Drzá koza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Drzá koza
Коза-дереза
Mykola Vitalijovyč Lysenko
Mykola Vitalijovyč Lysenko
Základní informace
Žánr dětská opera
Skladatel Mykola Vitalijovyč Lysenko
Libretista Dniprova Čajka (=Ljudmyla Oleksiivna Vasylevs'ka-Berezina)
Počet dějství 1
Originální jazyk ukrajinština
Literární předloha lidová pohádka
Datum vzniku 1888
Premiéra 1890, Kyjev, byt M. Lysenka /
2. května 1955, Charkov, Charkovské státní divadlo opery a baletu M. V. Lysenka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drzá koza, též Koza-dereza (v ukrajinském originále Коза-дереза) je drobná dětská opera ukrajinského skladatele Mykoly Lysenka. Vznikla v roce 1888 pro potřeby skladatelovy vlastní rodiny a známých, nyní je oblíbeným kusem hraným na ukrajinských hudebních i běžných školách.

Vznik a historie díla[editovat | editovat zdroj]

Mykola Lysenko je považován za zakladatele ukrajinské novodobé hudby a mimo jiné i prvního autora ukrajinských oper pro děti. Lysenkovy dětské opery nejsou jen určeny dětskému divákovi, ale jsou psány přímo pro dětské herce.[1] Libreta mu pro ně psala básnířka Ljudmyla Oleksiivna Vasylevs'ka-Berezina (1861–1927), tvořící pod pseudonymem Dniprova Čajka. Nejpopulárnější se stala hned první z nich, Drzá koza z roku 1888 na námět známé ukrajinské pohádky (bajky) se zvířecími hrdiny.[2][3]

Stejně jako u ostatních dvou Lysenkových dětských oper se premiéra Drzé kozy konala v bytě Lysenkových (Rejtars'ka 12, Kyjev) – přímo ve skladatelově pracovně – a v kruhu jejich rodiny a přátel, a to v roce 1890. Hudební nastudování a klavírní doprovod vedle skladatele samotného vedla jeho žena Oľha Antoniivna Lyps'ka, účinkovaly děti Lysenků (Kateryna, Halyna a pětiletý Ostap, který zpíval roli Vlčka), jakož i děti ze spřátelených rodin Staryc'kých, Lindforsů a dalších. Režisérkou, choreografkou a kostymérkou byla dobrá známá manželů Lysenkových, mladá básnířka Lesja Ukrajinka.[4][5]

Drzá koza je ryze komická, komorní opera psaná pro děti předškolního nebo mladšího školního věku.[6][7] Skladatel sám ji označoval jako „operka“ nebo „komická opera“.[8][9] V prologu vystupuje doprovázený sbor, herci v této části (tj. Děda a Drzá koza) hovoří v próze. Vlastní opera, líčící kozinu příhodu v liščí noře, je celá zpívaná.[10] Monology zvířátek jsou vytvořeny na základě známých ukrajinských lidových písní, někdy i s původním textem (Ja lysyčka, ja sestryčka), většinou však s novým textem na původní lidovou melodii.[11] Doprovod intonačně podporuje dětské hlasy a sestává v autorské verzi pouze z klavíru (teprve mnohem později při uvádění na profesionálních scénách vnikla i neautorská orchestrální varianta).[10] Dílko je poměrně krátké, trvá asi 20 minut.[12]

Již domácí inscenace u Lysenků měla řadu repríz a rozšířila se v okruhu jeho známých: v domě profesora historie na kyjevské univerzitě I. Lučyckého ji společně s Lysenkovými dětmi nastudovaly tři děti hostitele.[13][11] V roce 1892 ji na počest Lysenkových 50. narozenin nastudovala v městečku Tyškivci rodina skladatelova přítele Volodymyra Šechevyče.[11]

