Bohumír Komínek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumír Komínek
Bohumír Komínek, Autoportrét (1976)
Bohumír Komínek, Autoportrét (1976)
Narození15. března 1944
Hlinsko
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí10. června 1999 (ve věku 55 let)
Hlinsko
ČeskoČesko Česko
Povolánímalíř a fotograf
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumír Komínek (15. března 1944, Hlinsko – 10. června 1999, Hlinsko) byl český malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Základní školu ukončil roku 1958. Přestože byl všestranně nadaný, z politických důvodů mu bylo odepřeno studium na jakékoli střední škole. Mohl se nakonec vyučit pouze v oboru nástrojař v Nové Pace. Roku 1959 onemocněl diabetem typu 1, který byl u něj později provázen diabetickou retinopatií. Po absolvování učiliště pracoval v ČKD Hradec Králové a od roku 1964 v továrně Elektro-Praga Hlinsko.

Roku 1969 spoluzaložil filmový klub v Hlinsku a působil zde jako předseda výboru, dramaturg a lektor. Po třech letech byl filmový klub zakázán a Komínek pro zhoršení zraku odešel do invalidního důchodu. Od roku 1973 začal bez předchozí průpravy jako autodidakt malovat obrazy aby se osvobodil a nalezl nezávislost.[1] Témata jeho obrazů vypovídají o kritickém a ironickém pohledu, s nímž vnímal atmosféru doby v malém městě za tzv. normalizace i o pozorovacím talentu se kterým dokázal vystihnout podstatné. Roku 1975 vyšetřovala Státní bezpečnost činnost údajné protistátní skupiny, kterou měl Komínek řídit[2], řada známých se mu začala vyhýbat. Jeho obrazy zakoupila Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a od roku 1976 byl zastoupen na výstavách českého naivního a insitního umění pořádaného SGVU doma i v zahraničí.

V roce 1977 se seznámil s malířkou Miroslavou Zychovou[3] a společně se zasazovali o záchranu čtvrti starých domků v Hlinsku ve čtvrti Betlém.[4] Roku 1978 měl první samostatnou výstavu v pražském Divadle v Nerudovce, kterou připravila a uvedla Marcela Pánková. V témže roce obdržel první cenu na výstavě amatérských výtvarníků okresu Chrudim a roku 1979 byl oceněn na Národní přehlídce neprofesionální výtvarné tvorby.

Poslední obrazy namaloval počátkem roku 1980 a řada dalších zůstala nedokončena. Roku 1981 se narodil syn Oleg. Bohumír Komínek se v následujících letech zabýval sociologií a historií, pokoušel se o zformování teorie české transavantgardy[5] a v letech 1982-88 se věnoval fotografování. Roku 1989 zcela oslepl.

Bohumír Komínek zemřel 10. června 1999. V následujících letech měl několik autorských výstav v regionálních galeriích, z nichž nejúplnější představení jeho díla nabídla společná výstava s Miroslavou Zychovou na zámku Klenová nazvaná Jedno místo, dvě cesty (2015). Soubornou Komínkovu výstavu Underground Hlinsko 70/80 uspořádala pod záštitou Nadace Charty 77 Galerie U prstenu v Praze roku 2016.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Posvícení (1975)
Rybáři (1975)
U nás na Betlémě (1976)
Nedělní odpoledne (1977)
Odpoledne v Záložně, pastel, latex (1978)
Opilcovo ranní zátiší I, pastel (1978)

Celé Komínkovo malířské dílo vzniklo v rozmezí pouhých sedmi let. Zařazení jeho obrazů mezi naivní umění neodpovídá míře jeho talentu, ani založení. Komínek byl mimořádně inteligentní, matematicky nadaný a přemýšlivý člověk,[6] který používal vlastní originální techniku kombinující temperu a latexové barvy nebo pastel fixovaný latexem. Jeho malířský styl je nezaměnitelný a snadno rozpoznatelný. Řadou svých rysů se váže spíše k umění profesionálnímu, je soustavnou tvorbou, která si za svůj úkol neklade jen popis, ale výklad světa.[7] Komínek modeluje objemy věcí i figur tak, že všechny plochy v obraze důsledně vybarvuje z jedné strany od světlých tónů až po úplně tmavou a tím vytváří jejich reliéfní plasticitu. Figury i věci na jeho obrazech působí jako vypouklá tělesa a mají přímo haptické kvality.[8]

