopis Czech Industry [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Project History AKKUYU NÜKLEER A.Ş.. www.akkuyu.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Nuclear Power in Turkey | Nuclear Energy In Turkey - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Akkuyu nuclear power plant in Turkey. WANO [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Turbines for Turkey - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Russia takes delivery from GE of turbine for Akkuyu 1 - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Turecko vydalo povolení pro první jadernou elektrárnu. Postaví ji Rosatom. Euro.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ První turecká jaderná elektrárna získala omezené stavební povolení [online]. 2017-10-24 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Rusko staví v Akkuyu první tureckou jadernou elektrárnu. oEnergetice.cz [online]. 19. květen 2018, 10:05 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Výstavba 3. bloku JE Akkuyu byla zahájena. časopis Czech Industry [online]. 2021-03-11 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ First concrete poured for Akkuyu unit 2 - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Construction licence issued for Akkuyu 3 nuclear power plant - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ First concrete poured for Akkuyu unit 3 : New Nuclear - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ České firmy vyhlížejí jaderné zakázky za miliardy korun. E15.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ Strojírenská firma Žďas bude na mezinárodním veletrhu prezentovat své produkty. Žďárský deník. 2019-10-04. Dostupné online [cit. 2021-05-25]. 
  16. ↑ Český jaderný zářez v Turecku. Rodinná firma dodá zařízení za stovky milionů. iDNES.cz [online]. 2020-08-01 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Rosatom: Firmy z Česka vyráběly i loni materiál pro naše reaktory | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ Divize ENERGOPROJEKT PRAHA - Profil divize [online]. ÚJV Řež, a. s., 2018 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ PRO-ENERGY magazín. pro-energy.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Concrete progress at Akkuyu - Nuclear Engineering International. www.neimagazine.com [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Assystem signs a new contract with Rosatom to help develop Akkuyu nuclear power plant in Turkey [online]. Assystem, 2019-01-29 [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Akkuyu construction to be completed by 2026, says project CEO : New Nuclear - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 
  24. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 
  26. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jaderné elektrárny v Turecku
Ve výstavbě
Plánováno
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaderná_elektrárna_Akkuyu&oldid=23408601“