Elijáš Baley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elijáš Baley (zdrobnělina křestního jména zní „Lije“) je fiktivní postava ze série o robotech amerického spisovatele Isaaca Asimova. Je protagonistou v románech Ocelové jeskyně, Nahé slunce a Roboti úsvitu; též v povídce „Zrcadlový obraz“ (česky vyšla i pod názvem „Asymetrie“, anglicky „Mirror Image“).[1] V závěrečném románu ze série o robotech Roboti a impérium (jehož děj se odehrává cca 200 let po Baleyho smrti) je často vzpomínán.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Elijáš Baley je policejním detektivem ve velkoměstě New York City cca 3 000 let v budoucnosti (přibližně 5 022 n.l.). Podobně jako Sherlock Holmes si rád dopřeje dýmku tabáku [2], s tímto zlozvykem se snaží přestat v knize Roboti úsvitu. Má silný smysl pro povinnost, je loajální ke svému povolání. Snaží se také chránit svou rodinu a udržet si svůj společenský statut. Je ženatý s Jessií Navodny (která raději používá zdrobnělinu Jessie než své jméno Jezebel)[3], společně mají syna Bentleyho [4], jenž se stane důležitým členem druhé vlny kolonizace vesmíru (v první vlně kolonizace byly osídleny Intermitentní planety, které dlouhodobě stagnují). Jeho strýc Boris (bratr matky) pracoval na kvasinkové farmě a zemřel při nehodě, spadl pod kola nákladního vozu. Baley jako dítě měl svého strýce rád, protože jej často obdarovával cukrovím.[5] Jeho otec byl nukleární fyzik, který pracoval v jaderné elektrárně. Došlo však k neštěstí a zodpovědnost za něj padla na Baleyho otce. Ten ztratil své místo a společenské postavení, kvůli čemuž zahořkl a stal se z něj nepřístupný a nevrlý člověk. Tento zlom v otcově životě ovlivnil i dětství malého Elijáše. Otec umírá, když je chlapci 8 let [6], poté se Elijáš dostane se svými 2 staršími sestrami do sirotčince.[6] Matku si Elijáš příliš nevybavuje.

Baleyho společenský statut je C-5 a zajišťuje mu několik výhod. Za úspěšné vyřešení případu vraždy dr. Sartona má slíben nadřízeným komisařem Enderbym postup do kategorie C-7. Jeho ctižádost a oddanost službě pramení částečně z dětství, neboť si dobře pamatuje na otcovu ztrátu zaměstnání a s ní spojený společenský pád a období nejistoty.

Baley trpí - stejně jako drtivá většina jeho spoluobčanů - agorafobií, strachem z volného prostranství. Vyplývá to ze struktury soudobé společnosti, kdy lidé žijí v rozsáhlých městech („ocelové jeskyně“) a tyto prakticky vůbec neopouštějí. Agorafobie je důležitý rys detektivovy osobnosti a zároveň slouží zápletkám příběhů, v nichž se Baley objevuje. Tento rys odráží Asimovovu vlastní charakteristiku, která se dá nazvat klaustrofilií (záliba v uzavřených prostorách). Asimovovy romány typicky neobsahují žádné nadávky. Elijáš Baley si ulevuje zaklením „U Jehovábela!“ nebo „U Jóviše!“ během velkého vzrušení či napětí.

Během vyšetřování na Solarii se sblíží s místní obyvatelkou Gladií, která je obviněna z vraždy svého manžela. Později se s ní ještě setká na Auroře a při několika dalších vzácných příležitostech.

Několik let po odhalení komplotu na Auroře se ještě jednou a naposledy setká s R. Giskardem Reventlovem, který přiletí jako doprovod Hana Fastolfa na Zemi. Baley mu zdůrazňuje, že se situace v galaxii může zvrtnout do vážné krize a je jen na něm (a R. Daneelovi), aby jí včas zabránil a nebyla tak ohrožena probíhající kolonizace dalších planet. Jako úhlavního nepřítele jmenuje dr. Keldena Amadira, který byl sice poražen, ale neztratil veškerou svou moc.[7]

Po ukončení kariéry detektiva odletěl za synem Bentleym na první planetu kolonizovanou ve druhé vlně (později je známa pod jménem Baleyworld). Jeho manželka Jessie zůstala na Zemi a není známo, zda jej později následovala na novou osadnickou planetu.[8]

Elijáš Baley umírá na Baleyworldu, před svou smrtí chce ještě naposledy vidět R. Daneela, který za ním v doprovodu Gladie přiletí z Aurory. Gladie zůstala na oběžné dráze, Baley nechtěl, aby ho viděla umírat.[9]

Jednotlivé romány a povídky[editovat | editovat zdroj]

Ocelové jeskyně[editovat | editovat zdroj]

V románu Ocelové jeskyně je Baley povolán k vyšetřování vraždy obyvatele Vesmírného města - robotika dr. Roje Nemennuha Sartona. Vesmířané trvají na tom, aby se vyšetřování účastnil i jejich robot R. Daneel Olivaw (humanoidní robot zkonstruovaný ve Vesmírném městě právě dr. Sartonem a dr. Hanem Fastolfem). Elijáš Baley mu zpočátku nedůvěřuje (dokonce jej obviní z vraždy dr. Sartona), teprve později se s R. Daneelem sblíží a společně vytvoří úspěšnou dvojici.

