Gustaf Hammar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gustaf Hammar
Narození 22. června 1893
Úmrtí 19. srpna 1954 (ve věku 61 let)
Alma mater Kalifornský technologický institut
Univerzita v Idaho
Bethelská universita
Zaměstnavatel Univerzita v Idaho
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gustaf Wilhelm Hammar (22. června 189319. srpna 1954) byl americký experimentální fyzik švédského původu.[1] Byl nejstarší ze šesti dětí Anderse Vilhelma Hammara a Elin Christiny Hammarové (rozené Olssonové).[2] V roce 1913 emigroval do Spojených států, kde nastoupil k bakalářskému studiu na Bethel University v St. Paul.[3] Roku 1920 se oženil, s manželkou Louise měli čtyři děti[4] a žili v King County.[2]

Magisterský titul získal na University of Idaho v roce 1924[5] a doktorský na Kalifornském technologickém institutu v roce 1927. Tématem jeho disertační práce byla "Magnetická susceptibilita některých běžných plynů."[6]

Poté se vrátil na University of Idaho vyučovat a stal se zde vedoucím Katedry fyziky v roce 1930, tento post zastával následujících 16 let.[7] Vedl laboratoř materiálového inženýrství a snažil se její výzkumy aplikovat do praxe, například v oblasti fotoelektrického jevu vyvinul spolu se svým studentem Lawrencem W. Foskettem telefon, v němž probíhal přenos signálů světlem namísto měděných drátků.[8] Nicméně nejvíce se proslavil experimentem, který byl zcela mimo jeho hlavní oblasti výzkumu, totiž Hammarovým experimentem, což byl test platnosti speciální relativity.[9][10]

V roce 1946 nastoupil do Eastman Kodak Company jako vedoucí fyzik u divize námořního dělostřelectva.[4] Během činnosti pro Kodak pracoval na různých vojenských projektech, včetně rozvoje infračervených fotosenzitivních buněk pro použití v noktovizorech a časově zpožděných pojistek pro použití v bezobslužných zbraních určených k oklamání nepřítele, který měl uvěřit, že velké síly jsou soustředěny v oblastech, kde ve skutečnosti nejsou. V roce 1953 byl za svůj výzkum v oblasti fyziky oceněn zvolením do Americké fyzikální společnosti.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustaf Wilhelm Hammar na anglické Wikipedii.

  1. Gustaf W. Hammar (obituary). Physics Today. 1954, s. 22. DOI:10.1063/1.3061470. (anglicky) 
  2. a b ANDERSEN, Bent Breiner. Gustaf W. Hammar [online]. MyHeritage [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Alumni News. The Bethel Clarion. December 10, 1932, s. 4. Dostupné online [cit. 21 December 2012]. (anglicky) 
  4. a b Personals. Engineering and Science. December 1953, s. 40. Dostupné online [cit. 21 December 2012]. (anglicky) 
  5. HAMMAR, Gustaf William. Thermal conductivities of a few insulators at various temperatures [online]. ScientificCommons [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HAMMAR, Gustaf Wilhelm. Magnetic Susceptibilities of Some Common Gases [online]. Physics Abstract Service [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Personals. Engineering and Science. April 1955, s. 40. Dostupné online [cit. 21 December 2012]. (anglicky) 
  8. I Told You So!. New Mexico Lobo. February 26, 1932, s. 3. Dostupné online [cit. 21 December 2012]. (anglicky) 
  9. G. W. Hammar. The Velocity of Light Within a Massive Enclosure. Physical Review. 1935, s. 462–463. DOI:10.1103/PhysRev.48.462.2. Bibcode:1935PhRv...48..462H. (anglicky) 
  10. H. P. Robertson and Thomas W. Noonan. Relativity and Cosmology. Philadelphia: Saunders, 1968. Kapitola Hammar's experiment, s. 36–38. (anglicky) 
  11. Personals. Engineering and Science. October 1953, s. 36. Dostupné online [cit. 21 December 2012]. (anglicky)