Přeskočit na obsah

Brunšvicko-Bevernští

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Bevern

Brunšvicko-Bevernští byli sekundogeniturou mladšího rodu Brunšviků, který byl sám linií rodu Welfů.

Prvním členem rodu byl Ferdinand Albert I. Brunšvicko-Lüneburský (1636–1687), čtvrtý syn vévody Augusta Mladšího, vládnoucího knížete z Brunšviku-Wolfenbüttelu. Po smrti svého otce v roce 1666 a dlouhém sporu se svými staršími bratry dostal Ferdinand Albert I. jako součást svého dědictví palác Bevern poblíž Holzmindenu. Na druhou stranu se musel vzdát všech práv a nároků na vládu ve welfském Brunšvicko-wolfenbüttelském knížectví.

I tak se linie Bevernů dostala v Brunšvicko-wolfenbüttelském knížectví k moci, když hlavní linie mladšího rodu Brunšviků v roce 1735 po smrti vévody Ludvíka Rudolfa vymřela. Na trůn nastoupil Ferdinand Albert II., čtvrtý syn Ferdinanda Alberta I., který se v roce 1687 stal po svém otci vládcem v Bevernu. V té době předal Brunšvik-Bevern svému mladšímu bratrovi Ernestu Ferdinandovi (1682–1746), který se tak stal hlavou linie mladších Brunšviků-Bevernů. Jeho synové August Vilém a Frederik Karel Ferdinand drželi sekundogenituru až do roku 1809. Hlavní linie Brunšvicko-Wolfenbüttelských zanikla se smrtí vévody Viléma v roce 1884.[1]

Brunšvicko-bevernští vévodové

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brunswick-Bevern na anglické Wikipedii.

  1. ZENO. Lexikoneintrag zu »Braunschweig-Bevern«. Pierer's Universal-Lexikon, Band 3. .... www.zeno.org [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (německy)