Narodila se v Praze dne 29. srpna 1953. Jako jedináčka ji vychovávala matka s dědečkem, protože otec nejevil o dceru zájem. V srpnu 1968 během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, byla spolu s matkou a jejím přítelem na návštěvě u příbuzných ve Vídni. Rodina uvažovala o emigraci, ale nakonec se kvůli dědečkovi vrátili do Československa.[4] O rok později její otec emigroval do Spojených států, což se promítlo i do jejího kádrového posudku. V září 1968 Eva nastoupila na střední školu (dnešní Gymnázium Budějovická), kde se zapojila do studentského hnutí, aby dala najevo svůj nesouhlas s okupací. Od sedmnácti let fotila pro deník Mladá fronta. Chtěla studovat fotografii na FAMU, ale kvůli obavám, že by nebyla přijata se v roce 1972 odhodlala k přijímacím zkouškám na Fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově, kam byla přijata. Během studií se vdala a narodila se jí dcera Kristýna (* 1975), dva roky tak dělala školu externě. Manželství však brzy skončilo rozvodem, a jako studentka někdy těžko skloubila studium s péčí o malé dítě, takže občas musela chodit na přednášky i s malým dítětem.[5] Po dokončení studia pracovala jako reklamní fotografka a novinářka. První zakázky získala od výrobce bižuterie Jablonex nebo podnik zahraničního obchodu Centrotex. Později pracovala pro časopis Československý architekt. Přispívala také do řady dalších časopisů např. Tvorba nebo Scéna.[4] Psala o architektuře, výtvarném umění, fotografii, animovaném filmu, o skle.
V roce 1985 se jí díky známostem a úplatku podařilo emigrovat do Spojených států v rámci brigády mezinárodní výměny pod hlavičkou Cestovní kanceláře mládeže. Roznášela letáky v obchodním centru a poté si zakoupila jízdenku na autobus s nímž projezdila několik států USA. Své putování zakončila v New Yorku, kde se rozhodla zůstat. V té době byla několik let rozvedená a věřila, že se jí podaří zlegalizovat svůj pobytu a dostat dceru do Ameriky, což se jí však nepodařilo. V Československu byla mezitím odsouzena k propadnutí majetku a její matka byla volaná k výslechům.[4] Eva Heyd získala v USA pracovní povolení a po čtyřech letech i americké občanství, když se provdala za Američana.[5] Od počátku chtěla fotit. Zatímco jí fotograf Antonín Kratochvíl vyvolával filmy, pracovala jako číšnice. Následně si sehnala místo jako asistentka fotografa v reklamním fotoateliéru. Po dvou letech se osamostatnila.[4] Fotila pro muzea, galerie, umělce, sběratele, architekty a designéry v New Yorku a na východním pobřeží Spojených států. Mezi její klienty patřily Whitney Museum of American Art, PS1 MOMA, Museum of Arts and Design nebo např. Hoya Crystal, největší japonská sklářská firma.
V New Yorku také navštívila svého otce, právníka, který přijal nové americké jméno Otto Anthony Heyd a znovu se oženil. Otec jí však oznámil, že s ní nechce mít nic společného a poslal jí pryč.[6] V roce 1987 se jí narodil syn Thomas. Dcera Kristýna mezitím žila u české babičky v Československu. Povolení k jejímu vycestování za matkou do USA se nakonec podařilo získat až po pádu totality v roce 1989, a Kristýna pak v USA začala chodit na střední školu.[5]
Eva Heyd se v roce 1999 podruhé rozvedla a v roce 2005 se přestěhovala zpět do Čech. Usadila se v Rožmitále pod Třemšínem. Začala pracovat pro Pražský dům fotografie a učila angličtinu a fotografii na Waldorfské škole v Příbrami. Od roku 2016 pracuje jako dobrovolnice pro organizaci Czech National Trust, kde nějaký čas působila i jako její ředitelka. Kromě menších projektů, jako byla např. obnova meteorologických sloupků v Praze,[7][8] se věnuje především záchraně zámku Rožmitál, za což byla v roce 2019 nominována na Cenu hejtmanky Středočeského kraje.[3][9] Nadále se věnuje publicistice a výtvarné práci.
V roce 2013 vydala knihu s názvem Psí deník,[10] která je příběhem 11 štěňátek, která se narodila její fence Džejce v bytě uprostřed New Yorku. Druhou publikací z roku 2018 je kniha Lístek do Nového světa[11] pojednávající o osudech slavných i méně známých českých umělců, kteří byli nuceni odejít na počátku druhé světové války do USA. V roce 2020 vyšla její třetí kniha s názvem I já se toulal ulicemi Manhattanu.[12][13] V roce 2023 vydala svou čtvrtou knihu Eva Heyd Za hranice fotografie. Beyond Photography, která je průřezem její čtyřicetileté umělecké tvorby.[14]
↑Fotografka a novinářka, které se podařilo odejít v 80. letech do USA a etablovat se v New Yorku [online]. pribehynasichsousedu.cz [cit. 2025-10-27]. Dostupné online.
↑HRUŠKA, Libor. Sloup s budíky opravili, chtějí také návrat okřídleného šípu [online]. metro.cz, 2019-11-7 [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
↑JAROŠEVSKÝ, Filip. Meteorologický sloupek u Masaryčky bude opět fungovat. Uvnitř „squatuje“ městská firma [online]. metro.cz, 2020-9-5 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
↑Nominace na cenu hejtmanky středočeského kraje pro Evu Heyd [online]. czechnationaltrust [cit. 2020-03-28]. Dostupné online.
↑HEYD, Eva. Psí deník. 1. vydání. vyd. [s.l.]: Eva Heyd, 2013. 62 s. ISBN978-80-260-4363-8.
↑HEYD, Eva. Ticket to the New World / Lístek do Nového světa. 1. vydání. vyd. [s.l.]: Czech National Trust, 2018. 343 s. ISBN978-80-270-4574-7.
↑I já se toulal ulicemi Manhattanu [online]. databazeknih.cz [cit. 2021-02-18]. Dostupné online.
↑LUKAVEC, Jan. Wall Street je na místě zdi proti indiánům. A další zajímavosti o New Yorku v knize česko-americké publicistky. Deník N. 2021-4-13. Dostupné online.
Československo
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Heyd na Wikimedia Commons 