Bitva o Šumšu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sovětsko-japonská válka
konflikt: Část druhé světové války
Poloha ostrova Šumšu v Kurilech
Poloha ostrova Šumšu v Kurilech
trvání: 18. srpna23. srpna, 1945
místo: ostrov Šumsu
výsledek: Sovětské vítězství
strany
Flag of the Soviet Union (1924–1955).svg Sovětský svaz Flag of Japan (1870–1999).svg Japonské císařství

síla
SSSR
8-10 tisíc vojáků
42-64 lodí
Japonsko
8 500 vojáků
77 tanků
ztráty
516 mrtvých
1 051 zraněných a pohřešovaných
5 zničených lodí
256 mrtvých
762 zraněných

Bitva o Šumšu byl první konflikt během sovětské invaze na japonské Kurilské ostrovy. Byl to jediný odpor proti této invazi a tato bitva byla jednou z posledních bitev druhé světové války. Sověti se zde střetli s houževnatou japonskou obrannou včetně zákopů a protitankových pastí. Rudá armáda ztratila 1567 vojáků, z toho 516 mrtvých, japonská císařská armáda ztratila 1018 vojáků, z toho 256 zabitých.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Sachalinu se Rudá armáda zaměřila na nejsevernější Kurilský ostrov Šumšu. Pro Japonsko byl tento malý ostrov důležitý, neboť na jihu ostrova mělo námořní základnu Kataoka. Na severu ostrova byly vybudovány bunkry a protiletecká baterie na sovětském tankeru, který zde uvízl v roce 1943.

Přípravy[editovat | editovat zdroj]

Kvůli špatnému počasí sovětské letectvo nezajistilo podrobné informace o opevnění na ostrově, ruské dělostřelectvo tedy před invazí bombardovalo ostrov naslepo. Sovětské velení se rozhodlo pro vylodění ze severu, ale riskovalo, protože z jihu se ze sousedního ostrova Paramušir mohly připojit japonské posily, s nimiž by ostrov bránilo 23 000 japonských vojáků a dalších 16 obojživelných tanků.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Ve čtyři hodiny ráno 17. srpna 1945 vyplulo z Kamčatky v husté mlze několik sovětských lodí. Plavba na Šumšu proběhla bez událostí a trvala den. Ve dvě hodiny ráno následujícího dne dorazila flotila k místu vylodění. Útočící jednotky musely bojovat se silnými proudy a ledovou vodou. Přítomnost sovětských vojáků byla japonskou posádkou zjištěna o hodinu později a japonská děla zahájila palbu. Bylo potopeno pět velkých vyloďovacích člunů, výsadku tak chyběly těžké zbraně. Sovětská námořní děla zasáhla maják, který začal hořet, a tím posloužil jako orientační bod pro ostatní invazní lodě. Většinu invazních vojáků odnesly silné mořské proudy, přesto se jich dostatečné množství dostalo na pláž a záhájili útok. Kvůli husté oblačnosti neměli útočící jednotky leteckou podporu. Při bojích se ukázalo, že japonské lehké tanky jsou snadno zranitelné. Sedm japonských tanků bylo zničeno protitankovými granáty. Pěchota dále pokračovala v útoku na nepřátelské opěrné body. Mezi tím jí začalo podporovat vyloděné dělostřelectvo. Japonci byli ochotni vyjednávat, 22. srpna se pak japonská posádka vzdala. Veškerý odpor byl zastaven 23. srpna.

Závěr celé invaze[editovat | editovat zdroj]

25. srpna 1945 kapitulovala posádka na ostrově Onekotan a dalších významných bodech Kurilských ostrovů. Do 1. září dobyla Rudá armáda všechny Kurilské ostrovy. Spojenci Stalinovi slíbili, že tyto ostrovy se Sachalinem připadnou Sovětskému svazu, ale Stalin plánoval dobýt i celý japonský ostrov Hokkaidó. Prezident Spojených států amerických byl sovětskými plány zděšen. Japonské impérium však 2. září 1945 kapitulovalo a součástí Sovětského svazu se tak staly Kurilské ostrovy a Sachalin.

Reference[editovat | editovat zdroj]