Hlíva dubová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHlíva dubová
alternativní popis obrázku chybí
Hlíva dubová (Pleurotus dryinus)
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď hlívovité (Pleurotaceae)
Rod hlíva (Pleurotus)
Binomické jméno
Pleurotus dryinus
(Pers.) P. Kumm., 1871
Synonyma
  • Lentodiopsis dryina (Pers.) Kreisel 1977
  • Agaricus dryinus Pers. 1800
  • Armillaria dryina (Pers.) J. Schröt. 1889
  • Pleurotus corticatus (Fr.) P. Kumm. 1871
  • Dendrosarcus corticatus (Fr.) Kuntze 1898
  • Pleurotus acerinus (Fr.) Gillet 1876
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlíva dubová (Pleurotus dryinus (Pers.) P. Kumm.) je dřevokazná jedlá stopkovýtrusná houba z čeledi hlívovité (Pleurotaceae), rostoucí na kmenech listnatých i jehličnatých stromů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mladá plodnice hlívy dubové s patrnými zbytky vela, jež kryje lupeny

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice rostou z živých i mrtvých kmenů a pařezů stromů a jsou tvořeny kloboukem a spíše krátkým třeněm.

Klobouk má v mládí téměř polokulovitý, vzhůru vyklenutý tvar a mírně vzhůru vypouklý tvar si zachovává i posléze. Jeho průměr činí až 15 cm. Horní strana klobouku je plstnatá, pokrytá plochými, políčkovitými, vatovitými šupinami. Horní strana včetně šupinek je zbarvena bělavě, našedle až světle hnědošedě. Okraje bývají podvinuté. Na spodní straně klobouku se nachází lupenitý hymenofor, tvořený bělavými, u starších plodnic nažloutlými lupeny, někdy rozvětvenými. Lupeny výrazně sbíhají na třeň, kde někdy vytvářejí krátkou síťku.[1] V mládí je celý hymenofor zakryt závojem (velem), které se upíná na třeň a okraj klobouku, kde později zůstávají jeho blanité zbytky.[2][3]

Třeň je připojen ke klobouku excentricky[4] a často bývá zahnutý, neboť vyrůstá kolmo ke kmeni stromu. Bývá asi 2-5 cm dlouhý a až 4 cm tlustý; je válcovitého, někdy až soudkovitého tvaru. Na povrchu je třeň šupinkatý, zbarvený podobně bělavě až šedavě jako klobouk.

Dužnina je poměrně tuhá, bíle zbarvená, po poranění však poněkud žloutne. Vyznačuje se příjemnou chutí i vůní.[5][2]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Hladké elispoidní výtrusy jsou 9-15 x 3-5 µm velké, výtrusný prach má bílou barvu.[6] Též se může nepohlavně rozmnožovat pomocí konidií.[5][1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hlíva dubová se vyskytuje poměrně hojně v létě a na podzim, a to jednotlivě, nebo v malých skupinách.[2][1] Roste na kmenech a pařezech stromů, hlavně dubů, buků a jiných listnáčů, a navzdory svému jménu často také na smrcích.[7][5][4][8] Často vyrůstá z poškozených míst kmene.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hlíva dubová (Pleurotus dryinus)

Tento druh je rozšířen v Evropě, Asii i Severní Americe. [9]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hlíva dubová je chutný jedlý druh, zvláště v případě mladých plodnice, starší jsou příliš tuhé.[10][2][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 414. 
  2. a b c d e http://www.naturfoto.cz/hliva-dubova-fotografie-4383.html
  3. Archivovaná kopie. www.nasehouby.cz [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-15. 
  4. a b c http://botany.cz/cs/pleurotus-dryinus/
  5. a b c BioLib.cz – Pleurotus dryinus (Hlíva dubová) [online]. BioLib.cz. Dostupné online. 
  6. http://www.mushroomexpert.com/pleurotus_dryinus.html
  7. http://www.houbareni.cz/houba.php?id=638
  8. BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 346. 
  9. http://www.first-nature.com/fungi/pleurotus-dryinus.php
  10. http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Pleurotus-dryinus/hliva-dubova/hliva-dubova/ID875

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav, a kol. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. vyd. Praha: Josef Posekaný, 2010. ISBN 978-80-254-5908-9. S. 414. 
  • BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 346. 
  • HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2. S. 167. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]