Hyperbolická navigace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hyperbolická navigace je druhem radiových dálkoměrných navigačních systémů, používaných v lodní a letecké dopravě. Existovala (a stále existuje) řada systémů hyperbolické navigace, ale jejich význam klesá spolu s rozvojem satelitních navigačních systémů.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Základem je vysílání přesně synchronizovaných dvojic majáků. Majáky vysílají ve stejný čas impulsy. Přijímač zjišťuje rozdíl časů mezi přijatými signály od obou majáků. Tento rozdíl umožní na mapě určit hyperbolu (při rovnosti signálů přímku), na které se přijímač nachází.

Použitím jiné dvojice vysílačů je možné určit další hyperbolu. Polohu přijímače pak udává jejich průsečík.