Nahé slunce[editovat | editovat zdroj]

Několik měsíců poté (v knize Nahé slunce) pak společně řeší další vraždu vesmířana, tentokrát obyvatele Intermitentní planety Solarie Rikaina Delmarra. Z vraždy je podezřelá jeho manželka Gladie. Baley se stává po dlouhé době (od doby první kolonizace vesmíru) prvním člověkem ze Země, jemuž je dovoleno navštívit některou z Intermitentních planet (nazývaných též Vnější světy). R. Daneel se snaží Baleyho držet mimo venkovní prostor, je si vědom jeho agorafobie a první robotický zákon mu velí Elijáše chránit, nicméně detektiva tato přehnaná péče omezuje a tak se lstí dočasně zbaví robotova doprovodu.[10] Hodlá svou úzkost z otevřených prostranství překonat i proto, že to prospěje vyšetřování. Skutečně se mu podaří tyto nepříjemné pocity z venkovního pobytu výrazně potlačit.

Roboti úsvitu[editovat | editovat zdroj]

Dva roky poté [11] následuje další akce (v knize Roboti úsvitu), nyní na nejmocnější Intermitentní planetě Auroře, kde se do politického popředí dostal dr. Han Fastolfe, protagonista z prvního dílu a osoba příznivě nakloněná Zemi a myšlence nové vlny pozemské kolonizace. Baley se stal trochu proti své vůli hrdinou poté, co zvládl rozklíčovat již druhý velký případ, jeho schopnosti jsou oceňovány jak na Vnějších světech, tak i na Zemi. Díky němu se zlepšily vztahy Vnějších planet se Zemí a na to pozemská vláda sází. O detektivovi bylo dokonce natočeno i hypervlnné drama (obdoba filmu), s čímž však nesouhlasil.[12] Toto drama se vysílalo na všech Vnějších světech a Baleymu přineslo interplanetární proslulost. Na druhou stranu mu jeho popularita i uškodila, stal se terčem závisti a zášti - i na svém policejním oddělení. Jeho hodnost C-7, kterou obdržel dočasně během vyšetřování na Solarii mu po úspěšném vyřešení případu zůstala.[13]

Na Auroře kromě úspěšného vyřešení případu odhalí Baley i telepatickou schopnost robota R. Giskarda Reventlova [14] a téměř překoná svou zakořeněnou agorafobii. Místy se dokáže nenuceně pohybovat ve volném prostranství, dokonce se střetne na vlastní kůži s bouří.

Roboti a impérium[editovat | editovat zdroj]

V knize je popsáno setkání Elijáše s Gladií a R. Daneelem na palubě soukromé kosmické jachty dr. Hana Fastolfa v době, kdy Baley předložil rezignaci na post inspektora a stal se jedním z osadníků. Elijáš Baley zde vystupuje v retrospektivách ostatních postav. V dalších příbězích vyjde najevo, že se Elijáš Baley v příštích tisíciletích stane legendární postavou. Zmínky o něm lze nalézt v románech ze série o Nadaci.

Zrcadlový obraz[editovat | editovat zdroj]

Povídka „Zrcadlový obraz“ navazuje na romány Ocelové jeskyně a Nahé slunce [15], R. Daneel Olivaw kontaktuje na Zemi svého kolegu a přítele Elijáše Baleyho, aby pomohl nalézt pravdu ve sporu dvou matematiků, z nichž si každý nárokuje novou vědeckou tezi. Baley se svou geniální dedukcí tento choulostivý problém rozluští.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elijah Baley na anglické Wikipedii.

  1. Povídka „Zrcadlový obraz“ na LEGII - databázi sci-fi a fantasy
  2. ASIMOV, Isaac. Ocelové jeskyně. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-243-5. Kapitola 8. Rozhovor o robotovi, s. 121.  
  3. ASIMOV, Isaac. Ocelové jeskyně. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-243-5. Kapitola 4. Vstup do rodiny, s. 55.  
  4. ASIMOV, Isaac. Ocelové jeskyně. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-243-5. Kapitola 4. Vstup do rodiny, s. 60-61.  
  5. ASIMOV, Isaac. Ocelové jeskyně. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-243-5. Kapitola 15. Zatčení jednoho spiklence, s. 244-245.  
  6. a b ASIMOV, Isaac. Ocelové jeskyně. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-243-5. Kapitola 3. Příhoda v obchodě s obuví, s. 41.  
  7. ASIMOV, Isaac. Roboti a impérium. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-9-2. Kapitola Krize, s. 64-67.  
  8. ASIMOV, Isaac. Roboti a impérium. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-9-2. Kapitola Předek, s. 47-48.  
  9. ASIMOV, Isaac. Roboti a impérium. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-9-2. Kapitola Projev, s. 209.  
  10. ASIMOV, Isaac. Nahé slunce. Praha : Ivo Železný, 1994. ISBN 80-7116-062-8. Kapitola 9. Robot v úzkých, s. 102-105.  
  11. ASIMOV, Isaac. Roboti úsvitu. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-8-4. Kapitola Baley, s. 11.  
  12. ASIMOV, Isaac. Roboti úsvitu. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-8-4. Kapitola Baley, s. 25.  
  13. ASIMOV, Isaac. Roboti úsvitu. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-8-4. Kapitola Baley, s. 21.  
  14. ASIMOV, Isaac. Roboti úsvitu. Praha : Klub Julese Vernea, 1993. ISBN 80-901280-8-4. Kapitola Znovu Baley, s. 501.  
  15. ASIMOV, Isaac. Robohistorie I.. Praha : Triton, 2004. ISBN 80-7254-477-2. Kapitola Pár humanoidních robotů, s. 245.  

Související článek[editovat | editovat zdroj]