Přeskočit na obsah

Fernand Vandérem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fernand Vandérem
rytina z fotografie r. 1908, rytec Désiré Quesnel
rytina z fotografie r. 1908, rytec Désiré Quesnel
Rodné jménoFernand Henri Vanderheym
Narození24. června 1864
Paříž
Úmrtí11. března 1939 (ve věku 74 let)
Paříž
Místo pohřbeníhřbitov Père-Lachaise
Povoláníspisovatel, dramatik, literární kritik
Národnostfrancouzská
Ocenění
  • Cena Alfreda Née (1907)
  • Rytíř Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernand Vandérem, původně Fernand-Henri Vanderheym (24. června 1864 Paříž11. března 1939 Paříži) byl francouzský dramatik, prozaik a literární kritik.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v 16. pařížském obvodu, v rodině klenotníka Gustava Vanderheyma (1839–1915) a Elisy Eugenie roz Abraham (1844). Měl sestru Gabriellu Rosenbaumovou (1873).

Korespondence z roku 1906 vedená ve Francouzské národní knihovně zmiňuje Fernandovu spolupráci s Antoniem de La Gándara. Recenzi jeho hry Cher maître napsal Paul Léautaud r. 1911. René Boylesve ve svých intimních spisech vykresloval jeho nelichotivý morální portrét a vynášel nad ním příkré literární soudy.

Svou prózu, novely a dramata tiskl mj. v Mercure de France a u Ollendorffa.[1] Francouzská akademie mu v roce 1907 udělila cenu Alfreda-Née (bývalá výroční cena za literaturu, vytvořená v roce 1893 udělovaná autorovi nejoriginálnějšího díla ve formě a myšlení).

Fernand Vanderém zemřel 11. března 1939 ve svém domě, na č. 19 rue de La Trémoille v 8. pařížském obvodu, a byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • La Cendre, Paul Ollendorff, 1894
  • Charlie, Ollendorff, 1895
  • Le Chemin de velours, Ollendorff, 1896
  • La Patronne, illustrations de Pierre Vidal, Ollendorff, 1896
  • Les Deux Rives, Ollendorff, 1897
  • Le Suicide, Abbeville, Paillart, 1912
  • "Le numéro 2", L'Illustration,‎ décembre 1912, p. 51–58 (lire en ligne).
  • La Bibliophilie nouvelle I, 1931–1939, Paris, Giraud-Badin
  • La Bibliophilie nouvelle II, 1927–1932, Paris, Giraud-Badin, 1933
  • La Bibliophilie nouvelle III, 1933–1939, Paris, Giraud-Badin, 1941
  • Le Miroir des lettres, 8 tomes, 1918–1926, Paris, Flammarion
  • Gens de qualité, Paris, Plon, 1938
  • La Littérature, notes et maximes, Paris, Hachette, 1927
  • Pour et contre l'enseignement philosophique, Paris, Alcan, 1894

Předmluvy

[editovat | editovat zdroj]

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernand_Vandérem na francouzské Wikipedii.

  1. a b SEKANINA, František. 1000 nejkrásnějších novel ... č. 92. Praha: J. R. Vilímek, 1916. 11 s. S. 76. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Henri Béraud: Une heure de ma carrière: souvenirs et interviews – par Henri Béraud, Emmanuel Bourcier, Georges Bourdon, Paul Brulat, Gaston Chérau, Curnonsky, Maurice Dekobra, Francis Delaisi, Roland Dorgelès, Henri Duvernois, Régis Gignoux, Georges Gombault, Fernand Gregh, Edouard Helsey, Emile Henriot, Pierre La Mazière, Maurice Leblanc, Gaston Leroux, Géo London, Albert Londres, Victor Méric, Michel-Georges Michel, Jean de Pierrefeu, Paul Reboux, Gabriel Rouillard, J.-H. Rosny aîné, Edmond Sée, Stephen Valot, Fernand Vandérem, Clément Vautel, Andrée Viollis. Paris: Baudinière, 1926

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]