Přeskočit na obsah

Iiro Rantala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iiro Rantala
Iiro Rantala (2. října 2009)
Iiro Rantala (2. října 2009)
Základní informace
Rodné jménoIiro Emil Rantala
Narození19. ledna 1970 (56 let)
Helsinky
Žánryjazz a crossover jazz
Povoláníklavírista, hudební skladatel, hudební pedagog, jazzový hudebník a skladatel filmové hudby
Nástrojeklavír
VydavatelACT
Členem skupinTrio Töykeät
Iiro Rantala New Trio
Iiro Rantala HEL Trio
OceněníJussi Award for Best Original Score (2009)
Pro Finlandia (2013)
Manžel(ka)Lotta Kuusisto
Webiirorantala.fi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iiro Emil Rantala (* 1970 Helsinky) je finský jazzový klavírista a hudební skladatel.

Od sedmi let zpíval v chlapeckém sboru helsinské katedrály. Vystudoval Sibeliovu akademii, pak pobýval v USA na Manhattan School of Music.

V roce 1988 vytvořil s Eerikem Siikasaarim a Rami Eskelinenem experimentální a recesistickou formaci Trio Töykeät, která vydala úspěšná alba G'day a Wake. Po jejím rozpadu založil trio, v němž ho doprovázeli kytarista Marzi Nyman a beatboxer Felix Zenger. Spolupracoval rovněž se zpěvákem Heikkim Salem, saxofonistou Jukkou Perkem, tanečníkem Tommim Kittim a sborem Rajaton. Byl průvodcem hudebního pořadu Iiro irti na televizní stanici Yle Teema.

Je autorem opery Pikaparantola a za hudbu k filmu Risto Räppääjä získal cenu Jussi. Věnuje se i skládání vážné hudby, např. Concerto for Piano a Concerto in G♯ΔA♭. Ke svým hudebním vzorům od Johanna Sebastiana Bacha po George Gershwina se přihlásil na albu My History of Jazz, vydaném v roce 2012.[1] Spolu s Deutsche Kammerphilharmonie Bremen nahrál album Mozart, Bernstein, Lennon. Podílel se na desce Lost Hero – Tears for Esbjörn, věnované odkazu předčasně zemřelého švédského jazzmana Esbjörna Svenssona.[2]

  1. KOUŘIL, Vladimír. Iiro Rantala: My History of Jazz. Český rozhlas Vltava [online]. 2013-08-08 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 
  2. KOUŘIL, Vladimír. Iiro Rantala: Lost Hero – Tears for Esbjörn. UNI [online]. [cit. 2022-01-05]. Roč. 2016, čís. 8. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]