Hovhannes Širaz
| Hovhannes Širaz | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Օնիկ Թադևոսի Կարապետյան |
| Narození | 27. dubna 1914 Gjumri |
| Úmrtí | 14. března 1984 (ve věku 69 let) Jerevan |
| Místo pohřbení | hrob Hovhannese Širaze (40°9′43″ s. š., 44°30′7″ v. d.) |
| Alma mater | Fakulta arménské filologie Jerevanské státní univerzity (1937–1941) Literární institut Maxima Gorkého (1956) Širacká státní univerzita |
| Povolání | básník, spisovatel a filolog |
| Ocenění | Státní cena Arménské SSR (1975) Řád čestného odznaku Řád rudého praporu práce Leninův řád |
| Choť | Silva Kaputikjanová |
| Děti | Sipan Širaz Ara Širaz Masis Širaz Vanand Širaz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hovhannes Širaz, arménsky Հովհաննես Շիրազ, vlastním jménem Onik Karapetjan (27. duben 1914, Alexandropol (dnes Gjumri) – 14. březen 1984, Jerevan) byl arménský básník. Ač se věnoval převážně intimní lyrice, formálně hodně navazoval na arménské a předvýchodní lidové tradice. Folklórní námět rozvedl i ve své nejznámější skladbě, v baladě z kurdského prostředí Siamantho jev Chadžezare (Siamantho a Chadžezare).[1] Česky jsou jeho verše dostupny v antologii Noc tisící druhá - deset arménských básníků.[2]
Život
Jeho matka ovdověla během arménské genocidy krátce před jeho narozením. Širaz tak vyrostl v chudobě. Od pěti let prodával na ulici vodu. Nakonec se dostal do sirotčince, ale brzy z něj utekl a toulal se s kamarády.
V roce 1935 mu vyšla první kniha básní Garnanamut. Romanopisec Atrpet mu vymyslel umělecké jméno Širaz, podle íránského města Širaz známého pro své růže, neboť prý "básně tohoto mladíka mají vůni růží“. Poté Širaz studoval na Státní univerzitě v Jerevanu a v moskevském Ústavu literatury. V roce 1958 publikoval první díl své knihy Lyra Arménie. Druhý a třetí díl byly zveřejněny v roce 1965 a 1974. Tyto sbírky jsou považovány za jeho vrcholné. Celkem napsal čtyřicet knih básní, řada z nich má silně vlastenecké vyznění (Mé Svaté vlasti, Osud Arménů aj.) Roku 1941 napsal též sbírku věnovanou arménské genocidě.
Širazovou první ženou byla básnířka Silva Kaputikjanová. Jejich syn Ara Širaz je sochař, další syn Šipan Širaz básník.[3]
