Claus de Werve

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Claus de Werve
Narození6. března 1380
Haarlem
Úmrtí8. října 1439 (ve věku 59 let)
Dijon
Povolánísochař
MecenášFilip II. Burgundský
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claus (Claux) de Werve (6. března 1380, Haarlem – 8. října 1439, Dijon) byl nizozemský sochař činný v dílně Clause Slutera v Dijonu, po roce 1406 ve službách burgundských vévodů Jeana Dobrého a Filipa Smělého.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Filipa Smělého

Claus de Werve byl synovcem Clause Slutera a jeho hlavním asistentem. Do Sluterovy dílny v Dijonu přijel jako šestnáctiletý sochařský tovaryš a podílel se na nejslavnějším Sluterově díle, tzv. Mojžíšově studně v kartuziánském klášteře Champmol poblíž Dijonu. Po Sluterově smrti roku 1406 působil ve službách vévody Jeana Dobrého a jeho syna Filipa Smělého jako "tailleur d'ymages et varlet de chambre".

V letech 1406–1410 dokončil náhrobek Filipa Smělého v Champmol (nyní Musée Archéologique, Dijon), na kterém postupně pracovali sochaři Jean de Marville a Claus Sluter. Je považován za autora postav truchlících mnichů, vytvořených z alabastru. Jejich pojetí se vyznačuje individualizací postav mnichů a expresivním podáním drapérií, které již předznamenává renesanci.[1]

Roku 1408 Claus de Werve cestoval do Savojska na pozvání vévody Amadea VIII a pravděpodobně pracoval v Sainte-Chapelle v Chambéry. V letech 1400–1412 pobýval v Paříži a roku 1414 pracoval na votivní skupině postav s centrální Nejsvětější Trojicí pro Maison du Miroir v Dijonu (později zničeno). Roku 1418 Claus de Werve vážně onemocněl. Sochařovi nebo jeho dílně se připisuje několik soch, které se dosud zachovaly nebo byly dokumentovány v církevních stavbách v Burgundsku a okolí. Claus de Werve zemřel roku 1439 a v Burgundském vévodství ho jako dvorní sochař vystřídal Juan de la Huerta.[2]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • Mojžíšova studna, kartuziánský klášter Champmol u Dijonu (pomocné práce, pravděpodobně autorem šesti plačících andělů)[3]
  • Náhrobek Filipa Smělého – většina postav truchlících mnichů (2 figury připisovány Clausi Sluterovi, samotnou figuru Filipa Smělého vytvořili Jean de Marville a Claus Sluter)

Připsáno Clausi de Werve[editovat | editovat zdroj]

  • oltář se scénami Umučení (1430) v kostele St. Vincent de Bessey-les-Citeaux
  • Sv. Michael, Pohřební památník opata Aimé de Chalon, bývalého opatství Saint-Pierre v Baume-les-Messieurs 5
  • Zvěstování Panny Marie, měkký oolitický kámen, dříve polychromovaný, 128 × 47 × 31 cm, Musée Baron-Martin
  • Madona s dítětem, určené pro klášter klarisek v Poligny, v současné době v Metropolitním muzeu umění v New Yorku[4]
  • Kristus v hrobě, Katedrála v Langres, restaurováno a nově instalováno v katedrále v roce 2008[5]
  • Skupina Zvěstování určená pro benediktinské opatství, Saint-Seine-l'Abbaye (Côte-d'Or)
  • Sochy Panny Marie a svatého Jana určené pro Kalvárii v kostele Saint-Denis v Nuits-Saint-Georges, v současné době ve farním kostele Premeaux-Prissey (Côte-d'Or)
  • Socha Panny Marie s dítětem, farní kostel Saint-Aignan v Rouvres-sous-Meilly
  • Madona s dítětem, kolem 1415–1420, vápenec, Auxonne, kostel Notre-Dame
  • Sv. Pavel, Metropolitní muzeum, New York (okruh Clause de Werve)[6]
  • Oltářní obraz, Bessey les Citeaux
    Oltářní obraz, Bessey les Citeaux
  • Sv. Michael, Pohřební památník opata Aimé de Chalon
    Sv. Michael, Pohřební památník opata Aimé de Chalon
  • Sv. Pavel, Metropolitní muzeum, New York
    Sv. Pavel, Metropolitní muzeum, New York
  • Madona s dítětem, Metropolitní muzeum, New York
    Madona s dítětem, Metropolitní muzeum, New York

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Khan Academy: Claus Sluter and Claus de Werve, Mourners, from the Tomb of Philip the Bold
  2. ↑ Smart A, 1972, s. 108
  3. ↑ Encyklopedie Treccani: Werve, Claus de
  4. ↑ Metropolitan Museum: Virgin and Child, ca. 1415–17, Attributed to Claus de Werve
  5. ↑ Didier Rykner, Retour du Christ au tombeau de Claus de Werve à la cathédrale de Langres, La Tribune de l´Art, 29 août 2008
  6. ↑ Metropolitan Museum: Saint Paul, ca. 1420–30, Circle of Claus de Werve

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Claus Sluter. Le Puits de Moïse, le tombeau de Philippe le Hardi, Dossier de l'art, no 203, janvier 2013
  • Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972
  • Arthur Kleinclausz, Claus Sluter et la sculpture bourguignonne au xve siècle, 1905, Paris

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claus_de_Werve&oldid=21938198“