Deportace Čečenců a Ingušů
Deportace Čečenců a Ingušů známá též jako Operace Čočka (rusky Чечевица) byla nuceným vysídlením čečenských a ingušských obyvatel ze Severního Kavkazu do Střední Asie, která proběhla v únoru a březnu roku 1944. Nařízení k násilnému přemístění přibližně 500 000 osob vydal šéf NKVD Lavrentij Berija na základě pokynů generálního tajemníka KSSS Josifa Stalina, který kavkazské národy vinil z kolaborace s nacisty v rámci probíhající světové války. Vedle Beriji se na přímé organizaci deportací výrazně podíleli Sergej Kruglov a Ivan Serov. Po odsunu Čečenců a Ingušů došlo též k likvidaci Čečensko-ingušské autonomní sovětské socialistické republiky, jejíž území bylo rozděleno mezi sousední svazové republiky. Z exilu se mohli deportovaní začít vracet po třinácti letech, když v roce 1957 v rámci destalinizace změnil sovětskou politiku vůči deportovaným národům nový první tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov.
Během masakrů na shromaždištích, při brutálním přesunu v dobytčích vagónech během tvrdé zimy a v krutých podmínkách prvních let v exilu v Kazašské a Kyrgyzské sovětské socialistické republice zahynulo 123 – 200 000 Čečenců a Ingušů, tedy přibližně čtvrtina až třetina jejich celkové populace. Čečenské zdroje hovořící o větším počtu deportovaných než uvádějí oficiální sovětské zdroje přitom zmiňují až 400 000 usmrcených.[1] Jeden ze známých masakrů během odsunu se odehrál 27. února v horské vsi Chajbach, kde dal generálmajor Michail Gvišiani ve stodolách zaživa upálit několik stovek vesničanů. Po přesunu obyvatel z Kavkazska byly navíc cíleně ničeny všechny kulturní památky s vazbou na tyto národy. Dne 23. února, kdy byla Operace Čočka zahájena, je dnes připomínán jako den vzpomínky na násilné vysídlení Čečenců a Ingušů. Evropský parlament označil deportaci v roce 2004 za akt genocidy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KAZBEK, Chanturiya. After 73 years, the memory of Stalin’s deportation of Chechens and Ingush still haunts the survivors [online]. oc-media.org, 2017-02-23 [cit. 2024-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOSEJKOVÁ, Hana. Deportace Čečenců a Ingušů. Příspěvek k dějinám Kavkazu v druhé polovině 20. století. Praha, 2013 [cit. 2024-02-23]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Stanislav Tumis. Dostupné online.
- RAYFIELD, Donald. Stalin a jeho mistři popravčí: hodnověrný portrét tyrana a těch, kdo mu sloužili. Praha: Beta-Dobrovský, 2006. 322 s. ISBN 80-7291-149-X.
- ŠMÍD, Tomáš; VAĎURA, Vladimír. Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7325-126-0.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Deportace Čečenců a Ingušů na Wikimedia Commons