František Lorenc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Lorenc
František Lorenc
František Lorenc
Narození 24. prosince 1872
Zbyslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. května 1957 (ve věku 84 let)
Porto Alegre
BrazílieBrazílie Brazílie
Národnost Češi
Povolání esperantista, spisovatel, filozof, překladatel, idista a editor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lorenc, v Brazílii psáno Lorenz (24. prosince 1872 Zbyslav[1]24. května 1957 Porto Alegre), byl český profesor a esperantista žijící po desetiletí v Brazílii. Je autorem první učebnice esperanta pro Čechy, která vyšla v roce 1890 tři roky po vyjití Zamenhofovy knihy přezdívané La Unua Libro. V červenci 2018 byla na jeho počest přejmenována knihovna ve Vrdech.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl polyglot, znal 80 jazyků a napsal celkem 56 děl. Jednalo se o gramatiky různých indiánských nářečí, studie o józe apod.[3]

Příklady děl v esperantu:

  • Voĉoj de poetoj el la spirita mondo (1944), jedná se o básně psané s pomocí média, technikou automatického psaní
  • Antologio de Brazilaj poetoj, v rukopise zůstala antologie brazilských básníků

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Ze sanskrtu do esperanta přeložil dílo Bhagavad-gita. Dále do esperanta přeložil básně z osmdesáti jazyků, tento výbor vyšel pod názvem Diverskolora bukedeto.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOBILSKÝ, Vlastimil. František Vladimír Lorenz, Svědectví. [s.l.]: KAVA-PECH, 2017. ISBN 978-80-87169-75-9. (čeština, esperanto) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]