Helena Broftová-Piťhová
| Helena Broftová–Piťhová | |
|---|---|
| Narození | 21. ledna 1906 Praha,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | po roce 1955 Praha(?),  Československo |
| Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
| Povolání | malířka |
| Manžel(ka) | JUDr. Alexandr Broft Kamil Roškot |
| Příbuzní | Máša Broftová (švagrová) Anna Roškotová (švagrová) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Helena Broftová, rozená Piťhová (* 21. ledna 1906 Praha[1] – † po roce 1955) byla česká malířka meziválečné moderny, členka Kruhu výtvarných umělkyň.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Praze na Novém Městě v Žitné ulici čp. 609/II v dobře situované rodině univerzitního profesora MUDr. Václava Piťhy a jeho manželky Hermíny, rozené Melicharové. Matka pocházela z pražské rodiny Františka Melichara, majitele továrny na zemědělské stroje v Brandýse nad Labem.
Malbu studovala soukromě u Rudolfa Vejrycha a v kursech pro ženy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Dále podnikla studijní cestu do Paříže, kde spatřovala své vzory v postimpresionistech. Od roku 1929 se prezentovala v Adresáři výtvarných umělců československých jako malířka již s příjmením Broftová, někdy byla evidována jako akademická malířka.[2]
.jpg)
Krátce byla provdána za pražského obchodníka JUDr. Alexandra Brofta (19.3.1902-28.5.1927),[3][4] který 28. května 1927 náhle zemřel.[5] Bydlela v Bubenči v Bučkově (nyní Rooseveltově) ulici čp. 49.
Jako vdova se Helena Broftová provdala podruhé 21. prosince 1939 u sv. Gottharda v Bubenči za architekta Kamila Roškota, tehdy třiapadesátiletého.[6] Bydleli v Roškotově rodinné vile v Praha 6 na Špejchaře, Belcrediho čp. 102 (nyní třída Milady Horákové čp. 102), než odjeli do Paříže, kde Roškot 12. července 1945 zemřel. Helena Broftová příjmení svého manžela nikdy neužívala.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Věnovala se různým žánrům, jak figurální malbě, tak krajinářství, malbě květin a zátiší. Podle Prokopa Tomana:[7]
| „ | ... zobrazuje ženské mládí, dívčí svět a jeho svěžest. Formě se učila u francouzských novoimpresionistů. | “ |
Vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň, jehož byla členkou, také na I. zlínském salónu v roce 1936, dále prezentovala své obrazy z pobytu ve Francii na výstavě v pražském Institutu Ernesta Denise, vystavovala také na výstavě v Obecním domě v květnu 1937, na souborné výstavě Národ svým výtvarným umělcům v roce 1939 v Praze, i jinde. Vystavená díla prodávala prostřednictvím pražské Krásné jizby.
Obrazy (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Dívčí portrét[8]
- Snídaně v trávě (parafráze na obraz Eduarda Maneta, ale bez mužů a s oblečenými ženami)
- Zátiší s kloboukem
- Dívčí portrét
- Slovanský typ, Nezralé ovoce (1937)[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a.... Praha 1939, s. 858
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Národní listy č. 147 z 29. května 1927, s. 14 úmrtní oznámení
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců I., Praha 1947, s. 98; Toman její úmrtí neuvádí ani v Dodatcích slovníku z roku 1955.
- ↑ repro in: Letem českým světem, č. 11, 26.12.1933, strana 7
- ↑ ilustrovaný týdeník Jas, roč. 11, číslo 19 ze 7.5.1937, recenze výstavy s. 14:"Helena Broftová mdlých barev využívá pro jinak velmi dokonalý výraz."
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Roškotová, Anna: Sborník Kruhu výtvarných umělkyň. Praha 1935, s. 44-45
- Heslo Broftova-Pitkhova, Helena, in: Benezit Dictionary of Artists, Oxford University Press 2011 dostupné online (po přihlášení)
- Kruh výtvarných umělkyň v dokumentech a datech 1920–2020. GVU v Náchodě 2020; ISBN 978-80-88341-02-4
- Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865-1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6, s. 252, 258, 316