Komínkovy první obrazy z roku 1973 jsou silně stylizované lidské polofigury oproštěné od všech detailů. Námětem větších kompozic byla zprvu biblická a mytologická témata (Vyhnání z ráje, 1973, Před obrazem, 1974), která za postupující normalizace brzy vystřídala politická satira (Vzácná návštěva v JZD československo-mbrumbgwanžského přátelství se sídlem v Dolních Měchodůlkách, 1974–1975). Část obrazů autor zničil z obavy před domovní prohlídkou, když se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Důsledkem obav z uvěznění byla i částečná autocenzura témat obrazů. Z této doby pocházejí obrazy ekologicko-katastrofických vizí, které odrážely jeho osobní duševní rozpoložení a obavy o budoucnost.[9] Autor se v nich vyvaroval úskalí mnohomluvných scén zalidněných figurami a vědomě sáhl k jednoduchým a výtvarně cítěným kompozicím (Sad, 1975, Útěk ze stínu, 1975).[10]

V letech 1976–1978 se Komínek věnoval malování velmi intenzivně. Brzy si uvědomil, že věrné zachycení doby a strnulosti poměrů v malém městě vypovídá samo o zrůdnosti režimu více, než satirická nadsázka (Nedělní odpoledne, 1977, Před výlohou, 1977, Postávání, 1977, Večer v centru, 1977, Všední ráno, 1978). Častým námětem jsou lidé v restauraci (Posvícení, 1975, V kavárně, 1976) i bezútěšnost alkoholických úniků (Poslední host, 1978, Opilcovo ranní zátiší, 1978). Ve stejné době se začal zajímat o osud čtvrti starých domků na břehu Chrudimky v centru Hlinska, zvané Betlém, které hrozilo zbourání (Po demolici, 1979). Vytvořil sérii obrazů, kde se snažil zachytit atmosféru běžného života zdejších obyvatel (Zastavení na Betlémě, 1976, U nás na Betlémě, 1976, Zeď, 1976, Večerní nábřeží, 1977).

Komínek v důsledku své choroby rychle ztrácel zrak a kontrastem světlé a tmavé v konturách kresby kontroloval výstavbu obrazu (Ranní zátiší, 1978). Barvy v tmavých místech už nebyl schopen navzájem odlišit. Spíše než skutečnost, zobrazují jeho obrazy představu skutečnosti a postupně se také oprošťují od detailů, které nepovažoval za důležité. Koncem 70. let putoval pěšky po Železných horách a vytvořil sérii několika desítek pastelů, nejčastěji s tématem cesty (Fantastická krajina II., 1978, Cesta ze vsi, 1978, Cesta s keři, 1979, Silnice s dělicí čárou, 1980). Působí zde již němá řeč tvarů jako kulisa děje se skrytým životem.[11] Obrazy, kresby a pastely, které nestihl dokončit, zůstávají i v této podobě svébytným a působivým uměleckým dílem (Záložna VII, Nejšťastnější den Simony a Patrika, 1976).[12]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 Bohumír Komínek: Obrazy, Divadlo v Nerudovce, Praha
  • 1993 Komínek 75 - 77, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
  • 1994 Bohumír Komínek: Oka mžiky, Městský kulturní klub, Hlinsko
  • 1995 Bohumír Komínek: Z let 1975–1977, Národní kulturní památka Vyšehrad, Praha
  • 1995 Bohumír Komínek: Z Betléma a okolí, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • 1996 Bohumír Komínek: Obrazy 1976–1977, Atrium na Žižkově, výstavní síň, Praha
  • 1997 Bohumír Komínek: Vzpomínky na budoucnost, Národní kulturní památka Vyšehrad, Praha
  • 1997 Bohumír Komínek: Obrazy, Galerie Paseka, Praha
  • 1999 Bohumír Komínek: Obrazy z Hlinska a Betléma, Galerie Caesar, Olomouc
  • 2001 Bohumír Komínek, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
  • 2002 Bohumír Komínek, Městská galerie, Hlinsko
  • 2002 Bohumír Komínek: Malba, Galerie výtvarného umění v Hodoníně
  • 2011 Bohumír Komínek: Malba, Galerie výtvarného umění v Novém Městě na Moravě[14]
  • 2016 Bohumír Komínek: Underground Hlinsko 70/80, Galerie U prstenu, Praha