Opera byla poprvé vydána brzy po svém vzniku, totiž roku 1890 ve lvovském časopise Dzvinok; o rok později vyšla i separátním tiskem. Následovala vydání v Kyjevě (1895) a v Moskvě (1896), později bylo nové vydání připraveno ve Lvově (1923) a následovala řada dalších (nověji např. 1989 v nakladatelství Muzyčna Ukrajina), což umožnilo rychlé a široké rozšíření Drzé kozy, a to nejprve v Haliči, brzy však o na východní Ukrajině. Drzá koza se tak stala za skladatelova života fakticky jeho nejhranější operou.[14][15] 25. listopadu 1903 ji za přítomnosti mnoha diváků hráli ve velkém sále Národního domu žáci školy T. Ševčenka ve Lvově k 35. výročí Lysenkovy hudební činnosti.[16][17] Více než jen místní význam měla i inscenace, kterou ve vsi Zatyšne se svými dětmi i s dětmi z vesnice v letech 1907–1908 nastudoval významný představitel ukrajinského divadla přelomu 19. a 20. století, režisér, herec a organizátor Marko Kropyvnyckyj.[17] Nákrokem k profesionálnímu představení – avšak stále se zapojením dětí – byla inscenace avantgardního kyjevského divadla „Molodyj Teatr“ režiséra Lese Kurbase (premiéra 22. dubna 1919).[18]

V 50. letech 20. století pak bylo Lysenkovo dílo vydáno souborně, a to s řadou hudebních a textových změn a aktualizací; dětské opery vyšly roku 1954 v devátém z dvaceti svazků v hudební úpravě Mychajla Verkyvs'kého a textové Maksyma Ryls'kého.[18] V téže době byly i Lysenkovy dětské opery orchestrovány (autorská verze je napsána jen s doprovodem klavíru). V Ryls'kého textové úpravě a v hudební úpravě a orchestraci Vasilije Pavloviče Nachabina tedy měla 2. května 1955 nová verze opery profesionální premiéru v Charkovském státním akademickém divadle opery a baletu M. V. Lysenka, dirigoval Anatolij Vasyľovyč Kalabuchin.[19][17]

Díky tomu, že má krátký svižný děj, známé melodie i přitažlivé postavičky a je nenáročná na inscenování z ryze hudebního i praktického hlediska, tvoří Drzá koza dodnes na Ukrajině (případně též v Rusku) součást hudební výchovy, kdy ji hrají i nejmladší školáci.[7][11][20] Mezi významné nedávné inscenace patří inscenace z roku 2009, kterou v Muzeu Mykoly Lysenka předvedli žáci Kyjevské střední specializované hudební školy M. V. Lysenka.[21][22]

Již ve 30. a poté v 50. letech 20. století byly kyjevským rozhlasem pořízeny nahrávky Pana Kockého s účastí profesionálních zpěváků.[23] Roku 1995 ji nahrálo znovu Deržteleradio Ukrajiny, dirigoval Svjatoslav Ivanovyč Lytvynenko.[24]

Do češtiny ji přeložil bezprostředně po druhé světové válce Jan Branberger.[25]

Osoby[editovat | editovat zdroj]

  • Drzá koza (Koza-dereza) – soprán
  • Lištička-sestřička (Lysyčka-sestryčka) – soprán
  • Zajíček-lapáček (Zajčyk-lapančyk) – soprán
  • Rak-Nazpátek (Rak-neborak) – alt
  • Vlček-bratříček (Vovčik-bratik) – mezzosoprán
  • Medvěd Mlsounek (Vedmiď-tovstolap) – hluboký alt
  • Děda – baryton
  • Různá lesní zvěř – dětský sbor

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

(Introdukce-prolog, před oponou) Děda koupil v Kyjevě na trhu od židů za tři kopy kozu. Přivedl ji domů a předal ji bábě, aby ji napásla a napojila. Ta to udělala, ale když se po návratu děda kozy ptal, zda se dobře napila a nažrala, stěžovala si mu koza, že neměla více než lísteček javoru a kapku vody. Děda se rozzlobil, zbil bábu a odvedl kozu na pastvu sám. Tam se koza do sytosti napásla a napojila, ale když se vrátili, opět dědovi zapírala, že žrádlo a pití měla. Děda se rozzlobil, uvázal kozu u chlívku a už na ni hledal nůž, ale koza se vytrhla a utekla do lesa. (Sbor "Гм! Гм! У Киэві на базарі / Hm! Hm! U Kyjevi na bazari, přerušovaný mluveným dialogem.)

