Cato mladší
| Cato mladší | |
 | |
|
| |
| Narození |
95 př. n. l. Řím |
|---|---|
| Úmrtí |
12. dubna 46 př. n. l. (ve věku 48–49 let) Utica |
| Choť |
Marcia Atilia |
| Rodiče | Marcus Porcius Cato Salonianus der Jüngere a Livia Drusa |
| Děti |
Porcia Catonis Marcus Porcius Cato |
| Příbuzní |
Porcia, Servilia Caepionis, Servilia the Younger a Quintus Servilius Caepio (sourozenci) Cato starší (předek) Lucius Calpurnius Bibulus[1] (vnuk) |
| Profese | politik, spisovatel a vojenská osoba |
| Commons | Kategorie Cato Minor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marcus Porcius Cato Uticensis, známý jako Cato mladší (latinsky Cato minor; 95 př. n. l. Řím – 46 př. n. l., Utica blízko Kartága v dnešním Tunisu) byl římský senátor a vojevůdce, důsledný obránce republiky. Byl jedním z hlavních odpůrců Gaia Iulia Caesara a po jeho vítězství v občanské válce spáchal sebevraždu.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Cato mladší pocházel z významné plebejské rodiny, byl pravnuk Catona staršího, v dětství osiřel a byl vychován svým strýcem. Roku 72 př. n. l. se zúčastnil války proti Spartakovi a roku 67 byl tribunem legie v Makedonii. O dovolené navštívil v Pergamu stoika Athenodora Kordyliona, který se s ním odstěhoval do Říma. Koncem roku 63 patřil k žalobcům povstalce Catiliny a proti Caesarovi prosadil jeho popravu. Jako mluvčí strany optimátů se postavil na odpor i proti slavnému vojevůdci Pompeiovi a jako tribun lidu se opakovaně bránil proti pokusům o rozbití republiky. Roku 58 vedl vojenskou výpravu proti cyperskému králi Ptolemaiovi, kterého porazil a s velkou kořistí se vrátil do Říma. Roku 54 byl zvolen prétorem, když přesvědčil všechny kandidáty, aby se vzdali uplácení voličů.
Když roku 52 vypukly v Římě pouliční násilnosti a Caesar začal v severní Itálii sbírat vojsko, byl Pompeius s Catonovou pomocí zvolen jediným konsulem, Césara však Cato rozhodně odmítal. Roku 49 se marně ucházel o zvolení konsulem a když se nepodařilo zabránit občanské válce ani ubránit Řím proti Césarovi, odešel nejprve na Sicílii a pak za Pompeiem do Dyrrhachia (dnešní Dürres v Albánii), kde sice Caesara porazili, ale poté přišla porážka v rozhodující bitvě u Farsalu. Cato se svým vojskem odešel do Afriky, kde se dozvěděl o Pompeiově zavraždění v Egyptě. Ujal se obrany města Utica, když se ale ukázala jako beznadějná, zajistil svým lidem ústup a v noci spáchal sebevraždu. Proto dostal přízvisko Uticensis („Utický“).
Citáty[editovat | editovat zdroj]
| „ | Se žaludkem se těžko přít, protože nemá uši. | “ |
| „ | Malé zloděje sázíme do vězení, veřejní zloději chodí ve zlatě a v purpuru. | “ |
| — M. P. Cato Uticensis | ||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Porcius Cato der Jüngere na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Cato mladší, sv. 5:230
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cato mladší ve Wikimedia Commons - (anglicky) Život Catona mladšího, greektexts.com, Plútarchos
- (anglicky) Cato Institute, cato.org, oficiální stránky
