Gerda Mayerová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gerda Mayerová
Rodné jménoStein
Narození9. června 1927
Česko Karlovy Vary, Československo
Úmrtí15. července 2021 (ve věku 94 let)
Chingford, Londýn, Spojené království
Alma materBedford College, Londýnská univerzita
Povoláníbásnířka a spisovatelka
ChoťAdolf (Dolfi) Mayer (1949–2009)
RodičeArnold Stein
Erna Stein (roz. Eisenberger)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gerda Kamilla Mayerová, nepřechýleně Mayer, (9. června 1927 Karlovy Vary – 15. července 2021 Londýn) byla britská básnířka.[1] Narodila se v židovské rodině v Karlových Varech v Československu a v roce 1939, když jí bylo jedenáct let, se ji podařilo v rámci akce Kindertransport dostat letecky do Anglie. Svou první báseň složila ve čtyřech letech v němčině, po příchodu do Anglie začala po čase psát básně v angličtině. Vydala několik básnických sbírek a její básně se objevily v mnoha sbornících. Carol Ann Duffy ji označila za skvělou básnířku, „která by si zasloužila být mnohem známější“.[2]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Gerda Stein v roce 1927 v Karlových Varech, v tehdy převážně německy mluvící oblasti Sudet v Československu. Její otec Arnold Stein měl ve městě malý obchod s dámskými šaty a kabáty a matka Erna (rozená Eisenberger) zde vlastnila pletařskou dílnu. Gerda měla z matčina předchozího manželství starší polorodou sestru Johannu.[3]

Krátce před nacistickou anexí Sudet uprchla rodina v září 1938 do Prahy. Město bylo plné židovských uprchlíků z Německa a Rakouska a Mayerovi strávili následujících šest měsíců chozením po úřadech a konzulátech v marné snaze vyřídit si emigraci.[4] Jako poslední možnost se Arnold Stein v únoru 1939 obrátil na Trevora Chadwicka,[5] Angličana, který organizoval pražskou operaci na záchranu ohrožených dětí před nacisty.[6] Chadwick našel pro Mayerovou místo v letadle, které odletělo do Británie z ruzyňského letiště 14. března 1939, den před vstupem německých vojsk do Prahy.

Anglie[editovat | editovat zdroj]

Chadvik zařídil, aby Mayerová zpočátku žila s jeho vlastní rodinou ve Swanage a aby se jeho ovdovělá matka Muriel Chadwick stala její poručnicí. Přestože Mayerová měla se svou poručnicí vcelku dobrý vztah, nebyly si nijak zvlášť blízké,[7] a v roce 1940 nastoupila do internátní školy ve Swanage. Tam ji kvůli rodné němčině mylně považovali za Němku a ostatní žáci ji proto šikanovali.[3] V roce 1942 přestala škola fungovat a Mayerová odešla do jiné internátní školy Stoatley Rough v Haslemere v hrabství Surrey, kde byla mnohem spokojenější.[3] Tuto smíšenou školu bez vyznání založila v roce 1934 německá emigrantka Dr. Hilde Lion a kvakerská aktivistka Bertha Bracey, aby poskytly vzdělání především židovským dětem uprchlíků z nacistické Evropy.[8]  Mayerová ukončila školní docházku ve Stoatley Rough v roce 1944 ve věku sedmnácti let a vrátila se ke své poručnici, která v té době žila ve Stratfordu nad Avonou.[3]

Na začátku roku 1945 Mayerová odešla do hachšary (příprava na život v kibucu v Palestině), kde pracovala na farmách v hrabství Worcestershire a Surrey. Po sedmnácti měsících však zjistila, že ji taková práce nenaplňuje a koncem května 1946 se přestěhovala do Londýna, kde začala pracovat v kanceláři.[9]

V září 1949 se provdala za Dolfiho Mayera[10] a sňatkem získala britské občanství. Mayer přišel do Anglie v roce 1939 také jako uprchlík, ale z Vídně. V letech 1940–1946 sloužil v britské armádě a poté pracoval jako vedoucí kanceláře. V roce 1960 si založil vlastní dovozní firmu, kde Mayerová pomáhala s kancelářskými pracemi a zároveň pracovala na svých básních. Manžel zemřel v roce 2009.[11]

Po třicítce Mayerová začala studovat na Bedford College na Londýnské univerzitě a v roce 1963 získala bakalářský titul z angličtiny, němčiny a dějin umění. Nějaký čas pracovala jako vědecká pracovnice pro historika architektury Nikolause Pevsnera, který byl jejím učitelem na univerzitě, ale protože ji práce nenaplňovala, po čase odešla a začala se věnovat poezii.[12]

V padesátých a šedesátých letech se její básnická tvorba rozrostla a v roce 1975 jí vyšla první velká sbírka Treble Poets 2. Nadále publikovala básně v časopisech a antologiích, pravidelně vystupovala na básnických čteních a objevila se také v rozhlasových pořadech BBC.[3] Postupně vycházely další sbírky, včetně dvou pro děti, s mnoha básněmi napsanými speciálně pro dětské publikum, a v roce 2013 byl výběr jejích básní přeložen do norštiny. V roce 2005 vydala Prague Winter, krátké vyprávění v próze a poezii o událostech, které vedly k odchodu z Prahy, a o lidech, které tam zanechala.

