Jack Johnson (boxer)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jack Johnson
Jack Johnson měřil 187 cm, rozpětí paží měl 188 cm
Jack Johnson měřil 187 cm, rozpětí paží měl 188 cm
Narození 31. března 1878
Galveston
Úmrtí 10. června 1946 (ve věku 68 let)
Franklinton
Místo odpočinku Hřbitov Graceland
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jack Johnson, celým jménem John Arthur Johnson (31. března 1878, Galveston, Texas, USA - 10. června 1946, u Franklintonu, Severní Karolína), zvaný Galveston Giant (Obr z Galvestonu), byl americký profesionální boxer. V letech 1908 - 1915 byl mistrem světa v těžké váze jako první černoch v dějinách.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Galvestonu v rodině bývalých otroků pocházejících z Ghany. Ve škole se učil dobře, ale pro nedostatek peněz musel od dětství pracoval jako přístavní nosič. Od roku 1897 se věnoval profesionálnímu rohování a v roce 1903 se po vítězství nad Edem Martinem stal mistrem světa mezi barevnými. Bojovat o nejvyšší titul mu bylo umožněno až 26. prosince 1908, kdy porazil úřadujícího mistra světa Tommyho Burnse z Kanady. Bílí Američané vnímali jeho vítězství jako národní potupu a snažili se Johnsona sesadit z trůnu. Napřed proti němu nastoupil úřadující šampión ve střední váze Stanley Ketchel, který Johnsona dokonce poslal k zemi, ale pak byl knokautován takovou ranou, že jeho zuby zůstaly zaseknuté v Johnsonově rukavici. Jako další vyzyvatel byl vybrán bývalý mistr světa Jim Jeffries, který o šest let dříve ukončil kariéru bez jediné porážky. Zápas o titul nazývaný "Souboj století" se konal 4. července 1910 v nevadském městě Reno před 20 000 diváky ve velmi vypjaté atmosféře. Pětatřicetiletý Jeffries sice nad Johnsonem výškou a váhou dominoval, ale byl výrazně pomalejší a po celkem jednoznačném průběhu podlehl K. O. v patnáctém kole. Výsledek vyvolal rasové násilnosti po celých Spojených státech, při nichž zahynuly desítky lidí. Johnsona o titul připravil až Jess Willard 5. dubna 1915 v Havaně. Zápas konaný v obrovském vedru měl velmi vyrovnaný průběh, ale v závěru Johnson nepochopitelně zkolaboval. Nejspíš prohrál úmyslně, protože byl podplacený nebo zastrašený (rasističtí fanatici mu opakovaně vyhrožovali smrtí).

Johnsonův soukromý život byl velmi bouřlivý a poznamenaný dobou plnou předsudků vůči barevným lidem. Rád provokoval okázalým předváděním luxusu, potrpěl si na rychlé vozy a drahé obleky. Jeho manželkou byla běloška Lucille Cameronová, bývalá prostitutka. Vlastnil noční klub, kde se scházeli lidé z podsvětí, stál před soudem pro obvinění z kuplířství (až v roce 2009 zařídil texaský senátor John McCain Johnsonovo omilostnění). Odstěhoval se proto roku 1920 do Evropy, v Madridu se přátelil s Luisem Buñuelem, tehdy nadějným amatérským boxerem. Protože neuměl vycházet s penězi, vrátil se několikrát do ringu, naposledy ve svých padesáti letech. Jack Johnson za svou kariéru vyhrál 73 zápasů, z toho 40 K. O. Je řazen mezi nejlepší boxery všech dob, ačkoli ve své době býval tvrdě kritizován za defenzivní vedení boje a psychologické finty znervózňující soupeře.

V roce 1946 Jack Johnson zemřel při automobilové nehodě. V roce 1954 byl uveden do Boxerské síně slávy. V roce 1970 natočil na jeho počest Miles Davis album A Tribute to Jack Johnson. Ken Burns vytvořil dokumentární film Nezapomenutelná čerň: Vzestup a pád Jacka Johnsona. Mezi četnými obdivovateli může být zmíněn hokejový brankář Ray Emery, který má na své masce obrázek Johnsona.

Jsem mistr světa v boxu a jsem černý. Nikdy mi nedovolili, abych na to zapomněl. No tak dobře: jsem černý a nedovolím jim, aby na to zapomněli.
— Jack Johnson

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Černý trůn, Olympia, Praha 1977
  • Luis Buňuel: Do posledního dechu, Mladá Fronta, Praha 1987

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]