Insolace
Insolace je tok sluneční energie na osvětlený povrch Země bez atmosféry. Závisí na výšce Slunce, maximální insolace je pro Slunce v zenitu. Výška slunce závisí na zeměpisné šířce, části dne a části roku. Její jednotka je W·m−2, značka je Is.[zdroj?]
Denní insolace[editovat | editovat zdroj]
Denní insolace závisí na úhlu dopadu slunečních paprsků a době expozice. Na rovníku existují dvě maxima, která jsou v době rovnodennosti. Od rovníku k obratníkům se postupně přibližují, až splynou v jednou maximum, které je v době letního slunovratu. Od polárního kruhu k pólům je minimum nulové, postupně se rozšiřující na půl roku.
Roční insolace[editovat | editovat zdroj]
Roční insolace plynule klesá od rovníku k pólům. Na pólu je asi 40% insolace oproti rovníku. Vlivem sklonu zemské osy je insolace přerozdělena od rovníku k pólům tak, že se ve vyšších zeměpisných šířkách v důsledku pravidelných ročních odchylek v insolaci mohou střídat roční období.
Vzhledem k tomu, že oběžná dráha Země kolem Slunce je mírně excentrická, skutečný tok sluneční energie (solární iradiance) na Zemi během roku kolísá. Odchylky proti hodnotě sluneční konstanty činí přibližně ±3,4 % a jsou přibližně dány jako
kde n je pořadové číslo dne v roce, protože perihélium Země je zhruba 4. ledna.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Insolace na Wikimedia Commons
