Flexotisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Flexography-Platecloseup.JPG

Flexotisk, nebo také flexografie, je technika tisku z výšky, využívaná hlavně v obalovém průmyslu pro potisk širokého sortimentu plastových folií, papíru, kartonu a lepenky. V anglosaských zemích se touto technikou také tisknou noviny.

Tisková forma[editovat | editovat zdroj]

Flexotisk prošel od svého vzniku v 19 století značným technologickým vývojem. Tiskovou formu tvoří pružný štoček, laicky řečeno takové razítko. Původní tisková forma byla gumová, technologii se říkalo gumotisk a používala se pro potisk balicích papírů a tapet. Kvalita tisku nebyla schopna konkurovat ostatním tiskovým technologiím. V poslední čtvrtině 20. století ale došlo k značnému technologickému pokroku jak ve výrobě tiskové formy, tak ve výrobě tiskových strojů a používaných barev.. Štočky se vyrábějí převážně fotopolymerní cestou a to buď ve formě ploché, nebo kulaté (tzv návleky či z angličtiny přavzatý výraz sleevy). Vyrábí se též kulaté tiskové formy rytím do elastomérů. Štoček je přilepen na tiskový válec, přidá se barva a v tlaku je zhotoven otisk na příslušný materiál (většinou archové stroje), na velké lepenky. Tiskové formy jsou ve formě návleků (slivů) ze silikonu, ty se navlékají na tiskové válce, kresba je na tyto slivy přenesena způsobem CTP gravírováním, pomocí laseru (rytím, odrýváním). Laser dokáže vytvořit velmi jemný rastr. Flexografie je rozšířená u výroby měkkých obalů - fólií, termofolií.

Flexotiskové barvy[editovat | editovat zdroj]

Výměny zakázky na tiskovém stroji probíhají velmi jednoduše, jeden sliv se stáhne a nahradí jiným. Velký pokrok zaznamenalo hlavně nanášení tiskové barvy, vyžádala si to hlavně plnobarevnost při barvotisku. Důležitá denzita u jednotlivých CMYK barev.

Rastrový válec[editovat | editovat zdroj]

Flexotiskový stroj

Jako navalovací válec byl vyvinut tzv. rastrový válec, většinou s keramickým povrchem rozděleným pravidelnými transportními buňkami různého půdorysu a průřezu, natočení této síťové struktury se většinou používá úhel 45 nebo 60 stupňů. Prostřednictvím struktury povrchu tohoto válce lze regulovat množství tiskové barvy. V ideálním případě přichází na jeden tiskový bod 4-5 mikrokapiček barvy. Do buněk je brodícím válcem (v barvě) vtlačena barva a přebytek setřen stíracím nožem. V celém plášti, v každé buňce je stejný nános barvy, při navalování vyvýšené kresby některého štočku je barva přenesena na povrch kresby (reliéfu) a z něj pak předáván na potiskovaný materiál. Je zajištěna naprosto stejná intenzita barvy na kterékoli místě tištěné plochy kresby.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Touto technikou jsou potiskovány igelitové tašky (až pak je taška slepována), v Anglii se tisknou flexotiskem noviny, nebo např. Neklopit na krabicích s textem.

Flex, neboli řezaná grafika, je využívána pro potisk textilu. Motiv se vyřeže pomocí řezacího plotteru na předem vybranou barvu fólie. Po vyřezání se odstraní přebytečná fólie a zůstane pouze motiv. Takto připravená fólie se zažehlí při vysokém tlaku a teplotě na textil. Výhodou je nenáročná předtisková příprava, fólie výborně kryje a díky vynikající odolnosti umožňuje praní až na 60°C.


Zdroj Technologie SSUD

Související články[editovat | editovat zdroj]