EMD F2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
EMD F2
Lokomotiva F2 železnice A&EC
Lokomotiva F2 železnice A&EC
Základní údaje
VýrobceProgress Rail Locomotive (1946)
Počet vyrobených kusů74 a 30
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo'Bo'
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EMD F2 byla dieselelektrická lokomotiva vyráběná během roku 1946 americkou firmou Electro-Motive Division (EMD), patřící do koncernu General Motors. Šlo pouze o přechodné řešení před zavedením nového modelu F3 do sériové výroby.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl model F3 představen již v létě roku 1945, problémy s novým trakčním generátorem D12 měly za následek zpoždění sériové produkce. Mezi červencem a listopadem 1946 tak opustilo brány závodu v La Grange 104 lokomotiv F2, které byly s lokomotivami F3 téměř totožné, ale byly vybaveny starším generátorem D8 použitým u lokomotiv modelu FT. Z tohoto důvodu byl výkon omezen na 1 350 koňských sil (asi 1 000 kW), v porovnání s 1 500 koňskými silami (asi 1 100 kW) u modelu F3.[1]

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva F2 byla skříňového uspořádání, usazená na dvou dvounápravových podvozcích typu Blomberg. Vyrobeno bylo 74 kusů v provedení A se stanovištěm obsluhy na jednom konci a 30 kusů v provedení B bez stanoviště. Lokomotiva byla poháněna šestnáctiválcovým dvoudobým vznětovým motorem s válci do V typu 567B, přeplňovaným dvěma Rootsovými dmychadly. Rozsah jeho otáček byl od volnoběžných 275 ot./min až po 800 ot./min v nejvyšším 8. stupni.[2] Lokomotiva F2 vážila asi 104,3 tun a s 15,45 m byla o něco delší než předválečný typ FT. Proti tomuto modelu se odlišovala i po vizuální stránce, mimo jiné třemi kulatými okny v bočnicích (lokomotiva FT měla okna čtyři a umístěná blíže u sebe) a čtveřicí ventilátorů chlazení vodního okruhu vystupujících ze střechy nad spalovacím motorem. Tyto ventilátory, stejně jako ventilátory chlazení trakčních motorů, byly nově poháněny elektromotory napájenými z třífázového alternátoru D14, u lokomotiv FT byly pomocné pohony poháněny mechanicky a pomocí řemenů.[3]

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Prvním vlastníkem lokomotiv F2 se díky nákupu dvou kusů stala železniční společnost Atlantic & East Carolina (A&EC). Několik železnic pak nakoupilo lokomotivy F2 v provedení A, aby je mohlo spárovat s dvojdílnými (A-B) jednotkami FT a vytvořit tak jednotky trojdílné. 28 lokomotiv ve 14 párech A-B bylo exportováno do Mexika. Tamní národní železniční dopravce N de M si je objednal se dvěma různými převodovými poměry, aby část z nich mohla být nasazena do těžké nákladní dopravy v náročném horském terénu, zatímco další byly vybaveny parními generátory pro vytápění osobních vlaků.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOLOMON, Brian. Electro-Motive E-units and F-units. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2011. ISBN 9781610597746. S. 110. 
  2. EMD F2 Operating Manual [online]. La Grange, IL, USA: Electro-Motive Division, 1946-06-01 [cit. 2021-12-23]. Kapitola General Description. Dostupné online. 
  3. EMD F2 Operating Manual, kap. Differences in Engine Room Equipment
  4. SOLOMON, s. 110–111

Literatura[editovat | editovat zdroj]

SOLOMON, Brian. Electro-Motive E-units and F-units. Minneapolis, MN, USA: Voyageur Press, 2011. ISBN 9781610597746. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]