Geoffroy III. z Anjou
Geoffroy III. z Anjou | |
---|---|
hrabě z Anjou, Tours a Gâtinais | |
Bratrská válka o Anjou | |
Narození | 1040 |
Úmrtí | 1096/97? |
Manželka | Juliana z Langeais |
Dynastie | Château-Landonové |
Otec | Geoffroy II. z Gâtinais |
Matka | Ermengarda z Anjou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geoffroy III. z Anjou (francouzsky Geoffroy le Barbu, 1040–1096/97?)[1] byl hrabě z Anjou, Tours a Gâtinais. Přes třicet let strávil v žaláři svého bratra Fulka a stálo jej to zdraví.
Život
[editovat | editovat zdroj]Geoffroy byl starším synem hraběte Geoffroye z Gâtinais a Ermengardy, dcery Fulka Nerry z Anjou. Po otcově smrti zdědil hrabství Gâtinais a společně se svým mladším bratrem Fulkem vstoupil do služeb svého strýce hraběte Geoffroye z Anjou. Bezdětný hrabě se roku 1160 na smrtelném loži rozhodl odkázat hrabství svému jmenovci a mladší Fulko obdržel pouze jeden hrad.[2] Téhož roku se Geoffrey oženil.
Mezi oběma bratry vypukl spor o nástupnictví. Geoffroy byl za porušení církevních práv v Anjou exkomunikován a zbaven dědictví. Fulko se spřáhl s akvitánským vévodou Vilémem a roku 1067 díky zradě ve střetu u Brissacu bratra zajal a uvěznil. Své vítězství považoval za projev boží milosti.[3] Po zásahu církve jej propustil a již na jaře 1068 se mu podařilo bratra polapit znovu. Uvěznil jej na dlouhá léta na hradě Chinon. Geoffroy ve vězení zcela přišel o rozum[4] a až roku 1096 byl na nátlak papeže Urbana II. propuštěn. Zemřel krátce poté.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ www.fmg.ac
- ↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 77. Dále jen Rytíř, žena a kněz.
- ↑ MCGLYNN, Sean. Mečem a ohněm: Ukrutnosti a zvěrstva středověkého válečnictví. Praha: Mladá fronta, 2010. ISBN 978-80-204-2211-8. S. 108.
- ↑ Rytíř, žena a kněz, str. 11
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Geoffroy III. z Anjou na Wikimedia Commons
- Mapa držav hrabat z Anjou v 11. století