Diskuse s wikipedistou:Annaje
Přidat téma
Vítáme Vás na české Wikipedii!Dobrý den!
Pokud jste tak ještě neučinil(a), doporučujeme Vám přečíst si nejdříve některé stránky, které Vám přiblíží provoz a zvyky na Wikipedii:
Můžete se též zúčastnit kurzu Práce na Wikipedii.
Několik základních rad:
- Potřebujete-li si nanečisto vyzkoušet editace určitého charakteru, můžete využít stránku Pískoviště.
- Potřebujete-li s něčím poradit, či chcete-li navrhnout změnu čehokoliv, navštivte stránku Pod lípou.
- Potřebujete-li poradit s odbornými obory, tématy, či články, podívejte se na seznam přispěvatelů (wikipedistů) dle oborů znalosti.
- Na diskusních stránkách se vždy podepisujte: stačí napsat 4 vlnovky
~~~~nebo je vložit klepnutím na patřičnou ikonu v liště nad editačním oknem. Naopak články se nepodepisují. - Opravdu se nebojte editovat. Když se Vám občas něco nepovede, jiní to spraví.
Další informace najdete na portálu Wikipedie.
Tak ještě jednou vítejte a děkujeme za Vaše příspěvky. Doufáme, že se vám přispívání bude dařit.
Ioannes Pragensis 1. 3. 2010, 13:30 (UTC)
95 tezí[editovat zdroj]
Dobrý den, dávám Vám zde ten text tezí; kdybyste ho chtěla dotáhnout a vrátit zpět, bylo by to dobré. Kdybyste s něčím potřebovala poradit, ozvěte se mi na mé diskusní stránce. Hezký den,--Ioannes Pragensis 3. 3. 2010, 09:17 (UTC)
- [http://www.darek-v-plechu.cz/?q=cs/node/39 Prodej odpustků zahájen
Částečný český překlad
V upřímné snaze, aby pravda vyšla najevo, budou níže popsané teze předmětem disputace ve Wittenbergu za předsednictví ctihodného otce Martina Luthera, mistra svobodných umění a svaté teologie a jejího řádného profesora tamtéž. Proto žádá, aby ti, kdo by s ním nemohli diskutovat osobně, učinili tak na dálku písemně. Ve jménu našeho Jána Ježíše Krista. Amen.
1. Když náš Pán a mistr Ježíš Kristus řekl: Čiňte pokání, chtěl, aby celý život věřících byl pokáním.
2. Tomuto výroku nelze rozumět ve smyslu pokání svátostného, tj. zpovědi a dostiučinění, udílených kněžími.
5. Papež to nijak nezmírní a ani nemůže zmírnit žádné jiné tresty než ty, které uložil buď svojí vlastní autoritou nebo podle Kánonu.
6. Papež nemůže zmírnit žádnou vinu krom toho, že hlásá o jejím zmírnění Bohem, a též o jejím odpuštění se souhlasem Božím; třebas je jisté, že může podpořit odpuštění v případech vyhrazených jeho soudu. Jestliže je však jeho právem udělit odpuštění v takovýchto případech opovrhováno, vina by měla zůstat zcela bez odpuštění.
7. Bůh nezmírňuje vinu nikomu, kdo není Jeho, a zároveň pokorný ve všech věcech a v podřízenosti vůči Jeho zástupci (náměstkovi), duchovnímu (ve smyslu kněze).
8. Církevní ustanovení o pokání jsou vložena pouze na žijící lidi. Nic se podle nich nemá ukládat umírajícímu.
9. Pročež Duch svatý v papeži je téhož druhu jako v nás, protože ve svých výnosech vždy namítá obžalobou ze smrtelnosti a nevyhnutelnosti.
