Přeskočit na obsah

Ellisif Wesselová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ellisif Wesselová
Narození14. července 1866
Gausdal
Úmrtí28. listopadu 1949 (ve věku 83 let)
Povoláníspisovatelka, fotografka, redaktorka, odborářka, autorka dětské literatury, překladatelka, básnířka a novinářka
Manžel(ka)Andreas Wessel (od 1886)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Dvě ženy a muž před společnou chýší, Høytørke. Vestre Jakobselv, farnost Nesseby, asi 1900.
Fotografie ze sbírky Preus museum
Skupinová fotografie ze svatby v Boris Gleb, na levé straně obrázku je kněz Tchecoldin, nevěsta je jeho dcera. Vpravo na obrázku je Andreas Wessel, asi 1897
Sbírka Preus museum

Ellisif Ranveig Wesselová, roz. Müllerová (nepřechýleně Ellisif Ranveig Wessel; 14. července 1866, Gausdal28. listopadu 1949), byla norská spisovatelka, fotografka, odborářka a politička za Labouristickou stranu.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Østre Gausdal jako dcera okresního lékaře Wilhelma Jacoba Müllera (1830–1909) a Hansiny Pauliny Rossové (1830–1907). Rodina se stěhovala třikrát, než jí bylo deset, ale v roce 1882 ukončila střední školu v Nissenu. V březnu 1886 si v Dovru vzala svého prvního bratrance Andrease Wessela (1858–1940), který čerstvě dokončil lékařské vzdělání. Pár se přestěhoval do oblasti Kirkenes, kde byl Wessel najat jako okresní lékař v Sør-Varangeru. Měli sedm dětí, ale všichni zemřeli mladí.[2]

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Začala věnovat velké úsilí dokumentu, zejména jako fotografka scenérií a lidského života. Její dokumentace kultury Sámů, mimo jiné v knize Fra vor grændse mod Rusland z roku 1902, byla považována za „neocenitelnou“.

V letech 1895–1915 působila jako fotografka v Sør-Varangeru. Svou první fotografickou kameru získala jako svatební dar od Barbary Arbuthnott. V 19. století mnoho žen z lepších rodin pracovalo profesionálně jako fotografky a ve své době to bylo společensky přijato. Fotografie Ellisif Wesselové jsou jedinečnou dokumentací doby a oblasti, kde pracovalo jen málo dalších fotografů. Dokumentovala každodenní život, atmosférické krajiny, děti při hře, lidi při práci, místní tradiční kostýmní zvyky, velké i malé akce a cestopisy. To, co odlišuje její fotografie od méně kvalifikovaných fotografů, je technická kvalita fotografií a kompozice, což jsou prvky, které jí dodávají profesionální a uměleckou kvalitu. Nejaktivnější období bylo na přelomu století. Po roce 1920 se žádné fotografie nedochovaly, pravděpodobně přestala fotografovat úplně. Obrázky Ellisif Wesselové jsou jedinečnou dokumentací lidí, budov a kulturní krajiny ze starého Sør-Varangeru na přelomu minulého století. Varanger muzeum vlastní sbírku jejích fotografií, asi v počtu 500 motivů[3] a větší sbírku vlastní také Norské lidové muzeum.

Několik jejích fotografií lze také vidět na Finnmarksbilder – službě pod záštitou Finnmark County Library, na webových stránkách Himmelstigen a Digital Museum.

Při cestování po okolí si také více uvědomovala rozšířenou chudobu v regionu a stala se politickou aktivistkou. Poté, co volila liberální stranu ve své rané dospělosti, stala se členkou Labouristické strany roku 1904.[2]

Její politický aktivismus spolu s jejím manželem, který byl zvolen starostou, byl rozšířený. Zvali veřejné řečníky („agitátory“) a ubytovali ruské uprchlíky po neúspěšné revoluci v roce 1905. Překládala revoluční literaturu z ruštiny a němčiny a v roce 1906 byla hybnou silou při zakládání místní odborové organizace Nordens Klippe, kde se stala sekretářkou i pokladnicí.[2]

Přispívala do novin a časopisů dělnického hnutí, ale byla kontroverzní. Je zmiňována ve většině knihách o norském dělnickém hnutí, stejně jako v mnoha knihách o historii Norska. V důsledku toho provozovala vlastní periodikum Klasse mot Klasse v letech 1914 a 1915. V roce 1914 vydala také dětskou socialistickou knihu Den lille socialist.[2] Publikovala také básně: Vinter og Vaar (1903), Nye smaavers (1904) a Det kalder. Postupně se stále více ztotožňovala se syndikalisty, přispívala do publikací Revolt, Direkte Aktion, Solidaritet a Alarm.[4] Po ruské revoluci ona a její manžel podporovali Sovětský svaz, ale nikdy se nepřipojili ke komunistické straně.

Zemřela 28. listopadu roku 1949 v Kirkenes, bylo jí 83 let).[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ellisif Wessel na anglické Wikipedii.

  1. Ellisif Wessel [online]. fagerhus.no [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e JENSEN, Lill-Ann. Norsk biografisk leksikon. Ellisif Wessel. Redakce Helle, Knut. Oslo: Kunnskapsforlaget Dostupné online. (No) 
  3. Archivovaná kopie. varangermuseum.no [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-18. 
  4. Ellisif Wessel [online]. himmelstigen.no [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Enger, Cecilie (2008) Himmelstormeren. En roman om Ellisif Wessel (Oslo: Gyldendal Norsk Forlag) ISBN 9788205386549
  • Wikan, Steinar (2008) Ellisif Wessel: en biografi (Oslo: Pax) ISBN 9788253031415
  • Konsthistorisk Tidskrift, 01/2015, Svazek 84, 1. vydání

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]