Historie elektrifikace Kadaně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malá vodní elektrárna Želina

Elektrifikace Kadaně je proces, který započal v roce 1902 podle návrhu městské rady z roku 1902 na zřízení vodní elektrárny u obce Želina na řece Ohři nedaleko Kadaně. Celý projekt vodní elektrárny byl předložen ve třech variantách 22. března 1905 Dr. Martinem Kriegrem.[1]

Vodní elektrárna v Želině u Kadaně[editovat | editovat zdroj]

Jez Želina

Vodní elektrárnu v Želině začalo město stavět v roce 1905 a dokončena byla v roce 1908. Ve dvou kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 173 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Celý projekt stál v té době zhruba 700 000 rakouských korun. Současně s celou stavbou byl přijat i plán rozvodu elektrické energie po Kadani a jejím okolí, včetně rozvodu městského veřejného osvětlení.[1]

V padesátých letech 20. století došlo k zastavení výroby elektrické energie a elektrárna byla ponechána svému osudu, protože byla nahrazena výkonnější vodní elektrárnou v Lomazicích, která ale dnes již neextistuje.[1]

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky byla znovu uvedena do provozu v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově.[2] Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo.[2] Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.[2]

Městská dieselová elektrárna a rozvodna[editovat | editovat zdroj]

V letech 19081910 bylo v Kadani instalováno celkem šest transformátorových stanic. Kromě nejbližších vesnic kolem Kadaně uzavřelo město smlouvy o dodávkách elektrické energie s obcemi Mašťov, Radonice, Hradec u Kadaně, VinařeBlov.[1] Do roku 1913 bylo připojeno do rozvodné sítě celkem třináct obcí v regionu. Kvůli velké poptávce po elektrické energii se rozhodlo o vybudování další elektrárny, tentokrát dieselové, která by jako pomocný zdroj pokryla spotřebu při nedostatku vody v Ohři. Stavba této vodní elektrárny započala v roce 1913. V roce 1918 již rozvodná síť obsluhovala tři města, čtyři průmyslové zóny a třináct vesnic s celkovou délkou 38 km. Elektrárna měla celkový výkon 375 kWh. V budově se dále nacházela rozvodna, cejchovna elektroměrů Landys a Gyr, navijárna motorů a dva byty pro zaměstnance. Dnes již tento objekt neslouží svému účelu.[1]

Lomazická elektrárna[editovat | editovat zdroj]

Vodní elektrárna v Lomazicích

Elektrická energie se díky industrializaci regionu začala stávat nedostatkovou, proto se rozhodla městská rada pro vybudování daleko větší vodní elektrárny v Lomazicích. V roce 1919 se začala celá stavba realizovat, nejprve postavením 5 kilometrů dlouhého tunelu vedoucího z Želinské elekrárny do Lomazic. Jednotlivé turbíny elektrárny byly spouštěny postupně a celá stavba se protáhla až do roku 1925. Lomazický tunel byl ražen italskými baraby.

Dozorem nad celou stavbou byl pověřen vedoucí městský inženýr Jan Lungwirt.[1] Lomazická elektrárna se dnešních dnů nedochovala kvůli zatopení obce Lomazice, na jejímž katastru se dnes nachází Nechranická přehrada.

Spotřeba elektrické energie v Kadani v letech 1908–1926
1908 1912 1920 1924 1925 1926
32 MWh 115 MWh 196 MWh 690 MWh 1073 MWh 8000 MWh

Městská rozvodná síť[editovat | editovat zdroj]

Transformátorová stanice Střelnice[editovat | editovat zdroj]

Trafostanice u KD Střelnice

Tato transformátorová stanice byla zbudována v roce 1908 a hlavním účelem bylo zásobování elektrickou energií kulturní dům Střelnice. Stanice byla vybavena původním transformátorem 3 × 5000 V na 3 × 220 V, měřící deskou, vypínači a pojistkami. Stanice tohoto typu se ve městě vyskytovalo celkem pět, avšak tato jediná u kulturního domu Střelnice se dochovala.

Transformátorová stanice Viadukt[editovat | editovat zdroj]

Trafostanice ve Skalní ulici

Stanic tohoto typu bylo v Kadani v roce 1908 postaveno celkem šest. Sloužily jako rozvod střídavého proudu a napětí o 3 × 5000 V a 3 × 220 V. Společně napájely 136 veřejných osvětlovacích lamp, 27 motorů živnostníků a 5000 žárovek v domácnostech. Žárovky pro domácnost měly nápis OSRAM-KAADEN a speciální závit. Tak se město alespoň ze začátku vyhnulo používání nákladných elektroměrů. Poslední dochovaná distribuční stanice se nachází ve Skalní ulici.[1]

EHD a industriální památky Kadaně[editovat | editovat zdroj]

Každoročně se v rámci Dnů evropského dědictví (EHD) koná i Den památek techniky a průmyslového dědictví, kdy je možné navštívit vybrané technické památky v Kadani. Návštěvníci mají možnost nahlédnout do vnitřních prostorů Želinské elektrárny, do městské dieselové elektrárny a rozvodny a prohlédnout si i obě dochované trafostanice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Informační letáček "Historie Elektrifikace Kadaně" – Město Kadaň 2014
  2. a b c Vodní elektrárna Želina [online]. ČEZ, a.s.. Dostupné online.