Přeskočit na obsah

Eysseltova vila

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eysseltova vila
Chybí zde svobodný obrázek
Účel stavby

obytný rodinný dům

Základní informace
Slohhrázděná konstrukce
ArchitektKarel Hübschmann
Výstavba1906
Zánik2018
StavitelKarel Hübschmann
Stavebníkrodina Eysseltů
Další majiteléEysseltové z Klimpély
Poloha
AdresaPraha 6-Liboc, ČeskoČesko Česko
UliceLibocká
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eysseltova vila byl dům čp.274/33 se zahradou v Praze 6 Liboci, v ulici Libocká, typ patrového hrázděného domu, v této lokalitě vzácný. Navrhl a postavil ho architekt Karel Hübschmann roku 1906. Areál domu se zahradou byl od roku 1958 chráněn jako nemovitá kulturní památka.[1]

Do poloviny 19. století bylo místo pod skálou pusté, nebo zastavěné jennějakým dřevěným provizoriem, protože na mapě II. vojenského mapování žádná stavba vyznačena není.[2]

Vilu na místě staršího domku navrhl a postavil architekt a stavitel Karel Hübschmann (1855–1908) pro rodinu Eysseltů (Eiseltů), povýšenou koncem 18. století do šlechtického stavu rytířů z Limpély a působící ve státních úřadech jako právníci, také lékaři nebo podnikatelé ve třech rodových liniích na Vysočině, ve východních a v jižních Čechách[3]. Tuto vilu si dal postavit JUDr. Karel Eysselt z Limpély (1868-asi 1929), právník c. k. místodržitelství a dvorní rada[4][5], který se oženil se svou sestřenicí Hedvikou Eysseltovou z Limpély, dcerou Bedřicha Eysselta, soudce v Jičíně[6]. Vilu zdědil jejich syn Karel, profesor reálného gymnázia ve Slaném.[7]

Vila stála uprostřed zarostlé zahrady v mírném svahu severozápadně pod zrušeným libockým hřbitovem, mezi severní ohradní zdí Královské obory Hvězda a svažující se Libockou ulicí. Měla půdorys kříže se základy a přízemím vystavěnými z hrubě opracovaných opukových kvádříků, z fragmentů zdiva a schodů na zbořeništi lze doložit, sklepy. Z cihel bylo vystavěno patro s hrázděnou konstrukcí podkroví pod sedlovou střechou. Jedinou dekorací byl svislý ornament vyskládaný z glazovaných obkladaček.

Po roce 1990 neudržovaná vila i s pozemkem byla prodána, vystěhována a pustla. 25. července roku 2018 vyhořela. V prvních zprávách se hypoteticky uvažovalo, že požár založili bezdomovci[8]. 6. srpna téhož roku byla ruina stržena[7] a následně do konce roku trosky odklizeny. V roce 2019 se parcela stala součástí staveniště tří obytných domů, pro něž byla v dubnu až září roku 2020 odbagrována pískovcová skála až po ohradní zeď obory a pokáceny některé stromy. Konstrukce tří staveb obytných domů mají být hotovy do konce roku 2021.

Staveniště

[editovat | editovat zdroj]
  1. https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=1269417
  2. http://chartae-antiquae.cz/cs/mapsets/12/
  3. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. I., Praha 2008, s. 221
  4. Pobytová přihláška pražského magistrátu
  5. Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí Bubenče, Karlína, Smíchova, Kr. Vinohrad, Vršovic a Žižkova. Praha 1907
  6. Pobytová přihláška rodiny Bedřicha Eysselta
  7. a b https://www.periferieprahy.cz/1_cp274.htm
  8. Náš region 6.8.2018. nasregion.cz [online]. [cit. 2021-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-28. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3, s. 221
  • LUKEŠ, Zdeněk – HROCH Pavel: Praha moderní: velký průvodce po architektuře 1900-1950. II, Levý břeh Vltavy. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]