Emanuele Barbella

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emanuele Barbella
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Emanuele Barbella (kresba Josepha Mullera)
Narození 14. dubna 1718
Neapol
Úmrtí 1. ledna 1777 (ve věku 58 let)
Neapol
Povolání houslista a hudební skladatel
Rodiče Francesco Barbella
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuele Barbella (14. dubna 1718 Neapol1. ledna 1777 tamtéž) byl italský houslista a hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní hudební vzdělání a houslovou vituozitu získal u svého otce, Francesca Barbelly, který vyučoval na neapolské kontervatoři Santa Maria di Loreto. Kompozici studoval u proslulého neapolského skladatele Leonarda Lea a Michela Gabelloneho (1692-1740). V roce 1753 se stal prvním houslistou v divadle Teatro Nuovo. Od roku 1756 se stal členem Capella Reale a od roku 1761 působil v Teatro San Carlo.

Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti. Mezi jeho studenty byli Pasquale Bini a Giuseppe Tartini. Byl průvodcem Charlese Burneyho a jedním z hlavních zdrojů informací pro jeho známý hudební cestopis The Present State of Music in France and Italy, vydaný v roce 1771. Sám patrně navštívil Londýn v šedesátých letech, neboť v této době byla řada jeho skladeb v Londýně vydána.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Barbellovo dílo zahrnuje široké spektrum hudby pro smyčcové nástroje, dueta, tria, kombinace smyčcových a dechových nástrojů i koncerty pro mandolínu. Mezi jeho skladbami je jediná opera, Elmira generosa, uvedená v Neapoli v roce 1753, kterou napsal ve spolupráci s Nicolou Logroscinem. Kompozice jeho děl je jednoduchá, melodie snadno zapamatovatelné, takže dosáhly značné popularity. Jsou často používány v houslových školách.

  • Elmira generosa (opera buffa, libreto Pietro Trinchera, spolupráce Nicola Bonifacio Logroscino, Neapol, 1753)
  • 2 Concerti
  • 12 triových sonát pro dvoje housle a basso continuo
  • 6 trii per violino e violoncello
  • 33 Duetti per 2 Violini
  • 12 Soli pro housle a basso continuo
  • 17 sonát pro housle a basso continuo
  • 6 sonát pro dvoje housle, violoncello a cembalo
  • 6 sonát pro housle a violoncello
  • 4 sonát pro dvě mandolíny
  • 3 triové sonáty pro dvoje housle a basso continuo
  • 3 sonáty pro dvoje housle
  • Sonáta pro dvě mandolíny a basso continuo

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]