Hydraulické štěpení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma frakování

Hydraulické štěpení (též frakování z anglického hydraulic fracturing, zkráceně fracking) je metoda vytváření puklin ve vrstvě slabě zpevněných sedimentárních hornin pomocí stlačené tekuté směsi (fracking fluid) vody s pískem a některých pomocných chemikálií. Písek o určité zrnitosti má za úkol udržet pukliny otevřené. Chemikálie se používají proto, aby usnadnily migraci tekutin (v podstatě mají velice podobnou funkci jako saponáty ve vodě na nádobí). Vytvořené pukliny mají umožnit uvolnění a migraci tekutin v hornině obsažených (v první řadě zemního plynu, popř. ropy nebo jejich nekonvenčních podob, např. břidlicový plyn) do větších ložisek, ze kterých již může být ekonomicky lukrativní je dobývat.

Metoda byla poprvé použita v roce 1947 (Floyd Farris, J.B. Clark z Stanolind Oil and Gas Corporation), pro komerční těžbu byla ale využita o půl století později v Barnett ShaleTexasu, USA.

Hydraulické štěpení má jak svoje proponenty – kteří argumentují tím, že metoda umožní „slít“ větší množství ropy a zemního plynu z míst, ze kterých by se jinak těžba nevyplatila –, tak odpůrce, kteří upozorňují na ekologické škody a hazardy způsobené chemikáliemi, které se spolu s vodou do vrstev skály čerpají. Používají se například ethylenglykol, methanol či chlorovodík v koncentracích 0,5 až 4 %. Po fragmentaci je zhruba polovina vyčerpána zpět na povrch.

Po zmapování oblasti vhodné pro hydraulické štěpení se postaví samotný vrt a infrastruktura kolem něho. Vrty mohou dosáhnout až 3 km pod zemský povrch. Množství směsi z vody a chemikálií se pohybuje cca 100 m³ na jeden hektar ložiska.

Problémy hydraulického štěpení[editovat | editovat zdroj]

V USA se podle odhadu americké environmentální agentury EPA k frackování ročně spotřebuje mezi 70 a 140 miliard galonů vody (tj. 265 až 530 mld. litrů, což odpovídá roční spotřebě 5 milionů Američanů). Voda je ve většině případů hromadně odčerpávána ze svých přirozených zdrojů povrchové vody, což přirozeně znamená její následný nedostatek v dané lokalitě se všemi negativními následky pro životní prostředí. V mnoha případech se voda převáží cisternami, které jsou využívány i pro transport nebezpečných tekutých chemikálií. Jedno frackovací ložisko spotřebuje průměrně 5 milionů galonů (19 milionů litrů) vody. V případě dodávky vody na místo prostřednictvím cisteren je potřeba 700 výjezdů, resp. 1100 včetně ostatních chemikálií.

Těžbu písku používaného pro frackování doprovází uvolňování oxidu křemičitého do ovzduší, jenž je známým karcinogenem způsobující rakovinu plic.

V reakci na injektaci vody do daného místa se zpětně uvolňují některé zdraví a životnímu prostředí nebezpečné chemikálie: část voda, nyní kontaminované těžebními chemikáliemi v okolí místa, která zasáhne okolní půdu; v ovzduší pak benzen, jež má negativní účinky na krev a kostní dřeňanémie, leukémie, rakovina hemopoézních orgánů (brzlíku, sleziny, kostní dřeně).[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydraulic fracturing na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Fracking: It's a Disaster & We Don't Need It