Holíčská svatyně
Holíčská svatyně (jiné názvy: Holíčský rondel (s megality), lidově Holičské Stonehenge) je archeologická lokalita v katastrálním území města Holíč v okrese Skalica. Archeologická lokalita je však sporná, protože část vědců popírá existenci rondelu a samotné megality (kameny) považuje za přírodní. Místo se zachovanými částmi u budovy bývalé manufaktury na výrobu holíčské keramiky je označováno jako Lapidárium v Holíči, Holíčské megality nebo Holíčské menhiry.[1]
Historie a popis[editovat | editovat zdroj]
V roce 1988 byla v intravilánu města Holíč při výstavbě sídliště SNP v prostoru pod Kalváriou objevena pravěká svatyně. Soubor kultovních kamenů z ní je v současnosti umístěn v Lapidáriu v parku administrativní budovy Městského úřadu a Základní umělecké školy v Holíči. Vytváří zde sestavu ve tvaru kamenných slunečních hodin. Ve veřejnosti je znám především pod jménem Holíčské Stonehenge, jelikož mnohým připomíná právě tuto světoznámou anglickou pravěkou stavbu.
Holíčská svatyně byla původně tvořena devíti stavbami, které byly umístěny na plochách zahloubených pod úroveň terénu a byly obklopeny hlubokými kruhovými příkopy, přičemž komplex devíti svatyň byl obehnán jedním společným kruhovým příkopem. Kameny v Lapidáriu v počtu 21 o rozměrech do výšky 6,8 m pocházejí z jedné z těchto devíti svatyň. V ní byly seřazeny ve dvou kruzích, v jejich středu byl největší kámen, v současnosti ústřední kámen v Lapidáriu. Větší kruh s 12 kameny měl průměr 23 metrů. V menším kruhu se nacházelo 8 kamenů. Část kamenů byla dekorovaná obrazy nástrojů a mytologickými scénami.[2]
Pravěké svatyně byly původně často tvořeny pouze příkopy a náspy, jejichž účelem bylo oddělit posvátné místo od ostatního světa. V západní Evropě se tamní kultovní místa ohraničená kruhovými valy a příkopy přeměnila na kultovní místa megalitického typu, tedy na objekty doplněné velkými kameny, často dopravenými z velké vzdálenosti. Ve střední a východní Evropě je dosud znám pouze jediný případ takové stavby a to zde v Holíči. Soubor kamenů z Holíčské pravěké svatyně je navíc cenný tím, že na jeho jednotlivých kamenech se nacházejí bohužel dnes už z velké části, z důvodu nedostatečné ochrany objektu, zničené kresby a plastiky, které představují různé nástroje, zvířata a postavy lidské podoby. Tyto kresby a plastiky jsou mimořádně cenným kulturním dědictvím a zdrojem poznatků k pravěké mytologii. Doposud byly zkoumány zejména jejich objevitelem, který o nich napsal několik knih.[3][4] O Holíčské svatyni psalo několik dalších autorů v různých knižních publikacích.[5][6][7][8]
V květnu roku 2004 lokalitu navštívil na pozvání ministerstva zahraničních věcí SR a Francouzského velvyslanectví na Slovensku významný francouzský specialista na prehistorii a megalitické památky Charles-Tanguy Le Roux z Francouzské akademie věd, který potvrdil pravost a správnost zařazení holičské svatyně do okruhu staveb megalitického typu. Charles-Tanguy Le Roux vystudoval archeologii, je autorem mnoha výzkumů a publikací na téma megalitické kultury, zejména v neolitu, a poradcem pro ministerstvo kultury v rámci památek Carnacu a jeho okolí. Pozitivně se k objevu svatyně vyjádřili mnozí zkušení slovenští archeologové, prof. Tatiana Štefanovičová v roce 2004 spolu se tehdejším velvyslancem Francouzské republiky na Slovensku pokřtila knihu PhDr. R. Iršu o Holíčské svatyni "Kameny pradávného času".[9]
Stáří celého komplexu svatyň se odhaduje na cca 5 500 let. Kresby na kamenech jsou podle prof. Le Rouxe datované nejpozději do doby železné, přičemž samotná kamenná kultovní stavba je mnohem starší.[10]
Lapidárium je na nynějším místě volně přístupné a navštěvované stovkami návštěvníků ze zahraničí a velkým počtem domácích turistů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Holíčska svätyňa na slovenské Wikipedii.
- ↑ Megalitické kameny, Holíčske Stonehenge, Holíč. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Irša, Rudolf, Kamene pradávneho času, 2004
- ↑ Irša, R: Kultové kamene, tajomné a magické, 2008
- ↑ Irša, R.: Holíč - dejiny mesta od najstarších čias do roku 2017, Bratislava, 2017
- ↑ Kroupa, P.: Kameny krve a víry 1, Záhady pravěkých svatyní, Praha, 2010
- ↑ Novák, A. Jan: Největší záhady středomoří, Praha, 2010
- ↑ Novák, A. J.: Putovanie po najväčších záhadách Slovenska, Praha, 2010
- ↑ Sotirovski, B.: Zeta Macedonia, Skopje, 2015
- ↑ megalit, irsa, Holic, irša, kamene. megalithsk.szm.com [online]. [cit. 2021-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Irša, R.: Kamene zabudnutého času, 1999, strana 5-7