Egoteismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Egoteismus (či egoteizmus) je kladení sama sebe do popředí všeho dění, ba až do pozice Boha. Ve většině náboženství se na egoteismus nahlíží jako na formu rouhání, z principu, ve kterém si člověk a bůh nemohou být rovni. Z psychologického hlediska mohou být u egoteismu sledovány projevy jako např. bezohlednost, nesolidárnost a bezcitnost vůči ostatním ve prospěch vlastního já a zkreslené vnímání reality s uměle zvýrazněnou důležitostí sebe sama.

Srovnání[editovat | editovat zdroj]

  • Přibližným opakem egoteismu je sebezapření či nezištnost, nebo ve vztahu k ostatním lidem altruismus či humanismus, nejzazším protikladem je pak nerealistickému znevažování či pohrdání hodnoty sebe sama, inklinující např. k masochismu či nihilismu.
  • Velmi podobný egoteismu je egoismus (sobectví) či ještě blíže sebestřednost, která sice také staví vlastní ego přede vše ostatní, avšak bez aspirace vidět se jako Bůh.
  • Egoteismus může být považován za extrémní formu narcismu, tedy přehnaného obdivu k sobě samému.
  • Tendence vidět sebe jako Boha je společná s učením Antona Szandora LaVeye, či s jeho pojetím satanismu, se kterým je egoteismus občas spojován. Samotným Laveyem bylo popisována jako osvobozování se od pout konvence, slabošské morálky a zbožšťování sama sebe.
  • V nejširším kontextu, myšlenku toho, že v každém člověku „dříme“ bůh, je vysledovat v některých orientálních textech, ty se však věnují vnitřnímu potenciálu lidské mysli a s konceptem sobectví nemají nic společného.
  • Z filosofického úhlu pohledu může být egoteismu blízký solipsismus. Hédonismus, tedy zjednodušeně řečeno vyhledávání slasti, může též být vedlejším projevem egoismu a egoteismu, pokud je kladeno nepoměrně výše než cokoli jiného.

Souvisejí články[editovat | editovat zdroj]