Elektronické hodiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Elektronické hodiny jsou přesné přístroje na měření času, využívající elektronický oscilátor, nejčastěji řízený křemenným výbrusem (krystalem). Odtud název křemenné hodiny, obchodní označení quartz.

Laboratorní křemenné hodiny
(La Chaux-de-Fonds, 60. léta.)

Typy[editovat | editovat zdroj]

Stejně, jako mechanické hodiny a hodinky se liší podle několika kriterií: účel, velikost, druh zobrazení a napájení pohonu.

Účel[editovat | editovat zdroj]

Podle účelu se zpravidla mění i jejich tvar a provedení, např.:

  • náramkové pro nošení na zápěstí,
  • budíky pro upozorňování, zpravidla zvukovým znamením
  • (kuchyňské) minutky
  • veřejné hodiny na veřejných prostranstvích
  • věžní
  • nástěnné

Zobrazení času[editovat | editovat zdroj]

Podle zobrazení času lze elektronické hodiny rozdělit na:

  • ručičkové s materiálními ručičkami
  • digitální s displejem, ukazujícím čas číslicemi nebo nápodobou vzhledu ručiček
  • ostatní, zpravidla experimentální, ukazující čas jinak, např. binárně, sadou pruhů, kruhových úsečí a podobně
  • vestavěné bez vlastního zobrazení jako součást jiných zařízení (plně nebo částečně elektronických), která údaj o času přebírají pro vlastní potřebu a případně jej také zobrazují. Sem patří např. domácí a telekomunikační elektronika, dopravní stroje atp. Nyní již prakticky každé takové zařízení elektronické hodiny (časové zařízení) musí využívat a tedy i obsahovat.

Napájení[editovat | editovat zdroj]

Pohon je elektrický a zdrojem energie může být zejména:

  • elektrický rozvod (síť),
  • baterie, případně nabíjecí,
  • externí napáječ, zpravidla společný pro více částí zařízení, zejména u vestavěných hodin,
  • ruční nebo jiný (např. solární) generátor.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Elektronické hodiny vznikly v polovině 20. století a brzy začaly používat jako časový normál křemenný oscilátor, využívající piezoelektrický jev. Z původně rozměrných a drahých laboratorních zařízení vznikly v 60. letech ve Švýcarsku první přenosné a náramkové hodinky, které začala hromadně vyrábět v roce 1969 japonská firma Seiko. Svou přesností, spolehlivostí i cenou postupně téměř úplně vytlačily mechanické hodinky, které zůstávají doménou milovníků a sběratelů.počátku se laciné elektronické hodinky ještě vyráběly s RC oscilátorem, ale hromadná výroba elektronických součástek zlevnila quartzové hodinky tak, že se dnes už jiné nevyrábějí. Typické quartzové hodinky a budíky jsou poháněny miniaturní knoflíkovou baterií, která vydrží několik let. Jejich oscilátor používá piezoelektrický výbrus s frekvencí 32 kHz, která se elektronicky dělí až na frekvenci 1 Hz a převádí na indikační zařízení. Lepší quartzové hodinky obsahují dva oscilátory, jež umožňují teplotní kompenzaci, a odchylka chodu pak nepřesahuje 10 sekund za rok.

Hodinky s digitální indikací
Quartzové hodinky s ručkami
(Analogovou indikací)
Quartzové hodinky se stopkami

Údaj času se indikuje buď v číslicové (digitální) podobě na displeji LED nebo LCD, anebo pomocí krokového motorku převádí na ozubené převody a klasické ručičky. Výhodou číslicové indikace je, že hodinky neobsahují žádné pohyblivé součástky a odečítání času je jednoznačnější, nicméně analogová indikace ručkami je přehlednější a jsme na ni zvyklí, takže dnes zřetelně převládá. Hodinky mohou být vybaveny indikací data, případně mohou být vybaveny zařízením na odměřování kratších intervalů (stopky, chronograf). Hodinky s digitální indikací obsahují často i miniaturní kalendář, kalkulačku atd.

Ještě vyšší přesnosti dosahují rádiové hodinky, které místo vlastního oscilátoru obsahují miniaturní rádiový přijímač a "počítají" kmity přesného vysílače, obvykle na dlouhých vlnách (v Evropě například DCF77).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]