Božský zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Božský zákon je věčný, absolutně platný zákon, který jako jediný si nárokuje dosáhnout vyslovené uznání neproblematickým způsobem. Proto už Hérakleitos ztotožnil božský zákon s logem, kterému podléhá svět jako celek. Božský zákon je to, co určuje svět v jeho podstatě. Božský zákon svůj nárok na platnost nemusí zdůvodňovat. Lidské zákony nabývají svou závaznou sílu od božského zákona a jsou - podle některých filozofů (např. Tomáše Akvinského) - od něj odvozené. Dobrý, spravedlivý zákon je takový zákon, který je napodobením božského zákona. Božský rozum určuje veškerou zákonitost jak v přírodě, tak v životě lidského společenstva.

Pokud přestaneme věřit v Boha jako základ všech zákonů, pak se každý zákon jeví pouze jako lidské ustanovení. Proti předpokladu božského zákona se postavila Demokritova kritika: Démokritos přiřadil zákony k říši mínění a konvencí.

Božský zákon v umění[editovat | editovat zdroj]

Příkladem člověka, který ctí božský zákon více, než svůj život, je Sofoklova Antigona, která přes zákaz krále Kreóna pohřbila svého bratra.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Božský zákon na slovenské Wikipedii.

  1. Sofokles: Antigona (překlad Josef Král)
  2. ŠACHOVÁ, Vendulka. Sofoklova Antigoné v úvahách moderních myslitelů. Plzeň, 2016. Bakalářská práce. Západočeská univerzita, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Daniela Blahutková. s. 6. Dostupné online.