Přeskočit na obsah

George S. Zimbel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George S. Zimbel
Narození15. července 1929
Woburn
Úmrtí9. ledna 2023 (ve věku 93 let)
Montréal
Alma materKolumbijská univerzita
Povolánífotograf a fotoreportér
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

George S. Zimbel (15. července 19299. ledna 2023) byl americko-kanadský dokumentární fotograf.[1] Profesionálně působil od konce 40. let 20. století především ve svobodném povolání. Byl součástí Photo League a byl jedním z jejích posledních přeživších členů.[2] Narodil se v Massachusetts a kolem roku 1971 se usadil v Kanadě. Jeho díla jsou vystavována stále častěji od roku 2000 a příklady jeho práce jsou součástí několika stálých sbírek včetně Muzea moderního umění a Montrealského muzea výtvarných umění.[3] Byl popsán jako humanista.[4] Zimbel vydal několik knih svých fotografií a v roce 2016 byl předmětem dokumentárního retrospektivního filmu, který spolurežíroval jeho syn Matt Zimbel a distribuoval National Film Board of Canada.[5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako George Sydney Zimbel ve Woburnu, Massachusetts, syn majitele obchodu se suchým zbožím (dry goods), navštěvoval střední školu Woburn High School a byl fotografem školní ročenky. Později studoval na Photo League pod Johnem Ebstelem.[2]

Zimbel se poté zapsal na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, kde se stal školním zpravodajským fotografem.[6] Tam potkal studenta umění Garryho Winogranda, kterého seznámil s fotografií. Školní temnou komoru používali pozdě v noci, aby se vyhnuli tlačenici v jinou denní dobu, a říkali si „Klub od půlnoci do úsvitu“. Zimbel i Winogrand později studovali v roce 1951 pod vedením Alekseje Brodoviče na New School for Social Research na stipendiích.[7]

Zimbel se dále setkal s Edwardem Steichenem, tehdejším kurátorem Muzea moderního umění, který ukázal Zimbelovy originální tisky raných mistrů fotografie, a to zpečetilo jeho rozhodnutí věnovat se fotografii jako kariéře. Na Steichenovu radu působil jako fotograf v americké armádě a během období obnovy po druhé světové válce strávil dva roky v Evropě.[2]

Po návratu do Ameriky se stal fotografem na volné noze. Jednou z jeho raných příležitostí bylo slavné fotografování Marilyn Monroe na Lexington Avenue v roce 1954 k propagaci jejího filmu The Seven Year Itch, na kterém měla Monroe své slavné bílé šaty.[8] Zimbel nikdy žádný z těchto obrázků neprodal a zabalil je až do roku 1976, načež je vytiskl a začal je vystavovat na samostatných výstavách.[9][10]

V roce 1971 se Zimbel a jeho rodina přestěhovali do malé komunity Argyle Shore, Queens County, Ostrov Prince Edwarda, kde dalších 10 let chovali zvířata na farmě, kterou nazývali „Bona Fide Farm“.[11] Poté, co se jejich děti odstěhovaly, se s manželkou přestěhovali do Montrealu, kde stále bydleli.[12]

Ačkoli byl v 50. a 60. letech široce publikován v publikacích, jako jsou New York Times, Look, Redbook a Architectural Digest, stal se široce uznávaným až po retrospektivní výstavě jeho prací v Institutu Valencia d'Art Modern ve Španělsku v roce 2000. Od té doby měl několik významných výstav po celém světě.[13]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Zimbel se v roce 1955 oženil s Elaine Sernovitzovou.[14] Profesionální spisovatelka spolupracovala s Georgem Zimbelem na cestopisech a dalších dílech. George a Elaine Zimbelovi měli čtyři děti včetně jazzového hudebníka Matta Zimbela, zakladatele kapely Manteca. Matt Zimbel koprodukoval a režíroval (s Jean-Francois Grattonem) dokumentární film o svém otci s názvem Zimbelism, který byl uveden v roce 2016.[15]

Zimbel zemřel 9. ledna 2023 ve věku 93 let.[16]

  • Bourbon Street: New Orleans 1955 (2006)
  • Le livre des lecteurs / Kniha čtenářů (2011)
  • Momento: Fotografie od George S. Zimbela (2015)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George S. Zimbel na anglické Wikipedii.

  1. Le photographe de Marilyn Monroe n'est plus (francouzsky)
  2. a b c Harry Rasmussen, "George Zimbel: The Long-Distance Runner" B&W Magazine (online). cit. October 29, 2016
  3. Zimbel Blog Archivováno 19. 3. 2018 na Wayback Machine., August 2007. cit. October 29, 2016
  4. George S. Zimbel: A Humanist Photographer, Montreal Museum of Fine Arts (2016). cit. October 29, 2016
  5. Zimbelism Archivováno 11. 1. 2023 na Wayback Machine., National Film Board of Canada (distributor). cit. December 16, 2016
  6. Columbia College Today [online]. [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. 
  7. Encyclopædia Britannica (online), Garry Winogrand. cit. October 29, 2016
  8. Everett-Green, Robert, After 70 years with a camera in his hands, photographer George Zimbel is still snapping pictures , The Globe and Mail, September 25, 2015
  9. BROWNSTEIN, Bill. Photographer George S. Zimbel still sees the light in the darkroom. Montreal Gazette. Postmedia Network Inc., October 2, 2015. Dostupné online [cit. 1 November 2016]. 
  10. Zimbel blog, cit. 29. října 2016.
  11. Argyle Shore Women's Institute, The History of Argyle Shore, Argyle Shore Women's Institute, 2009, s. 137
  12. Biography [online]. George S. Zimbel [cit. 2016-12-16]. Dostupné online. 
  13. Zimbel bio Archivováno 30. 10. 2016 na Wayback Machine., Bulger Gallery (Toronto). cit. 29. října 2016
  14. Elaine Zimbel biography Archivováno 11. 1. 2023 na Wayback Machine., cit. October 29, 2016
  15. "Matt Zimbel: "Zimbelism" at Hot Docs festival", April 24, 2016, CBC News Montreal
  16. Le photographe de Marilyn Monroe n’est plus. www.lapresse.ca. La Presse, 10 January 2023. Dostupné online [cit. 10 January 2023]. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]