Stopky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mechanické stopky (Ovládání jedním tlačítkem)

Stopky jsou mechanické nebo elektronické zařízení na odměřování kratších časových intervalů. Užívají se zejména ve sportu, ale také ve vědě, v technice a podobně.

Mechanické stopky[editovat | editovat zdroj]

Mechanické stopky obsahují hodinový stroj, který lze u těch nejjednodušších stisknutím tlačítka spustit a zastavit. Dalším stisknutím tlačítka (nebo druhým tlačítkem) se ručičky vrátí do nulové polohy pro nové měření. Velká centrální ručka přitom ukazuje sekundy a jejich zlomky (obvykle pětiny), menší ručka za zvláštním ciferníku ukazuje minuty, případně hodiny.

Složitější stopky pro odečítání mezičasů (ratrapánky, z franc. rattrapper, dohnat) dovolují ručky přechodně zastavit (to jest odpojit od běžících hodin), odečíst mezičas a pak pokračovat v započatém měření. Ručky přitom „doženou“ čas, který uplynul během odečítání (angl. leap time).

Elektronické stopky[editovat | editovat zdroj]

Elektronické stopky

Od osmdesátých let 20. století se pro náročnější měření používají vesměs elektronické stopky, které dovolují daleko přesnější odečítání časů a dají se snadno spojit s automatickými čidly (fotobuňka) a na druhé straně s počítačem, který výsledky vyhodnocuje a zobrazuje.

Na internetu jsou k dispozici elektronické stopky zde.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První hodinky, které se daly tlačítkem zastavit a zase spustit, vznikly už před rokem 1800. Roku 1831 vynalezl Rakušan J. T. Winnerl stopky, u nichž se zastavovala jen sekundová ručka. 1844 vynalezl Francouz Adolphe Nicole „srdíčko“, kulisu ve tvaru srdce, kterou lze ručky vracet do nulové polohy, a roku 1862 spolu se svým kolegou H. F. Piguetem představil veřejnosti první plně funkční stopky. Ve 20. století se odměřovací mechanismus začal vestavovat do kapesních i náramkových hodinek čili chronografů. První komeční elektronické stopky vznikly roku 1971.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Hajn, Základy jemné mechaniky a hodinářství. Praha 1953