Fernand Vandérem
| Fernand Vandérem | |
|---|---|
 rytina z fotografie r. 1908, rytec Désiré Quesnel | |
| Rodné jméno | Fernand Henri Vanderheym |
| Narození | 24. června 1864 Paříž |
| Úmrtí | 11. března 1939 (ve věku 74 let) Paříž |
| Místo pohřbení | hřbitov Père-Lachaise |
| Povolání | spisovatel, dramatik, literární kritik |
| Národnost | francouzská |
| Ocenění |
|
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fernand Vandérem, původně Fernand-Henri Vanderheym (24. června 1864 Paříž – 11. března 1939 Paříži) byl francouzský dramatik, prozaik a literární kritik.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v 16. pařížském obvodu, v rodině klenotníka Gustava Vanderheyma (1839–1915) a Elisy Eugenie roz Abraham (1844). Měl sestru Gabriellu Rosenbaumovou (1873).
Korespondence z roku 1906 vedená ve Francouzské národní knihovně zmiňuje Fernandovu spolupráci s Antoniem de La Gándara. Recenzi jeho hry Cher maître napsal Paul Léautaud r. 1911. René Boylesve ve svých intimních spisech vykresloval jeho nelichotivý morální portrét a vynášel nad ním příkré literární soudy.
Svou prózu, novely a dramata tiskl mj. v Mercure de France a u Ollendorffa.[1] Francouzská akademie mu v roce 1907 udělila cenu Alfreda-Née (bývalá výroční cena za literaturu, vytvořená v roce 1893 udělovaná autorovi nejoriginálnějšího díla ve formě a myšlení).
Fernand Vanderém zemřel 11. března 1939 ve svém domě, na č. 19 rue de La Trémoille v 8. pařížském obvodu, a byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.
Dílo výběr
[editovat | editovat zdroj]Hry
[editovat | editovat zdroj]- Le calice au Théâtre du Vaudeville le 19-11-1898, texte de Fernand Vandérem avec Lucien Guitry (Jacques Danthoise), Réjane (Simonne), Camille-Gabrielle Drunzer (Charlotte).
- La Pente douce, Paris, 1901
- Les Fresnay, Paris, L'Illustration, 1907
- Cher maître, Paris, L'Illustration, 1911
- Le Calice, Paris, Ollendorff, 1913
- La Victime [avec Franc-Nohain], Paris, Petite Illustration, 1914
- Les Connaisseurs, Paris, 1919
Romány
[editovat | editovat zdroj]- La Cendre, Paul Ollendorff, 1894
- Charlie, Ollendorff, 1895
- Le Chemin de velours, Ollendorff, 1896
- La Patronne, illustrations de Pierre Vidal, Ollendorff, 1896
- Les Deux Rives, Ollendorff, 1897
- Le Suicide, Abbeville, Paillart, 1912
Novely
[editovat | editovat zdroj]- "Le numéro 2", L'Illustration, décembre 1912, p. 51–58 (lire en ligne).
Eseje
[editovat | editovat zdroj]- La Bibliophilie nouvelle I, 1931–1939, Paris, Giraud-Badin
- La Bibliophilie nouvelle II, 1927–1932, Paris, Giraud-Badin, 1933
- La Bibliophilie nouvelle III, 1933–1939, Paris, Giraud-Badin, 1941
- Le Miroir des lettres, 8 tomes, 1918–1926, Paris, Flammarion
- Gens de qualité, Paris, Plon, 1938
- La Littérature, notes et maximes, Paris, Hachette, 1927
- Pour et contre l'enseignement philosophique, Paris, Alcan, 1894
Předmluvy
[editovat | editovat zdroj]- Petites Folies: contenant 100 dessins de Ferdinand Bac, Paris, Simonis Empis, 1903
- Comment ils écrivent de Georges Charensol, Paris, édition Montaigne, 1932
- Le Salut public de Baudelaire, Champfleury, Toubin, Paris, Champion, xxe siècle
- Catalogue de manuscrits musicaux d'Ambroise Thomas, Paris, Andireux, 1935
- Catalogue de la bibliothèque Marcel Boulenger, Paris Andieux, 1935
- P'tites Femmes d'Albert Guillaume, Paris Simonis Empis, 1893
- Un pékin sur le front de Sem, Paris, Hachette, 1917
- Les Courses de chevaux de Saint-Georges, Paris, Lafitte et Cie, 1912
V češtině
[editovat | editovat zdroj]- On – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92; ze sbírky Le Chemin de Velours přeložil Arnošt Procházka. Praha: J. R. Vilímek, 1916
- Znamenitý muž [Cher maître]: drama (hráno ve vinohradském divadle)[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernand_Vandérem na francouzské Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Henri Béraud: Une heure de ma carrière: souvenirs et interviews – par Henri Béraud, Emmanuel Bourcier, Georges Bourdon, Paul Brulat, Gaston Chérau, Curnonsky, Maurice Dekobra, Francis Delaisi, Roland Dorgelès, Henri Duvernois, Régis Gignoux, Georges Gombault, Fernand Gregh, Edouard Helsey, Emile Henriot, Pierre La Mazière, Maurice Leblanc, Gaston Leroux, Géo London, Albert Londres, Victor Méric, Michel-Georges Michel, Jean de Pierrefeu, Paul Reboux, Gabriel Rouillard, J.-H. Rosny aîné, Edmond Sée, Stephen Valot, Fernand Vandérem, Clément Vautel, Andrée Viollis. Paris: Baudinière, 1926
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernand Vandérem na Wikimedia Commons
