Giulio Campi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Giulio Campi
Giulio Campi - Portrait of Ottavio Farnese - WGA03820.jpg
Narození 1502
Cremona
Úmrtí 1572 (ve věku 69–70 let)
Cremona
Povolání malíř a architekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giulio Campi (1502 Cremona5. března 1572 Cremona) byl italský manýristický malíř, freskař a architekt. Je považován za vůdčí osobnost cremonské školy.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Giulio se narodil v Cremoně jako nejstarší syn malíře Galeazza Campi (1475/1477 – 1536), který byl blízkým spolupracovníkem Boccaccia Boccaccina (c. 1467 – c. 1525). Styl Galeazza Campiho, který byl jeho prvním učitelem, zůstal konzervativní a poplatný 15. století. Giuliovi mladší bratři Antonio a Vincenzo se rovněž stali známými malíři. Na některých zakázkách Giulio spolupracoval se synem Boccaccina, Camillem.

Roku 1522 Giulio odjel do Mantovy, kde pokračoval ve studiu malby, architektury a modelování u Giulia Romana (žáka a spolupracovníka Raphaela). Navštívil Řím, aby se důkladně seznámil s antickými památkami. Většinu života pracoval na různých místech v Lombardii (Cremona, Soncino, Meda, Bisuschio, Maleo, Milano, Castelnuovo Bocca d'Adda). Jeho žáky byli vlastní synové i další malíři a také zlatník a později malíř Bernandino Campi (1522-1592) aktivní v Reggio Emilia. Giulio Campi se podílel na výzdobě více než 20 kostelů v Cremoně[2] a je považován za zakladatele tamní malířské tradice 16. století. V roce 1572 nechali synové Galeazzo, Curzio a Annibale otci zřídit hrobku v kostele San Nazaro v Cremoně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Giulio Campi, Allegoria della vanità, 1530-40
Giulio Campi, fresky v kostele Santa Agata, Cremona, 1537
Portrét malířova otce, Galeazza Campiho

Dílo Giulia Campiho zahrnuje deskové obrazy s náboženskou tematikou, nástěnné malby profánního i sakrálního charakteru, portréty, návrhy na standardy a praporce cremonských cechů a také návrhy efemérní architektury.[3] Ovlivnil ho malíř Pordenone, jehož fresky z 20. let se nacházejí v cremonském dómu. Tizianův vliv zprostředkoval po návratu z Benátek Camillo Boccaccino („Santa Maria del Cistello“, 1525, Národní galerie v Praze). Raná díla Giulia Campi (Madona s dítětem, St. Nazario a San Celso, 1527) jsou ponurá a konzervativní, s omezenou barevnou škálou. Později se jeho styl malby změnil pod vlivem Parmigianina, Correggia a Raphaela, ale zprvu tyto inovace kombinoval eklekticky bez skutečné vlastní tvořivé síly. Fresky v Santa Agata (1537) jsou směsí stylů Pordenoneho a Romanina.

Jeho vrcholným dílem jsou fresky a obrazy v cremonském kostelu San Sigismondo (1535-1539), na kterých spolupracoval s Camillo Boccaccinem. Oba malíři zde spojili monumentální klasicizující malbu podle Giulia Romana s elegantní a smyslnou manýristickou stylizací podle Parmigianina. Společně také připravili slavobrány k uvítání krále Karla V. v Cremoně roku 1541, jejichž podoba na přípravných kresbách se dochovala v albu Clary – Aldringenů z Teplic (Národní galerie v Praze) a popis ceremonií je obsažen ve spise mladšího bratra, Antonia Campiho „Cremona fedelissima città“ z roku 1585,[4]. Giulio Campi se podílel i na dekoracích k uvítání následníka trůnu Filipa II. v Cremoně v roce 1549.[5]

Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1525-1530 Madonna con il Bambino e Sant’Antonio da Padova, il beato Alberto di Villa d’Ogna e un offerente, Pinacoteca Brera[6]
  • 1527 Madona s dítětem, St. Nazario a San Celso, nyní v kostele San Abbondio v Cremoně
  • 1530 fresky v Sta Maria delle Grazie, Soncino
  • 1536 oltářní obraz „La Vergine coi ducchi Sforza e Santi“ , kostel San Sigismondo, Cremona
  • 1537 cyklus fresek se scénami ze života sv. Agáty, v kostele Santa Agata, Cremona
  • 1544 obraz „Sacra famiglia con i santi Domenico e Francesco“ , Cremona, nyní v Pallazzo Farnese v Římě
  • 1547 fresky v kostele Santa Margherita, Cremona
  • 50. léta fresky v kostele San Sigismondo, Cremona
  • 60. léta fresky v lodi dómu v Cremoně
  • Palazzo Maggi v Cadignanu, spolu s bratrem Antoniem

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Giulio Campi na anglické Wikipedii a Giulio Campi na italské Wikipedii.

  1. Martin Zlatohlávek, in: Alena Volrábová (ed.), 2008, s. 80
  2. Antonio Maria Panni, Alfredo Puerari (ed.), Distinto rapporto delle dipinture che trovansi nelle chiese della citta e sobborghi di Cremona, Cremona 1976
  3. Pavla Hlušičková, 2010, s. 18
  4. Pavla Hlušičková, Efemérní architektura renesančních festivit v kresbě Giulia Campiho, diplomová práce FF a UDU UK Praha 2010
  5. Pavla Hlušičková, 2010, s. 76
  6. Madonna con il Bambino e Sant’Antonio da Padova, il beato Alberto di Villa d’Ogna e un offerente, Pinacoteca Brera

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavla Hlušičková, Efemérní architektura renesančních festivit v kresbě Giulia Campiho, diplomová práce FF a UDU UK Praha 2010
  • Alena Volrábová (ed.), 101/I Mistrovská díla Sbírky grafiky a kresby Národní galerie v Praze, NG v Praze 2008, ISBN 978-807035-385-1
  • Marco Tanzi, I Campi, 5 Continents Editions, Milán 2004
  • Giulio Bora, Martin Zlatohlávek (eds.), I segni dell'arte. Il Cinquecento da Praga a Cremona, Milán 1997
  • Martin Zlatohlávek, Giulio Bora (eds.), Kresby z Cremony 1500-1580. Umění renesance a manýrismu v lombardském městě, kat. výstavy Praha 1995
  • Giulio Bora, I pittori tra maniera e realtà, in Mina Gregori (ed.), Pittura a Cremona dal Romanico al Settecento, Milán 1990, s. 39-49
  • Giulio Bora, Giulio Campi, in Mina Gregori (ed.), I Campi e la cultura artistica cremonese del Cinquecento, Milán 1985, s. 281-290
  • Giovanni Goddi, Giuseppe Cirillo, Studi su Giulio Campi, Milán 1978
  • Aurelia Perotti, Giulio Campi, in: I Pittori Campi da Cremona, Milán 1931, s. 13-31

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]