10. Neznalí a hříšní dělají z kněží ty, kteří jsou v případě smrti zásobou kanonických pokání namísto očistce.
11. Přeměny kanonického trestu v trest očistcový je koukol, jistě zasetý v době, kdy biskupové spali.
12. V dřívějších dobách byly kanonické tresty ukládány ne po, ale před rozhřešením, jako zkoušky skutečného kajícnictví.
13. Umírající splácejí všechno smrtí a odumřeli už církevním ustanovením, ježto dosáhli zproštění z jejich pravomoci.
14. Nedokonalé zdraví [duše], to jest nedokonalá láska, která se sebou nezbytně přináší umírání a veliké obavy; a čím menší je láska, tím větší jsou obavy.
15. Tyto hrůzy a obavy jsou dostačující už samy o sobě (a to ještě neříkají nic o ostatních věcech) a představují trest v očistci, který se velmi blíží děsivé beznaději.
16. Peklo, očistec a nebe se zdají lišit ve vykonávání zoufalství, téměř zoufalství a příslibu bezpečí.
17. S duší v očistci to nutně vypadá, že hrůza by měla růst méně a láska přibývat.
18. Nelze, zdá se, dokázat rozumem ani Písmem, že duše v očistci nemají možnost zásluh nebo růstu v lásce.
19. Opět, zdá se, nelze dokázat, že by oni, nebo alespoň všichni z nich, jsi jsou jistí své vlastní blaženosti, přesto my si tím můžeme být docela jistí.
20. Jestliže tedy papež prohlašuje plné prominutí všech trestů, nerozumí tím doslovně všechny tresty, nýbrž pouze ty, které sám udělil.
21. Hlasatelé odpustků bloudí, tvrdí-li, že papežské odpustky osvobozují a zachraňují člověka od všech trestů.
22. Papež nepromíjí duším v očistci žádný trest, který by byli měli podle církevních ustanovení odpykat v tomto životě.
26. Papež si počíná správně, že duším vyhlašuje prominutí nikoliv mocí klíčů, kterou v té věci ani nemá, nýbrž způsobem přímluvy.
27. Jen lidské učení hlásají ti, kdož tvrdí, že „sotva cinkne peníz o dno truhlice, ihned vyletí duše z očistce“.
28. Je jisté, že jakmile zazní peníz v pokladnici, vzrůstá lakota a žádostivost, ale přímluvná modlitba církve je závislá pouze na svobodné vůli Boží.
29. Kdo ví, zda všechny duše v očistci si přejí být koupeny z něj, jako je to v legendě svatého Severinuse a Paschala.
33. Je třeba se varovat před těmi, kdo hlásají, že ony papežské odpustky jsou nějakým neocenitelným darem, jímž je člověk smiřován s Bohem.
36. Každý opravdu vnitřně usebraný křesťan má nárok na plné odpuštění trestu a viny, a to i bez odpustkových listů.
41. O papežských odpustcích je nutné kázat opatrně, aby lid neměl nesprávně za to, že je třeba dávat jim přednost před ostatními dobrými skutky lásky.
44. Skutkem lásky láska roste a člověk se stává lepším, kdežto pro odpustky se nestává lepším...
48. Je zapotřebí učit křesťany, že papež potřebuje mnohem více modlitby než peníze. Jestliže tedy udílí odpustky, žádá tím spíše horlivé modlitby než peníze.
50. Stejně tak je namístě křesťany učit, že kdyby papež věděl o vyděračství kazatelů odpustků, raději by připustil, aby se církev sv. Petra rozpadla na prach, než aby ji budoval z kůže, masa a kostí svých ovcí.
51. Je na místě křesťany učit, že by mělo být papežovou tužbou, jako je i jeho povinností, dát své vlastní peníze velkému množství těch, z nichž určití podomní obchodníci s odpustky vymámí peníze, i kdyby kvůli tomu měla být prodána církev sv. Petra.
52. Příslib spásy prostřednictvím písemného odpuštění je bezcenný, třebaže zhotovený biskupským vyslancem, ba třebaře papežem samotným a jejich duše za to byly na pranýři.
53. Jsou nepřáteli Krista a papeže ti, kdo v církvi nabízejí Slovo Boží zcela potichu, je v pořádku, aby bylo možné zvěstovat evangelium jiným.
