Bitva o Imphál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva o Imphál
konflikt: Boje v jihovýchodní Asii, II. světová válka
Gurkové postupují za podpory tanků M3 Lee/Grant proti Japoncům na silnici Imphál–Kohima
Gurkové postupují za podpory tanků M3 Lee/Grant proti Japoncům na silnici Imphál–Kohima

Trvání8. března 1944 – 3. července 1944
MístoImphál, Manípur, Britská Indie
Souřadnice
VýsledekVítězství Britské Indické armády
Strany
Spojené království Britské impérium
Japonsko Japonské císařství
Velitelé
Spojené království William Slim

Spojené království Geoffry Scoones
Spojené království Jack Baldwin

japonská císařská armáda Masakazu Kawabe

japonská císařská armáda Renja Mutaguči
Azad Hind Subháš Čandra Bós

Síla
4 pěší divize
1 obrněná brigáda
1 výsadková brigáda
3 pěší divize
1 tankový pluk
2 indické pluky
Ztráty
12 603 mrtvých a zraněných 54 879 mrtvých a zraněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Imphál (součást operace U-go, někdy též označované jako operace C) byla součástí bojů v jihovýchodní Asii během druhé světové války. Ofenziva, v rámci níž se Japonská císařská armáda a Indická národní armáda pokusily o průnik na indické území ovládané Brity, probíhala roku 1944 od března do července. Operaci veleli generálporučíci Masakazu Kawabe a Renja Mutaguči, vrchní velení Indické národní armády ztělesňoval Subháš Čandra Bose.

Útok na Imphál zahájili Japonci 8. března, fakticky zároveň s útokem na Kohimu. Při vpádu do Indie přerušili silnici spojující obě města a začali postupovat oběma směry. Přerušením silnice mezi oběma městy Japonci a svobodní Indové Imphál prakticky obklíčili. Město tak bylo možné zásobovat pouze letecky, na což se Britové adaptovali a zřídili zde polní letiště.[1] Boje probíhající několik měsíců přinášely Japoncům velké ztráty, nikoliv však strategický úspěch. Imphál se jim do příchodu monzunových dešťů dobýt nepodařilo. Začaly narůstat problémy se zásobováním a japonské divize účastnící se ofenzivy se hroutily kvůli poklesu bojové morálky. Boje o Imphál skončily na začátku července 1944 stažením zbytků sil Japonské císařské armády a Indické národní armády. Japonské armádě způsobil pokus o proniknutí do nitra Indického subkontinentu těžké ztráty na životech a zdraví jejích vojáků i tažných zvířat a ztráty na materiálu. Zároveň se vojskům Osy ve východní Asii již nikdy nepodařilo provést další ofenzivu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VAVROUŠKOVÁ, Stanislava; BEČKA, Jan. Subhásčandra Bose: Hledání cest ke svobodě Indie. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 234 s. ISBN 978-80-200-2457-2. S. 167–177. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LYMAN, Robert. Japan's Last Bid for Victory: The Invasion of India 1944. Barnslay: Praetorian Press, 2011. ISBN 978-1-84884-542-8. (anglicky) 
  • ROONEY, David. Vítězství v Barmě. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-62-7. 
  • VAVROUŠKOVÁ, Stanislava a BEČKA, Jan. Subháščandra Bose: hledání cest ke svobodě Indie. Vydání první. Praha: Academia, 2015. 234 stran. Historie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]