Faust (opera)

Faust
Žánr	Grand opera
Skladatel	Charles Gounod
Libretista	Jules Barbier a Michel Carré
Počet dějství	5
Originální jazyk	francouzština
Premiéra	19. března 1859, Paříž, Théâtre-Lyrique
Česká premiéra	24. října 1861, Praha, Stavovské divadlo (německy) / 6. června 1867, Praha, Prozatímní divadlo (česky)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faust (někdy také Faust a Markétka) je francouzská opera (Grand opera) o pěti dějstvích od Charlese Gounoda. Libreto na motivy legend o doktoru Faustovi sepsali Jules Barbier a Michel Carré. Opera měla premiéru 19. března 1859 v Théâtre-Lyrique.

Osoby a první obsazení

Role	Hlas	Premiéra, 19. března 1859
Doktor Faust	tenor	Joseph-Théodore-Désiré Barbot
Mefistofeles	bas	Émile Balanqué
Markétka	soprán	Marie Caroline Miolan-Carvalho
Valentin, Markétčin bratr	baryton	Osmond Raynal
Wagner, přítel Valentina	baryton	M. Cibot
Siebel	soprán nebo mezzosoprán (rôle travesti)	Amélie Faivre
Marta, Markétčina sousedka	mezzosoprán nebo alt	Duclos

Děj opery

Děj se odehrává v 16. století na území dnešního Německa.

1. dějství

Doktor Faust, učenec a znalec mnoha věd, dospěl ke konci života k přesvědčení, že jeho vědomosti jsou jemu i lidstvu k ničemu. Má pocit, že jeho život nemá smysl, a je odhodlán zemřít. Zvenčí slyší opěvovat Boha – on si je však jistý, že ani Bůh mu nemůže dát už nic. Proklíná svět a všechny lidské slasti a volá k sobě ďábla. Když se mu zjeví, zaskočený Faust jej posílá pryč. Mefistofeles však odmítá odejít a nabízí mu cokoli – slávu, bohatství, co jen si bude jeho „klient“ přát. Faust touží po jediném, po mládí s jeho rozkošemi, a Mefisto mu je slibuje výměnou za podpis na smlouvě a příslib, že až smlouva vyprší, role si vymění a Faust bude pro změnu sloužit Mefistovi. Ďáblova moc a touha po opětovném setkání s Markétkou Fausta přesvědčí a smlouvu podepíše, v nadšení opěvuje mládí, které mu Mefisto přislíbil. Oba se vydávají na cestu.

2. dějství

U městských bran je živo, koná se slavnost a všude je plno lidí, všichni si užívají krásného dne i života. Dívky flirtují s mladíky a naopak, víno a pivo udržují náladu. Vojáci – mezi nimi Valentin a jeho přítel Wagner – se loučí s domovem a odcházejí do války. Valentin v modlitbě svěřuje svou sestru Markétku do Boží ochrany; mladík Siebel mu slibuje, že nad Markétkou, kterou tajně miluje, bude bdít. Na slavnosti se objevují i Faust s Mefistem, jenž na výzvu přítomných baví společnost písní opěvující zlato, které svou mocí omamuje všechny smrtelníky. I nadále je pak Mefisto duší společnosti, věští Valentinovi brzkou smrt (z rukou „někoho, koho znám“) a Siebelovi prorokuje, že každý květ, jehož se dotkne, zvadne. Nakonec Mefisto „vyčaruje“ ze sudu s vodou víno a připijí na zdraví Markétky – což vyprovokuje Valentina, když však tasí zbraň, Mefisto jej znehybní. Valentin a jeho druhové tuší blízkost ďábla a zahánějí jej znamením kříže. Pobavený Mefisto se stahuje do pozadí, aby napomohl Faustovu setkání s Markétkou. Dívka však odmítá Faustovu společnost a odchází.