Společné[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 Výstava amatérských výtvarníků okresu Chrudim, Výstava neprofesionálních umělců východních Čech v Hradci Králové
  • 1979 Národní přehlídka neprofesionální výtvarné tvorby, AMO Šumperk
  • 1979/80 Nové obrazy, plastiky a grafika (přírůstky z let 1971 - 1979), Výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany, Ústí nad Labem, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 1980 Salon mladých výtvarníků, Praha, festival ZUČ socialistických zemí, Berlín
  • 1981 Jiná jména v současné české malbě, Dobříš
  • 1983 Krabičky, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
  • 1989/90 České naivní umění, Banská Bystrica, Bardejov, Prešov
  • 1994 Identifikácia v priestore a čase, Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Ústí nad Labem
  • 2000 100. výstava Galerie Caesar, Galerie Caesar, Olomouc
  • 2015 Miroslava Zychová, Bohumír Komínek: Jedno místo, dvě cesty, Zámek Klenová[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Orlíková J, Bohumír Komínek, 2001
  2. ↑ StB - Evidence zájmových osob: Komínek Bohumír, 1944
  3. ↑ Zychová M, in: Bohumír Komínek (1944 - 1999), 2002, s. 20-21
  4. ↑ Viktor Šlajchrt, Obrazy, které zachránily Betlém, Respekt 43/2002
  5. ↑ Ondračka P, Myšlenkový svět Bohumíra Komínka, in: Bohumír Komínek (1944 - 1999), 2002, s. 10-19
  6. ↑ Orlíková J, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 6
  7. ↑ Kříž J, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 22–23
  8. ↑ Hůla Jiří: Bohumír Komínek – už léta nemalující malíř, Denní Telegraf 24. 10. 1996
  9. ↑ Komínek B, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 28
  10. ↑ Orlíková J, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 7
  11. ↑ Růžička J, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 23
  12. ↑ Orlíková J, in: Bohumír Komínek (1944–1999), 2002, s. 45–46
  13. ↑ GVU Havlíčkův Brod: Bohumír Komínek
  14. ↑ Horácká galerie: Bohumír Komínek
  15. ↑ GKK: Dvě cesty: Miroslava Zychová, malířka a grafička a Bohumír Komínek, malíř a fotograf.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Komínek 75-77, 1993, Kříž Jan, kat. 12 s., Radio Profil, Pardubice
  • Bohumír Komínek: Z Betléma a okolí, 1995, Hůla Jiří, kat. 4 s., Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • Komínek: Oka mžiky, 1995, Růžička Jindřich, kat. 12 s., Městský kulturní klub, Hlinsko
  • Bohumír Komínek: Vzpomínky na budoucnost, 1997, kat. 12 s., Národní kulturní památka Vyšehrad, Praha
  • Bohumír Komínek, 1999, Hůla Jiří, kat. 4 s., Galerie Caesar, družstvo pro podporu výtvarného umění, Olomouc
  • Bohumír Komínek, 2001, Orlíková Brabcová Jana Alexandra, kat. 6 s., Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
  • Bohumír Komínek (1944 – 1999), 2002, Orlíková J a kol., autorský katalog 90 s., s podporou spol. Gallery a f. Schaerfrovi vydal Betlehem, Hlinsko 2002, ISBN 80-238-9357-2
  • Miroslava Zychová, Bohumír Komínek: Jedno místo, dvě cesty, 2015, Šiklová Lucie, kat. 35 stran, Galerie Klatovy/Klenová
  • Bohumír Komínek, Poslední obrazy, Šiklová Lucie, Barrister a Principal, Brno 2015
  • Bohumír Komínek, Underground Hlinsko 70/80, 2016, Šiklová Lucie, kat. 8 stran, Galerie U prstenu, Nadace Charty 77, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumír_Komínek&oldid=22097233“