(Scéna – Dub a pod ním liščí nora) Před svou norou se prochází Lištička: je vždy činorodá a nyní se vydává do hájíčka natrhal kvítí, aby vyzdobila svůj příbytek (píseň Я Лиснчка, я сестричка / Ja Lysyčka, ja sestryčka). Když odejde, objeví se Koza na útěku před dědou a naříká, co si počne (Горе мені, горе / Hore meni, hore!). Uvidí Liščinu noru a schová se v ní. Liška se vrátí a chce do své chaty, Koza ji ale dupáním a trkáním zažene (Я Коза-дереза / Ja Koza-dereza). Lištička smutně odchází. Potkává Zajíčka, který se diví, kdo ji to vyhnal (dialog Добрий вечір, Лисонько / Dobryj večir, Lysoňko), jde se podívat do nory, ale i jeho Koza snadno zažene.

Lištička potkává bratra Vlka, který jí slibuje pomoci (píseň Ой, я, сірий Вовчок / Oj, ja, siryj Vovčok). Ale marně se Vlk snaží nahnat Koze strach tím, že skřípe zuby, Koza se nezalekna a vyrazí i na Vlka, který s Liškou uteče. Koza triumfuje, tancuje a zpívá (Ось вам Коза, хитра та лукава / Os vam Koza, chytra ta lukava). Pak se objeví Medvěd (píseň Ходив я, ходив по всіх пасіках / Chodyv ja, chodyv po vsich pasikach). I on chce Lišce pomoci, ale podivný rohatý tvor jej zažene stejně jako předchozí zvířata.

Až přijde malý Rak (píseň Ой, я Рак-неборак / Oj ja Rak-neborak): je to malé zvířátko, ale jak zpívá, nejí jen tak nějaký kozák, ale bahenní hejtman. Lištička mu nedává mnoho naděje, ale on si troufá i na Kozu a zvířátka s lesa se scházejí, aby jeho pokusu přihlížela (sbor Ходим, братця, воювати / Chodim, bratcja, vojuvaty). Koza se Rakovi směje, ale Rak se nedá zahnat jejím dupáním a trkáním, chytí ji klepetem za nohu a vytáhne z liščí nory. Teď se na ni všechna zvířata sesypou, tlučou ji a každý za jednu nohu ji odnášejí do hloubi lesa, kde ji čeká neznámý osud. Koza žalostně křičí: „Mekeke, mekeke“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KALINA, Petr Ch. Lysenko, Mykola Vitalijovyč [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2009-01-08 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  2. СУЛІМ, Р. А. Дитячі опери Миколи Лисенка та їх сцєнічна доля. Часопис Національної музичної академії України [online]. 2012 [cit. 2014-03-22]. Roč. 4, čís. 2(15), s. 102. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-21. (ukrajinsky) 
  3. ŠALPLACHTOVÁ, Zuzana. Dětské opery Mykoly Lysenka. Brno, 2012 [cit. 2014-03-22]. 53 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Kalina. s. 9-10, 31-32. Dostupné online.
  4. Sulim, s. 104-105.
  5. Šalplachtová, s. 30.
  6. Sulim, s. 103-104.
  7. a b Šalplachtová, s. 26.
  8. Sulim, s. 103.
  9. Šalplachtová, s. 28.
  10. a b Šalplachtová, s. 33.
  11. a b c d Šalplachtová, s. 34.
  12. Šalplachtová, s. 31.
  13. Sulim, s. 105.
  14. Šalplachtová, s. 36.
  15. Sulim, s. 105-108.
  16. Sulim, s. 106.
  17. a b c Šalplachtová, s. 35.
  18. a b Sulim, s. 108.
  19. Sulim, s. 109.
  20. Sulim, s. 113-115.
  21. Sulim, s. 115.
  22. Šalplachtová, s. 40-41.
  23. Sulim, s. 108-109.
  24. Sulim, s. 113.
  25. BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 269. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]