3. dějství

Siebel přináší kytici pro zbožňovanou dívku – jak však předpověděl Mefisto, květiny vadnou. Siebel je oživí svěcenou vodou a klade je na práh Markétčina domu s přáním, aby dívce vyjevily jeho city. Mefisto a Faust mladíka pozorují, Faust posléze podléhá kouzlu míst, kde žije jeho vyvolená, a rozhoduje se nepokoušet dívčinu počestnost. Mefisto jej ale „přivádí k rozumu“ a před příchodem Markétky pokládá vedle Siebelovy kytice skříňku se šperky. Nevidění pak oba pozorují Markétku. Dívka si po návratu domů zpívá píseň o králi v Thule, vzpomínku na dětství – pak ale objeví skříňku a postupně propadá kouzlu skvostů a vlastní krásy zdobené šperky. Ty nadchnou i přicházející Markétčinu sousedku Martu a Mefisto usoudí, že je ten pravý čas na seznámení s oběma ženami. Aby Faustovi umožnil nerušený rozhovor s Markétkou, ujme se paní Marty, jíž sděluje smutnou zprávu o smrti jejího manžela. Oba ve věcech lásky „zkušení hráči“, Mefisto a Marta, pokračují v rozhovoru plném vzájemných poklon a „vábení“, zatímco Faust jen pomalu získává Markétčinu důvěru. Ačkoliv dívku dvorný mladík zajímá a svěřuje mu leccos o sobě, stále se obává jeho citu. V následném proslulém čtyřzpěvu obě dvojice hrají – každá dle své povahy a zkušeností – známou hru mezi mužem a ženou. Markétka nakonec přijímá Faustovo dvoření a vyznává se mu ze svého citu, zároveň však svého milého prosí, aby odešel a vrátil se až zítra. Okouzlený Faust souhlasí a nechá dívku odejít domů – Mefisto jej ale zdrží na místě a tak Faust tajně vyslechne Markétčino další vroucí vyznání lásky. Už neodolá a rozhodne se nečekat na zítřek.

4. dějství

V kostele
Zoufalá Markétka, opuštěná Faustem, se modlí. Její modlitbu však neustále přerušuje hlas Mefista, který ji obviňuje z hříchu, proklíná ji a nakonec dívce sděluje, že Bůh pro ni nemá odpuštění a peklo už na ni čeká.

Návrat vojáků
Vojáci, s nimi i Valentin, se vracejí domů a opěvují svou vlast, pro niž bojují a pokládají životy. Siebel se snaží Valentinovi zatajit pravdu o Markétčině poklesku, v tu chvíli však přicházejí Faust s Mefistem, jenž zpívá Markétce (nebo spíš Valentinovi) posměšnou „milostnou serenádu“. Vyprovokovaný Valentin vyzývá sestřina svůdce na souboj v němž zděšenému Faustovi (který nechce prolít krev milenčina bratra) napomůže Mefisto k vítězství. Valentin prozrazuje všem pravdu o Markétčině hanbě a zoufalou sestru místo odpuštění nemilosrdně proklíná.

5. dějství

Valpuržina noc
Mefisto přivádí Fausta na sabat na hoře Blocksbergu v Harzu a nabízí mu společnost největších krásek světa. Faust přijímá tento způsob „léčby“ – je rozhodnut zapomenout na Markétku, kterou opustil, v opojení krásou, vínem a všemi rozkošemi smyslů. V zapomnění mu však brání stále se zjevující vidina Markétky, a proto nakonec přinutí Mefista k návratu.

Vězení
Faust je rozhodnut osvobodit a zachránit Markétku, jež odsouzena za vraždu svého novorozeného dítěte čeká ve vězení na smrt. Zoufalé a pološílené dívce přináší přítomnost milého úlevu a naději na záchranu, je však už více na „druhé straně“ než po boku svého miláčka – a když za Faustem uvidí stín Mefista, odmítá společnost ďáblovu. Odmítá i útěk a poroučí se do ochrany Boží…

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faust (opera) na anglické Wikipedii.

Literatura

• Národní divadlo moravskoslezské (Pavla Březinová). Charles Gounod - Faust. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 2008. S. 4–7. 
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 387–389. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Faust na Wikimedia Commons

Autoritní data	BNE: XX1959033 BNF: cb139126234 (data) CANTIC: 981058523029806706 GND: 300061099 LCCN: n84043347 MBW: a2117f42-16ed-314e-a7be-2f7e5e6b9bfc NLI: 987007574573405171 VIAF: 301045531