Che Čen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Che Čen
Narození 1322
Tung-kuan
Úmrtí 1388 (ve věku 65–66 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Che Čen (čínsky pchin-jinem Hé Zhēn, znaky 何真; 13221388) byl čínský voják a politik sloužící dynastii Jüan. Během povstání rudých turbanů vynikl mezi množstvím místních vůdců organizujících lokální domobranu nezávisle na centrální vládě tím, že v polovině 60. let ovládl celou provincii (Kuang-tung). Roku 1368 se vzdal armádě říše Ming, poté sloužil v mingské administrativě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Che Čen pocházel z vyšších společenských vrstev a přestože v mládí osiřel, získal civilní i vojenské vzdělání. Obdržel úřad v místní správě, po krátké době byl však propuštěn. Nicméně oplýval sebedůvěrou i ambicemi a jako soukromník zorganizoval oddíly místní sebeobrany, které na rebelech znovudobyly hlavní město prefektury. Jeho zásluhy byly oceněny místem v prefekturní správě a po úspěšném působení a další vyhrané bitvě postoupil na provinční úroveň. Roku 1363 v čele provinčního vojska osvobodil Kanton, obsazený pobřežními piráty, pak z pozice velitele vojska dominoval provincii Kuang-tung. Roku 1366 byl i formálně jmenován hlavou provinční vlády.[1]

V dubnu 1368 se vzdal mingské armádě obsazující jižní Čínu. Od císaře Chung-wua obdržel titul a post v provinční správě.[2] Žil v Nankingu, na jih se vrátil pouze dvakrát, když dostal za úkol nabrat do armády své bývalé spolubojovníky.[3] Do výslužby odešel v 65 letech roku 1387 jako hrabě (伯, po) a příslušník vrstvy Chung-wuovy vojenské meritokracie, oceňovaný za učenecké zájmy a kultivovanost.[2]

Titul a postavení si jeho potomci udrželi pouze pět let, roku 1393 se totiž dva synové Che Čena zapletli do údajného Lan Jüova spiknutí a císař Chung-wu přikázal celou rodinu Che popravit. Pouze jediný Che Čenův syn uprchl a přežil. Rozsudek byl roku 1398 zrušen, onen syn a jeho potomci poté žili v Tung-kuanu jako prostí poddaní.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 24. (anglicky)
  2. a b Mote, s. 25.
  3. a b FAURE, David. Emperor and ancestor : state and lineage in South China. Stanford, California: Stanford University Press, 2007. ISBN 978-0-8047-5318-0. S. 68. (anglicky)