Fén

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Fén (rozcestník).
Vysoušeč vlasů (fén)

Fén či vysoušeč vlasů je malý domácí elektrospotřebič, jenž slouží k vysoušení vlasů.

Technické řešení[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o malý ventilátor (malý elektromotor s rotorem na hřídeli, opatřeným lopatkami), jenž z jedné strany nasává vzduch o teplotě okolí a druhou stranou vyfukuje ohřátý. Vzduch ohřívají odporové drátky, které se zahřívají průchodem elektrického proudu. Přístroj může být doplněn plastovou či pryžovou hadicí pro odvod a rozvod ohřátého vzduchu. Ventilátor je uložen v plastovém (dříve kovovém) pouzdru, které směruje proud vzduchu a je opatřeno elektrickou instalací.

Pro přilbové vysoušeče vlasů (se stojanem) se výraz fén v češtině nepoužívá.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo fén je počeštěná forma německého föhn, které znamená teplý suchý jižní vítr vanoucí do údolí na sever od Alp.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Elektrický vysoušeč AEG, 1914

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandre-Ferdinand Godefroy na francouzské Wikipedii.

Vysoušeč vlasů vynalezl roku 1888 francouzský holič a vynálezce Alexandre Ferdinand Godefroy. Ohřev zajišťoval svítiplyn. Godefroy svůj vynález zlepšoval a roku 1897 začala firma Emerson Electric Company vyrábět a dodávat na trh stojanový elektrický vysoušeč vlasů, nazvaný The Emerson electric. Mfg. C°.

Ruční elektrické vysoušeče vlasů („fény“) byly ve větší míře uváděny na trh zhruba od 2. desetiletí 20. století.[2] Postupně se zvyšoval jejich výkon, snižovala hmotnost a zvyšovala bezpečnost.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOČÍ, Bedřich. B. Kočího Malý slovník naučný, heslo föhn, s. 697 [online]. Praha: B. Kočí, 1929 [cit. 2020-10-24]. Dostupné online. 
  2. White Cross Electric Dryer (inzerát). Evening Independent (St. Petersburg, Florida) [online]. 1915-03-02 [cit. 2020-10-24]. S. 3. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]