Horákův buk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxuPamátný strom (zaniklý)
Horákův buk
kolem roku 1930
kolem roku 1930
Druhbuk lesní
Fagus sylvatica[1]
Evidenční č.101437 (8237)
Zánik2006
Ochranaod 19. století
Poloha
KrajKrálovéhradecký
OkresRychnov nad Kněžnou
ObecLhoty u Potštejna
KatastrLhoty u Potštejna
Souřadnice
Horákův buk
Horákův buk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horákův buk poblíž Lhot u Potštejna v okrese Rychnov nad Kněžnou (taky známý pod názvy Horákovský buk, Veliký buk nebo Buk hraběte Kinského) je starý mohutný památný strom. Svému vzrůstu a jedinečnosti vděčil nejen řadě příběhů, které se o něm vyprávějí, ale i ochraně již v polovině 19. století. Do svého zániku byl největším žijícím bukem České republiky.[2]

Základní údaje[editovat | editovat zdroj]

  • název: Horákův buk, Horákovský buk[3], Veliký buk[3], Buk hraběte Kinského[4]
  • výška: 36 m (1940)[3], 37 m (1980)[1], 37 m (1993)[5]
  • obvod: 650 cm (1916)[3], 720 cm (1940)[3], 750 cm (1980)[1], 750 cm (1993)[5]
  • věk: 350-400 let (1940)[3]
  • zdravotní stav: 4 (1993)[5]
  • chráněn: v 19. století Kinskými, ve 20. stol. Pam. úřadem Praha, státem od 4. 12. 1980
  • sanace: před rokem 1940
  • souřadnice: 50°3'15.525"N, 16°17'8.675"E (poloha)

Stav stromu a údržba[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech 20. století byl buk popisován jako 37 metrů vysoký, s obvodem 675 centimetrů, průměrem 215 centimetrů, plochou koruny 700 m² a dřevní hmotou 40 m³. O strom se starali Kinští, ve 40. letech (za Františka Kinského) byla koruna upevněna vazbou, trhliny v kořenech vyplombovány a plocha po odlomené větvi zakryta. Zdravotní stav byl vynikající.[3]

V roce 1993 byl buk ještě živý, ale již chřadnul, v roce 2006 se rozlomil, zůstal jen pahýl kmene s poslední živou větví, která zanedlouho také odumřela.[6] V roce 2009 je strom uváděn jako mrtvý.

Historie a pověsti[editovat | editovat zdroj]

Strom od původního vlastníka (místního rolníka) vykoupil hrabě Josef Kinský a zakázal jeho pokácení.[3] Ferdinand d'Este prohlásil, že tento je ze všech buků, které za svůj život po Evropě viděl, vůbec tím nejkrásnějším.[4]

Říká se, že o půlnoci k buku přibíhají tři psi a jen na hodinu se promění ve tři krásné panny. Prý to bylo prokletí-trest dcer pána z Valečova za to, že ubližovaly lidem.[4] Příběh se ale vypráví různě: Zakletých panen z Valečova bylo 12, smečka psů je doprovázela a buk obcházely od jedenácté do půlnoci. Nebo snad panny byly jen dvě, přes den byly psi a přes noc lidmi... A prý se i nehezky mstily, zbloudilého kováře z Porub ztrestaly tak, že sotva domů dolezl.[3]

Prokletí prý potrvá do zániku stromu.[7] Strom již nežije, ale stále stojí. Jestli musí i padnout už pověst neuvádí. Také se ale povídalo, že zakleté panny zmizely, když lidé ke stromu na sloupek umístili svatý obrázek. Obrázek svatého Josefa tu býval, ale přímo na kmeni a na památku hraběte Josefa Kinského, který strom uchránil od zkázy.[3]

Proč má buk přízvisko Kinského je z příběhů zřejmé, ale poněkud se vytratil původ přízviska Horákův. Mělo jít o tajného českého bratra, ale jak jeho osoba s bukem nebo místem souvisela, jasné není.

Památné a významné stromy v okolí[editovat | editovat zdroj]

Památné stromy u Potštejna

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Registr památných stromů AOPK ČR drusop.nature.cz
  2. Biogeografické poměry ČR Archivováno 1. 4. 2010 na Wayback Machine. geography.upol.cz
  3. a b c d e f g h i j HROBAŘ, František. Staré a památné stromy na Rychnovsku n. Kn.. [s.l.]: Svaz spolků okrašlovacích a ochranářských v Praze, 1940. 131 s. Kapitola Malá Lhota, s. 29–31. 
  4. a b c HRUŠKOVÁ, Marie. Památné stromy (1). Ilustrace Jaroslav Turek. [s.l.]: Silva Regina, 1995. 192 s. ISBN 80-902033-0-2. Kapitola 16. Stříbřité a zlaté, s. 85–87. 
  5. a b c Záchrana genofondu památných stromů v jihočeském a východočeském regionu Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine. mzp.cz
  6. PROKEŠ, Adam. Památné stromy Podorlicka - Horákův buk. In: Zpravodaj Týniště nad Orlicí. Týniště nad Orlicí: muzeum-tyniste.cz, 2014. Dostupné online. Ročník / měsíc 53. / březen. S. 15.
  7. HRUŠKOVÁ, Marie; LUDVÍK, Bedřich. Paměť stromů. [s.l.]: Mladá fronta, 2006. 255 s. ISBN 80-204-1500-9. Kapitola XIV, s. 214. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]