Iiro Rantala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iiro Rantala
Iiro Rantala (2. října 2009)
Iiro Rantala (2. října 2009)
Základní informace
Rodné jménoIiro Emil Rantala
Narození19. ledna 1970 (54 let)
Helsinky
Žánryjazz a crossover jazz
Povoláníklavírista, hudební skladatel, hudební pedagog, jazzový hudebník a skladatel filmové hudby
Nástrojeklavír
VydavatelACT Music
OceněníJussi Award for Best Original Score (2009)
Pro Finlandia (2013)
Manžel(ka)Lotta Kuusisto
Webiirorantala.fi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iiro Emil Rantala (* 1970 Helsinky) je finský jazzový klavírista a hudební skladatel.

Od sedmi let zpíval v chlapeckém sboru helsinské katedrály. Vystudoval Sibeliovu akademii, pak pobýval v USA na Manhattan School of Music.

V roce 1988 vytvořil s Eerikem Siikasaarim a Rami Eskelinenem experimentální a recesistickou formaci Trio Töykeät, která vydala úspěšná alba G'day a Wake. Po jejím rozpadu založil trio, v němž ho doprovázeli kytarista Marzi Nyman a beatboxer Felix Zenger. Spolupracoval rovněž se zpěvákem Heikkim Salem, saxofonistou Jukkou Perkem, tanečníkem Tommim Kittim a sborem Rajaton. Byl průvodcem hudebního pořadu Iiro irti na televizní stanici Yle Teema.

Je autorem opery Pikaparantola a za hudbu k filmu Risto Räppääjä získal cenu Jussi. Věnuje se i skládání vážné hudby, např. Concerto for Piano a Concerto in G♯ΔA♭. Ke svým hudebním vzorům od Johanna Sebastiana Bacha po George Gershwina se přihlásil na albu My History of Jazz, vydaném v roce 2012.[1] Spolu s Deutsche Kammerphilharmonie Bremen nahrál album Mozart, Bernstein, Lennon. Podílel se na desce Lost Hero – Tears for Esbjörn, věnované odkazu předčasně zemřelého švédského jazzmana Esbjörna Svenssona.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOUŘIL, Vladimír. Iiro Rantala: My History of Jazz. Český rozhlas Vltava [online]. 2013-08-08 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 
  2. KOUŘIL, Vladimír. Iiro Rantala: Lost Hero – Tears for Esbjörn. UNI [online]. [cit. 2022-01-05]. Roč. 2016, čís. 8. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]