Dionýsovo ucho
| Dionýsovo ucho | |
|---|---|
 | |
| Údaje o jeskyni | |
| Stát |  Itálie |
| Místo | Syrakusy |
| Zeměpisné souřadnice | 37°4′34,45″ s. š., 15°16′34,5″ v. d. |
| Délka | 65 m |
| Nadmořská výška | 18 m |
| Geologie | vápenec |
| Památkový status | Parco archeologico della Neapolis |
  Dionýsovo ucho | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dionýsovo ucho je uměle vytvořená jeskyně nacházející se ve starověkém lomu Latomie del Paradiso poblíž italského města Syrakusy. Dle pověsti vznikla na popud syrakuského tyrana Dionýsia I. a je známá díky svým zvláštním akustickým vlastnostem.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jeskyně se nachází severně od Syrakus na úpatí vrchu Temenites v oblasti bývalých vápencových lomů zvaných lautumiae či latomiae. Jeskyně má neobvyklý esovitý tvar, délka činí 65 m, šířka se pohybuje mezi 5 a 11 m a výška dosahuje asi 20 m u vstupu a 32 metrů v nejvyšší části. Stěny se nahoře sbíhají do tvaru připomínající špičatý oblouk. Na vnitřním konci jeskyně, ve výšce asi 30 m, je tunel s lichoběžníkovitým průřezem, který je asi 10 m dlouhý a 2 m vysoký. Nalézají se zde schody vedoucí napovrch ke starověkému řeckému divadlu.[1][2]
Pověst, historie a vědecký výzkum
[editovat | editovat zdroj]Dle vyprávění měl za stavbou Dionýsova ucha stát strach a chorobná podezřívavost tyrana Dionýsia, který se bál ztráty svého mocenského postavení. Proto nechal postavit umělou jeskyni připomínající tvarem lidské ucho, která sloužila jako vězení a ve které se zvuk hlasů soustředil do jediného místa nahoře, kde sedával sám syrakuský tyran a naslouchal rozhovorům svých nepřátel, přičemž rozuměl i jejich šepotu. Tvůrci jeskyně pak byli zabiti, aby neprozradili tajemství její konstrukce a využití.[3]
Zdá se, že těžba kamene v syrakuských latomiích započala již v šestém století př. n. l. a práce pokračovaly po mnoho staletí. V době tyranie (čtvrté století př. n. l.) byly lomy využívány jako vězení pro nepřátelské vojáky zajaté během válek a také pro politické odpůrce, kteří zde byli nuceni pracovat. Kolem tohoto lomu jsou stopy po hradbách a strážních domcích, neexistují ale žádné přímé důkazy spojující místo s Dionýsiem.[4] Svůj název získala jeskyně až v roce 1608, kdy jí navštívil a pojmenoval italský malíř Caravaggio při svém pobytu na Sicílii.[5] V pozdější době se místo stalo vyhledávaným turistickým cílem, který navštívil i následník britského trůnu.[6]
Velmi zajímavé jsou zdejší poněkud nekonzistentní akustické vlastnosti, kterých si povšiml už průkopník stavební akustiky Wallace Clement Sabine – člověk stojící vespod je vystaven velmi dlouhému dozvuku, a nahoře, kde měl poslouchat Dyonýsios, lze slyšet osoby mluvící na každém místě dole.[7] Vědecké výzkumy z moderní doby nicméně potvrdily dřívější Sabinovi závěry: srozumitelnost hlasů je významně narušena dozvukem, a existuje jen nízká pravděpodobnost, že by Dionysios porozuměl hovorům vězňů.[1][8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b IANNACE, G. (Ed.). Acoustic Measurements in the Ear of Dionysius at Syracuse (Italy). In: Inter-Noise 2010, 39th International Congress on Noise Control Engineering. Lisbon: Sociedade Portuguesa de Acustica (SPA), 2010. (anglicky)
- ↑ SABINE, Wallace Clement. Collected papers on acoustics. London: Harvard University Press, 1922. Dostupné online. Kapitola Whispering Galleries, s. 275 [dále jen SABINE: Collected papers (1922)]. (anglicky)
- ↑ PIERCE, Ed. M. The Cottage Cyclopedia of History and Biography. Columbus, Ohio: O. S. Read. Publisher, 1870. S. 270. (anglicky)
- ↑ SABINE: Collected papers (1922), s. 276
- ↑ EBERT-SCHIFFERER, Sybille. Caravaggio. The Artist and His Work. Los Angeles: J. Paul Getty Museum, 2012. ISBN 9781606060957. S. 226, 229. (anglicky)
- ↑ BARTLETT, William Henry. Pictures from Sicily. London: T. Nelson and Sons, 1869. S. 194. (anglicky)
- ↑ SABINE: Collected papers (1922), s. 276
- ↑ IANNACE, Gino; IANNIELLO, Elvira; TREMATERRA, Amelia. Computer simulation of the acoustics of the Ear of Dionysius (Syracuse-Italy) in order to evaluate objective descriptors of speech intelligibility. In: AIA - DAGA 2013 - Conference on Acoustics. [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné online. ISBN 9783939296058. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dionýsovo ucho na Wikimedia Commons