54. Příkoří páchané na Slovu Božím se děje tehdy, když se během nějakého kázání stráví stejně dlouhá nebo delší doba odpustky, než tímto Slovem.
55. Musí být záměrem papeže, aby odpustky, které jsou velmi malou věcí, byly slaveny jedním zvonem, s jedněmi procesími a obřady, a to až po evangeliu, které je tou nejvelkolepější věcí a mělo by být kázáno se stem zvonů, se stem průvodů a se stem obřadů.
56. "Poklady církve", ze kterých papež uděluje odpustky, nejsou dostatečně označené či známé mezi lidem Krista.
57. Že to nejsou světské poklady je zajisté zřejmé, kvůli mnoha prodejcům, kteří takové poklady nerozsévají, ale jen je snadno hromadí.
58. Poklady církve, z nichž papež odpustky udílí, nejsou ani zásluhy Krista a svatých; ty totiž napořád i bez papeže způsobují vnitřnímu člověku milost, a vnějšímu člověku kříž, smrt a peklo.
59. Sv. Vavřinec řekl, že poklady církve jsou v chudé církvi, ale toto vyslovil v souladu se zvyklostmi své doby.
60. Bez unáhlenosti tvrdíme, že klíčovým v církvi je udělování Kristovy přízně, která je tímto pokladem.
61. Z tohto je jasné, že ke zmírnění trestů a omezení sporů je pravomoc papeže dostatečná.
62. Opravdovým pokladem církce je nejsvětější evangelium slávy a milosrdenství Božího.
63. Tento poklad je však přirozeně nenáviděn u těch, kteří usilují být první, ale budou posledními.
64. Na druhou stranu je tento poklad odpustků nejvítanější pro ty, kteří jsou teď poslední, ale nakonec budou mezi prvními.
65. Pročež jsou poklady evangalia polapeny do sítí těmi, kteří kdysi byli zvyklí rybařit ve prospěch bohatých lidí.
66. Poklady odpustků jsou lapeny v sítích těch, kdo rybaří pro bohaté z lidí.
67. nesmírní, kteří káží nářek jako "největší ctnosti", jsou skutečně známí a to dokonce natolik, že velebí zisk.
68. Avšak jsou v pravdě těmi nejmenšími z malých při srovnání s ctností Boží a pietou kříže.
69. Biskupové a kaplani jsou vázáni přijmout pověřence apoštolských omilostnění s veškerou úctou.
70. Přece však jsou vázáni více upírat oči a účastnit se i celým svým sluchem pro případ, že by tito lidé kázali své vlastní vize, namísto papežského poslání.
71. Kdo mluví proti pravdě apoštolského omilostnění, nechť je dán do klatby a zatracen!
72. Avšak kdo chrání proti žádostivosti a libovůli v kázání o omilostnění, nechť je požehnán!
73. Papež plným právem hřímá proti těm, kdo každou dovedností páchají bezpráví při kupčení s odpustky.
74. Ale mnohem víc zamýšlí hřímat proti těm, kdo používají odpustky jako záminku pro páchání příkoří na svaté lásce a pravdě.
75. Myslet, že jsou odpustky tak velké, že mohou dát rozhřešení člověku, i kdyby spáchal nemožný hřích a zhanobil Matku Boží -- je šílenství.
76. Naopak tvrdíme, že papežské odpustky nejsou schopné sejmout ani ty nejnepatrnější z odpustitelných hříchů, pokud jde o vinu.
77. Je řečeno, že dokonce i kdyby teď byl papežem sv. Petr, nemohl by udělit větší přízeň; je to rouhání vůči sv. Petru i vůči papeži.
79. Tvrdit, že kříž vyzdobený papežským erbem a vztyčený [kazateli odpustků], je rovnocenný se křížem Krista je rouhání.
91. Kdyby se odpustky hlásaly podle ducha a záměru papežova, snadno by se daly všechny naznačené námitky vyvrátit, ba dokonce by se ani nevyskytovaly.
95. a tak aby raději mnohou strázní vcházeli (křesťané) do nebe, nežli spoléhali na falešný smír.