Gerda Mayerová zemřela 15. července 2021 ve věku 94 let.[11]

Osudy ostatních členů rodiny[editovat | editovat zdroj]

Otec Mayerové byl v roce 1939 poslán do koncentračního tábora Nisko v Polsku. Odtud uprchl a dostal se do Sověty okupovaného Lvova, kde se připojil k sovětským jednotkám bojujícím na východní frontě. Poslední dopis své dceři napsal v červnu 1940.[3]  V rozhovoru z roku 2010 Mayerová popisuje, jak jejího otce a několik jeho společníků Rusové zpočátku vítali. Po válce se však dozvěděla, že byl následně poslán do sovětského pracovního tábora, kde podle ní zahynul.[13]  Její matka Erna byla v říjnu 1942 poslána do koncentračního tábora Terezín a následujícího roku do Osvětimi, kde také zemřela. Polorodá sestra Johanna, která byla poloviční Židovka, válku přežila a pracovala jako bankovní úřednice v Praze.[3] Po válce trpěla duševní chorobou a byla hospitalizována ve východním Německu, zemřela v roce 2007.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • 1970: Oddments, (samizdatové)
  • 1972: Gerda Mayer's Library Folder (ilustrace Deirdre Farrell), All In (Nina Steane)
  • 1973: Poet Tree Centaur: A Walthamstow Group Anthology (redigovala Gerda Mayer), Oddments
  • 1975: Treble Poets 2 (Florence Elon, Daniel Halpern, Gerda Mayer), Chatto & Windus
  • 1980: Monkey on the Analyst's Couch, Ceolfrith Press
  • 1985: March Postman, Priapus Press
  • 1988: A Heartache of Grass, Peterloo Poets
  • 1995: Time Watching, Hearing Eye
  • 1999: Bernini's Cat: New and Selected Poems, IRON Press
  • 2003: Hop Pickers' Holiday, The Happy Dragons Press
  • 2013: Alle Blad Har Mist Sitt Tre (Všechny listy ztratily stromy), Nordsjoforlaget (do nořštiny přeložil Odveig Klyve)

Básnické sbírky pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • 1978: The Knockabout Show, Chatto & Windus
  • 1984: The Candy-Floss Tree (Norman Nicholson, Gerda Mayer, Frank Flynn), Oxford University Press

Autobiografie[editovat | editovat zdroj]

  • 2005: Prague Winter, Hearing Eye

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gerda Mayer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Poetry Magazines - Pain into Poetry. poetrymagazines.org.uk [online]. [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ DUFFY, Carol Ann. Older and wiser: Carol Ann Duffy introduces poems of ageing. The Guardian. 2010-03-13. Dostupné online [cit. 2023-06-18]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g KREMER, S. Lillian. Holocaust literature: Volume II, Lerner to Zychlinsky. New York (N.Y.): Routledge 1499 s. ISBN 978-0-415-92985-1, ISBN 978-0-415-92983-7. S. 812–814. 
  4. ↑ MAYER, Gerda. Prague Winter. [s.l.]: Hearing Eye, 2005. 53 s. Dostupné online. S. 16-18. 
  5. ↑ EMANUEL, Muriel; GISSING, Vera. Nicholas Winton and the rescued generation: save one life, save the world. London Portland, OR: Vallentine Mitchell 193 s. ISBN 978-0-85303-425-4, ISBN 978-0-85303-438-4. S. 102. 
  6. ↑ The Jewish Chronicle. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2023-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  7. ↑ WHITEMAN, Dorit Bader. The uprooted: a Hitler legacy ; voices of those who escaped before the "Final Solution". New York, NY: Plenum Press, 1993. 446 s. (An insight book). Dostupné online. ISBN 978-0-306-44467-8. S. 236. 
  8. ↑ BAUMEL, Judith Tydor. Never look back: the Jewish refugee children in Great Britain, 1938-1945. West Lafayette, Ind: Purdue University Press (Shofar supplements in Jewish studies). ISBN 978-1-55753-612-9. S. 31–32. 
  9. ↑ a b MAYER, Gerda. Bernini's cat: new & selected poems. 1st ed. vyd. North Shields: Iron Press 108 s. ISBN 978-0-906228-69-2. S. 20. 
  10. ↑ Mayer, Gerda (Kamilla) - Contemporary Poets | HighBeam Research. web.archive.org [online]. 2016-04-17 [cit. 2023-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-17. 
  11. ↑ a b PLAICE, David. Gerda Mayer obituary. The Guardian. 2021-09-29. Dostupné online [cit. 2023-06-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  12. ↑ HARRIES, Susie; PEVSNER, Nikolaus. Nikolaus Pevsner: the life. London: Chatto & Windus, 2011. 866 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7011-6839-1. S. 600,823. 
  13. ↑ Brightside Films | Britain’s Secret Schindler. web.archive.org [online]. 2015-02-24 [cit. 2023-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-24. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gerda_Mayerová&oldid=23733640“