Přeskočit na obsah

Hérostratos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hérostratos
Narození4. století př. n. l.
Efez
Úmrtí356 př. n. l.
Efez
Povoláníchovatel dobytka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hérostratos (nebo Hérostratés, Herostrates či latinizovaně Herostratus) z Efesu (starořecky Ἡρόστρατος) byl muž neznámého původu a postavení, který údajně v roce 356 př. n. l., aby se jeho jméno dostalo do historie, zapálil Artemidin chrám v Efesu. Za svůj čin byl odsouzen k trestu smrti a k odrazení následovníků bylo v Efesu pod trestem smrti zakázáno zmiňovat jeho jméno. I přes tuto damnatio memoriae se o události zmínil a jméno uvedl historik a rétor Theopompos z Chiu: Hérostratos se tak stal světoznámým, jak si přál.

Herostratovský čin

[editovat | editovat zdroj]

Hérostratův čin se stal frazémem (herostratovský čin) a námětem řady úvah a uměleckých děl. Kupříkladu Jean-Paul Sartre napsal povídku Herostrates (Erostratus), která je součástí sbírky Zeď, Ernest Reyer roku 1862 operu Erostrate, Georg Heym báseň Der Wahnsinn des Herostrat a Juan Hidalgo de Polanco operu Celos aun del aire matan (libreto Pedro Calderón).

Grigorij Izrailevič Gorin napsal divadelní hru Zapomeňte na Hérostrata!, která byla uvedena v českém prostředí v divadle (například Městská divadla pražská 1975[1], Východočeské divadlo v Pardubicích 1977-1978[2]) i jako rozhlasová dramatizace v Českém rozhlasu.[3][4]

V psychologii se používá termínu herostratismus pro chorobnou touhu stát se za každou cenu slavným.

  1. Historie městských divadel pražských. Městská divadla pražská [online]. Městská divadla pražská [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  2. Grigorij Izrailevič Gorin / ZAPOMEŇTE NA HÉROSTRATA. Východočeské divadlo Pardubice [online]. Východočeské divadlo Pardubice [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  3. Zapomeňte na Hérostrata (1986) [online]. Panáček v říši mluveného slova, 2005 [cit. 2019-08-25]. Dostupné online. 
  4. Grigorij Izrailevič Gorin: Zapomeňte na Hérostrata. Vltava [online]. 2012-12-20 [cit. 2019-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-25. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Slovník antické kultury. Svoboda, Praha 1974, str. 255, 612.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]