Citroën SM

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Citroën SM

Citroën SM (1970)
Výrobce Citroën
Roky produkce 1970 - 1975
Místa výroby Francie
Příbuzné vozy Citroën DS
Karoserie 2 dveřová karoserie (parametr potřebuje upřesnit)
Designér Robert Opron
Třída GT
Platforma kupé
Technické údaje
Délka 4893 mm
Šířka 1836 mm
Výška 1324 mm
Rozvor 2900 mm
Hmotnost 1460 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
Motor 2,7 l V6; 3,0 l V6

Citroën SM je sportovní vůz vyráběný v letech 1970-1975 francouzskou automobilkou Citroën ve spolupráci s Maserati. V roce 1971 se umístil na 3. místě v soutěži Evropské auto roku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1961 začal Citroën pracovat na sportovní variantě populárního Citroenu DS. Projekt SM byl zahájen až roku 1966. Záměr byl vytvořit luxusní vůz s rychlostí přesahující 200 km/h. Tak výkonný motor ale Citroën nevyráběl. Pomohla až spolupráce s krachujícím italským koncernem Maserati, s nímž Citroën uzavřel dohodu o technické spolupráci a v roce 1971 se stal absolutním vlastníkem automobilky.

Citroën SM byl poprvé představen na Ženevském autosalonu v březnu 1970, kde svým designem a vyspělou technikou vzbudil velké ohlasy. Sériově vyráběné modely se začaly prodávat v září 1970. V následujícím roce se prodalo 5000 modelů, ale pak zájemců ubývalo. V roce 1974 to bylo už jen 352 automobilů a roku 1975 se Citroën rozhodl výrobu SM ukončit. Největší ránu avantgardnímu modelu zasadila ropná krize v roce 1973.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Karoserie[editovat | editovat zdroj]

Samonosná, skeletového typu. Komponenty se připevňovaly podobně jako u modelu DS přímo na kovový skelet. Aerodynamický odpor dosahoval (Cx 0,339) což je srovnatelné s automobily dnešní doby. Za předním plastovým aerodynamickým štítem se nacházelo 6 světlometů. 2 z nich byly natáčeny spolu s volantem podobně jako u modelu DS. Světlomety byl natáčecí a měly automatickou regulaci výšky podle polohy (zatížení) zadní nápravy - při nerovnostech tak byla světla vždy souběžně s vozovkou. Za příplatek bylo možné dostat i klimatizaci. SM přinesl mnohé inovace podobně jako jeho nepřímý předchůdce DS:

  • První automobil s lepeným čelním sklem v Evropě.
  • První automobil v Evropě s nastavitelnou výškou a hloubkou volantu
  • První automobil v Evropě s variabilním degresívním účinkem posilovače DIRAVI

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Používá hydropneumatické odpružení převzatý z modelu DS s drobnými úpravami a také přední náhon. Umožňovalo to vysoký komfort a nastavitelnou světlou výšku automobilu. Brzdový systém byl propojen s hydropneumatickou soustavou a ve spojení se čtyřmi kotoučovými brzdami tak poskytoval účinnější brzdy. Řízení bylo vynálezem vynálezce hydropneumatiky Paula Magese. Účinek posilovače řízení byl závislý na rychlosti vozidla - se stoupající rychlostí vozidla se zvětšovala tuhost řízení a poskytovala tak jednodušší ovládání, které nebylo třeba neustále korigovat. Při uvolnění volantu se sám z jakékoli pozice vrátil na svou pozici. Systém DIRAVI se použil později v modelu CX a XM.

Motory[editovat | editovat zdroj]

Motor Maserati a hydropneumatika

Nejprve byl představen motor 2,7 V6 s výkonem 125 kW (170 k), odvozený od osmiválce pohánějícího Maserati Quattroporte. V roce 1973 byly karburátory Weber nahrazeny vstřikováním Bosch D-Jetronic. Tím vzrostl výkon na 130 kW (178 k). Současně byl v USA nabízen motor 3,0 V6 s výkonem 132 kW (180 k), který do Evropy přišel až roku 1974. Převodovky byly manuální 5-stupňová a automatická 3-stupňová. Pozoruhodný byl nezvykle velký úhel rozevření řad válců (90°) a použití 3 rozvodových řetězů.

Benzínové

(1970 - 1972)

  • 2.7 V6 DOHC (2670 cc) 170k při 5 500ot. / Min - trojitý karburátor Weber,

(1973 - 1975)

  • 2.7 V6 DOHC (2670 cc) 178k při 5 500ot. / Min - elektronické vstřikování Bosch D-Jetronic

(1974 - 1975)

  • 3.0 V6 DOHC (2960 cc) 180k při 5 720ot. / Min - elektronic vstřikování, katalyzátor

-modul měl snížené emise kvůli exportu na americký trh, prodával se s automatickou 3-stupňovou prevodvokou Borg Wagner nebo manuální 3 stupňovou -3.0L Motor se zvýšeným výkonem na 190k se použil také v modelu Maserati Merak a Ligier JS2 od 19.722.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Závodní verze

SME se zařadil ve své době k nejrychlejším automobilem s předním náhonem. Podobně jako DS byl upraven do závodní verze. SM zvítězil v roce 1971 na Rally Marocco.

Jiné verze[editovat | editovat zdroj]

Henri Chapron upravil 2 kusy jako prezidentské limuzíny a využívaly se od Georgese Pompidou až po Jacqua Chiraca. Další upravený kus sloužil jako papamobil papeži Janu Pavlu II, který ho využíval ještě v 80. letech 20. století.

Konec výroby[editovat | editovat zdroj]

SM byl kvůli komplikovaným technologiím drahý na údržbu, pro servis byl potřeba specialista na motory Maserati a na hydropneumatický systém Citroënu. V roce 1974 Citroën zkrachoval a ujala se ho Peugeot. Důvodem byla ropná krize a ekonomická recese v roce 1973, dále také dlouhodobý vývoj Wankelova motoru, které byly neúsporné. V roce 1974 vydala americká vláda nařízení pro automobily, které vyšachovaly automobilku Citroën z trhu, což způsobilo propad prodejnosti o 48%. V roce 1975 se Peugeot zbavil automobilky Maserati. Součástky SM byly rozprodány a použity ještě v automobilech Maserati a Lotus Esprit, například převodovka nebo zpětná zrcátka. Většinu kvalit a technologií přebral nepřímý následovník Citroën CX.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Citroën SM ve Wikimedia Commons