Přeskočit na obsah

Formativní hodnocení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Formativní hodnocení je nástrojem pedagogické komunikace[1] mezi žákem a učitelem. Podává učiteli během učebního procesu informace o tom, jak se žák vypořádává s látkou, zda látce porozuměl, případně jaký druh pomoci potřebuje k zvládnutí učiva[2]. Formativní hodnocení je orientováno na dosažení společného cíle žáka a učitele – podporuje další efektivní učení a kompletní porozumění probírané látce. Zpětná vazba v procesu učení je poskytována učiteli i žákovi[3], pro efektivní postup je důležitá jejich vzájemná spolupráce. Podávání zpětné vazby je důležitým prvkem formativního hodnocení[1]. Zpětnou vazbu nepodává žákovi pouze učitel, ale i žák sám sobě, případně žáci sobě navzájem. Formativní hodnocení je průběžné a nabízí žákovi a učiteli postupy, jak výkon zlepšit ještě v průběhu samotného učení[1]. Učitelé používající formativní hodnocení nesrovnávají žáky mezi sebou, ale zaměřují se na dosahování výukových cílů každého z nich.[4]

Formativní hodnocení je možné vymezit i jako opak k sumativnímu hodnocení, které je zaměřené na zhodnocení dosažených poznatků. Sumativní hodnocení se odehrává většinou na konci určitého období[5] a jeho cílem je zhodnotit výsledek proběhlého učebního procesu. Sumativní hodnocení by mělo následovat po procesu využívajícím formativní hodnocení[5] a můžeme si ho představit jako souhrnné testy, písemky, zkoušení. Formativní hodnocení bývá někdy do angličtiny překládáno jako “assessment for teaching”, což v doslovném překladu znamená “hodnocení pro výuku”, sumativní hodnocení nese překlad “assessment of teaching” – v českém překladu “hodnocení výuky”[1]. Formativní hodnocení patří k pomalejším a náročnějším typům hodnocení, ale je považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.[6][7]

Formativní hodnocení v českém školství

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco v západoevropských školách bylo možné výhody formativního hodnocení v rámci praxe pozorovat již v devadesátých letech, v České republice se na konci 20. století tento fenomén pohyboval čistě na teoretické rovině[8]. V tomto ohledu byla přínosná obzvláště práce D. Dvořáka (např. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování[9]) nebo J. Slavíka (např. Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi[10]). Formativní hodnocení se jako hlavním tématem výzkumů začalo v České republice objevovat až po roce 2009. Přibližně v posledních dvaceti letech se formativní hodnocení dostává i do praxe vyučujících. Zaváděl se ovšem spíše intuitivně a část učitelů, která formativně hodnotila, si často ani nebyla vědoma toho, co se pod pojmem formativní hodnocení skrývá.[8]

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy spolu s vzdělávací organizací Edukační laboratoř realizuje projekt Zavádění formativního hodnocení na základních školách, který by měl pomáhat učitelům zařazovat tento typ hodnocení do jejich výuky.[11].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LEAHY, Siobhán; WILIAM, Dylan. Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy (původním názvem: Embedding formative assessment: practical techniques for K-12 classrooms). Praha: EDULAB, 2020. 243 s. ISBN 978-80-906082-8-3. 
  • STARÝ, Karel; LAUFKOVÁ, Veronika. Formativní hodnocení ve výuce. [s.l.]: Portál, 2016. 152 s. ISBN 978-80-262-1001-6. 
  1. a b c d KRABSOVÁ, Veronika; NOVOTNÁ, Kateřina. Formativní hodnocení: Případová studie. Pedagogika. Roč. 2013, čís. 3, s. 355–371. Dostupné online. 
  2. GREENSTEIN, Laura. What teachers really need to know about formative assessment. Alexandria, Virginia USA: ASCD, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4166-0996-4. 
  3. PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2. 
  4. Formativní hodnocení [online]. inkluzivní škola.cz [cit. 2018-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-18. 
  5. a b SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-717-8262-9. 
  6. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9. 
  7. Formativní vs. sumativní hodnocení [online]. Wikiknihovna [cit. 2018-05-04]. Dostupné online. 
  8. a b Formativní hodnocení je skvělý nástroj pro lepší učení [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  9. KYRIACOU, Chris; DVOŘÁK, Dominik; KOLDINSKÝ, Milan, et al. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. Praha: Portál, 1996. 155 s. ISBN 80-7178-022-7. 
  10. SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. [s.l.]: Portál, 1999. 
  11. FORMATIVNE.CZ. Zavádění formativního hodnocení by ze strany MŠMT mělo probíhat formou podpory [online]. 2020-12-29 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.