Carlskrona (P04)
.jpg) Carlskrona (M04) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | minonoska / cvičná loď oceánská hlídková loď |
| Číslo trupu | M04 (1980-2009) P04 (2009-současnost) |
| Jméno podle | Karlskrona |
| Objednána | 25. listopadu 1977 |
| Zahájení stavby | 1980 |
| Spuštěna na vodu | 28. května 1980 |
| Uvedena do služby | 19. března 1982 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Předchůdce | třída Älvsborg |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3 300 t (standardní) 3 550 t (plný)[1] |
| Délka | 105,7 m |
| Šířka | 15,2 m |
| Ponor | 4 m |
| Pohon | 4 diesely 10 560 koní |
| Rychlost | 20 uzlů (37 km/h) |
| Posádka | 180 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 2× 57mm kanón Bofors L/70 2× 40mm kanón Bofors 105 min |
| Letadla | 1× vrtulník |
Carlskrona (P04) je oceánská hlídková loď Švédského námořnictva. Jedná se o víceúčelové plavidlo. Carlskrona byla postavena v letech 1980–1983 jako minonoska (s trupovým číslem M04), sloužící sekundárně též jako cvičná loď, mateřská loď minolovek a velitelská loď.[2] Ve službě nahradila minonosku Älvsnabben (M01). Od roku 2002 plavidlo slouží jako oceánská hlídková loď. Jeho trupové číslo se proto změnilo na P04.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo postavila švédská loděnice Karlskronavarvet ve městě Karlskrona.[1] Objednáno bylo 25. listopadu 1977, přičemž stavba byla zahájena o tři roky později. Minonoska byla spuštěna na vodu 28. května 1980 a dne 19. března 1982 byla uvedena do služby.[2]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Minonoska[editovat | editovat zdroj]
Posádku tvořilo 180 osob. Pokud byla Carlskrona použita jako cvičná loď, její posádka byla redukována na 50 osob, které doplnilo 46 instruktorů a 136 kadetů. Byla vybavena dvěma bojovými řídícími centry, z nichž první odpovídalo třídě Hugin a druhé třídě Norrköping (Spica II).[2]
Elektroniku k roku 1990 tvořily dva navigační radary, vyhledávací radar Sea Giraffe 50HC, systém řízení palby Nobel-Tech 9LV200 a sonar Simrad SQ-3D/SF. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 57mm kanóny Bofors a dvěma 40mm kanóny Bofors. Kapacita min činila 105 kusů. Na zádi je přistávací plocha pro vrtulník.[2] Pohonný systém tvoří čtyři diesely Nohab-Polar F212-D825 o celkovém výkonu 10 560 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů.[1]
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
Roku 2002 provedla loděnice Kockums rozsáhlou modernizaci plavidla s hodnotě 200 milionů švédských korun. Do služby se Carlskrona vrátila 20. prosince 2002.[3] Od dubna do srpna 2010 byla Carlskrona vlajkovou lodí skupiny plavidel námořních sil EU (EU NAVFOR) nasazených do protipirátské operace Atalanta.[4] Plavidlo následně prodělalo modernizaci, která zlepšila jeho schopnosti plnění protipirátských operací.[5] Do protipirátské mise se loď zapojila také roku 2013.[6] Dne 5. června 2013 se přitom podílela na záchraně 14 indických námořníků, jejichž obchodní plavidlo obsadili piráti.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Finnish Navy receives third Katanpää-class mine counter-measure vessel [online]. Navaltoday.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- ↑ HMS Carlskrona Ready For New Missions and New Long Voyage [online]. Defense-aerospace.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New Force Headquarter (FHQ) Sails For Somalia Anti Piracy Mission [online]. EU NAVFOR SOMALIA [cit. 2016-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky)
- ↑ Modified for Operations [online]. FMV [cit. 2016-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky)
- ↑ Swedish Ocean Patrol Vessel HSwMS Carlskrona Joins EU Naval Force [online]. EU NAVFOR SOMALIA [cit. 2016-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky)
- ↑ HSwMS Carlskrona Saves Fourteen Indian Sailors [online]. Navaltoday.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlskrona (P04) na Wikimedia Commons
