Přeskočit na obsah

Carlskrona (P04)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carlskrona (M04)
Carlskrona (M04)
Základní údaje
Vlajka švédského námořnictva
Typminonoska / cvičná loď
oceánská hlídková loď
Číslo trupuM04 (1980-2009)
P04 (2009-současnost)
Jméno podleKarlskrona
Objednána25. listopadu 1977
Zahájení stavby1980
Spuštěna na vodu28. května 1980
Uvedena do služby19. března 1982
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Älvsborg
Takticko-technická data
Výtlak3 300 t (standardní)
3 550 t (plný)[1]
Délka105,7 m
Šířka15,2 m
Ponor4 m
Pohon4 diesely
10 560 koní
Rychlost20 uzlů (37 km/h)
Posádka180 důstojníků a námořníků
Výzbroj2× 57mm kanón Bofors L/70
2× 40mm kanón Bofors
105 min
Letadlavrtulník

Carlskrona (P04) je oceánská hlídková loď Švédského námořnictva. Jedná se o víceúčelové plavidlo. Carlskrona byla postavena v letech 1980–1983 jako minonoska (s trupovým číslem M04), sloužící sekundárně též jako cvičná loď, mateřská loď minolovek a velitelská loď.[2] Ve službě nahradila minonosku Älvsnabben (M01). Od roku 2002 plavidlo slouží jako oceánská hlídková loď. Jeho trupové číslo se proto změnilo na P04.

Plavidlo postavila švédská loděnice Karlskronavarvet ve městě Karlskrona.[1] Objednáno bylo 25. listopadu 1977, přičemž stavba byla zahájena o tři roky později. Minonoska byla spuštěna na vodu 28. května 1980 a dne 19. března 1982 byla uvedena do služby.[2]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Minonoska Carlskrona (M04)

Posádku tvořilo 180 osob. Pokud byla Carlskrona použita jako cvičná loď, její posádka byla redukována na 50 osob, které doplnilo 46 instruktorů a 136 kadetů. Byla vybavena dvěma bojovými řídícími centry, z nichž první odpovídalo třídě Hugin a druhé třídě Norrköping (Spica II).[2]

Elektroniku k roku 1990 tvořily dva navigační radary, vyhledávací radar Sea Giraffe 50HC, systém řízení palby Nobel-Tech 9LV200 a sonar Simrad SQ-3D/SF. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 57mm kanóny Bofors a dvěma 40mm kanóny Bofors. Kapacita min činila 105 kusů. Na zádi je přistávací plocha pro vrtulník.[2] Pohonný systém tvoří čtyři diesely Nohab-Polar F212-D825 o celkovém výkonu 10 560 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů.[1]

Operační služba

[editovat | editovat zdroj]
Carlskrona (P04) jako oceánská hlídková loď

Roku 2002 provedla loděnice Kockums rozsáhlou modernizaci plavidla s hodnotě 200 milionů švédských korun. Do služby se Carlskrona vrátila 20. prosince 2002.[3] Od dubna do srpna 2010 byla Carlskrona vlajkovou lodí skupiny plavidel námořních sil EU (EU NAVFOR) nasazených do protipirátské operace Atalanta.[4] Plavidlo následně prodělalo modernizaci, která zlepšila jeho schopnosti plnění protipirátských operací.[5] Do protipirátské mise se loď zapojila také roku 2013.[6] Dne 5. června 2013 se přitom podílela na záchraně 14 indických námořníků, jejichž obchodní plavidlo obsadili piráti.[7]

  1. a b c Finnish Navy receives third Katanpää-class mine counter-measure vessel [online]. Navaltoday.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  3. HMS Carlskrona Ready For New Missions and New Long Voyage [online]. Defense-aerospace.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. New Force Headquarter (FHQ) Sails For Somalia Anti Piracy Mission [online]. EU NAVFOR SOMALIA [cit. 2016-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky) 
  5. Modified for Operations [online]. FMV [cit. 2016-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky) 
  6. Swedish Ocean Patrol Vessel HSwMS Carlskrona Joins EU Naval Force [online]. EU NAVFOR SOMALIA [cit. 2016-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (anglicky) 
  7. HSwMS Carlskrona Saves Fourteen Indian Sailors [online]. Navaltoday.com [cit. 2016-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]